V dějinách křesťanství byl Pavel přijat jedinečným způsobem. O jeho osobě a díle vzniklo nespočetné množství knih. Toto platí především o komentářích k jeho listům. Zájem o apoštola Pavla však nebyl stejný ve všech obdobích církve. Největšího zájmu se Pavlovi dostalo v době protestantské Reformace.
Z 21 listů Nového zákona je 13 tradičně připisováno apoštolu Pavlovi. Všeobecně se tyto listy rozdělují následujícím způsobem: velké listy, napsané během Pavlova apoštolského působení (Řím, 1 2 Kor, Gal a 1 2 Sol); listy napsané z vězení (Flp, Kol, Flm a Ef); pastorální listy (1 2 Tim a Tit). Z těchto listů, které jsou rozdílné svojí dobou vzniku a hodnotou, není snadné sestavit apoštolův životopis. Skutky apoštolů sice popisují podrobně Pavlovo působení, avšak neudávají, kdy a kde Pavel své listy napsal. Pokud si mezi sebou odporují informace Pavlových listů se Skutky apoštolů, pak se dává přednost listům.
Apoštol sám sebe ve svých listech nazývá římským jménem Pavel (latinsky Paulus [tj. malý, nepatrný]; např. 1 Sol 1,1; 2,18; Řím 1,1; 1 Kor 1,1). Autor Sk ho označuje jménem Šavel /řecky: saulos; hebrejsky šaūl [tj. vyžádaný]/ do Sk 13,9, kdy se setkal s místodržitelem Sergiem Paulem. Od toho okamžiku je už stále nazýván jménem Pavel.
V Pavlových listech sice nenajdeme žádnou zprávu o události u Damašku, nicméně apoštol na ni stále znovu dělá narážky. Zřejmě předpokládá u svých křesťanských společenství znalost toho, co se mu přihodilo. Míní tím událost u Damašku, když mluví o svém povolání za apoštola a nazývá se: „povolaný za apoštola“ (Řím 1,1), „z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše“ (1 Kor 1,1; 2 Kor 1,1), „apoštol pohanů“ (Řím 11,13) nebo ve zostřeném vyjádření „apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem“ (Gal 1,1). Již z těchto výpovědí je jasné, že to, co se mu přihodilo, nebylo pouze obrácení, nýbrž, že on sám to pocítil jako povolání. Zvláštní okolnosti jeho povolání mu dávaly vědomí, že za svou apoštolskou existenci vděčí výlučně Boží milosti. V četných souvislostech se Pavel zmiňuje o této milosti. Nejkrásnější formulace se asi objevuje v 1 Kor 15,10: „Milostí Boží jsem to, co jsem.“.
Pavlovy listy
- výzva spočívá v obsahu listů Pavla
- obsahují různé myšlenky, hl. ve velkých listech myšlenku ospravedlnění
- pocházel z židovské diaspory, nežil v Palest., ale měl silné vazby na žid. tradici- 2. List
Korinť. se obhajuje jako Hebrej
- jeho jazyk není na nejvyšší lit. úrovni, spíše se vyjadřuje hodně emotivně a bezprostředně
- přou se zdali místy Pavla máme interpretovat podle pravidel ant. Rétoriky- znal z paměti SZ
v řeckém znění (septuaginta), volnější citace
- Pavel je známý jako teolog víry, nejvyšší hodnotou byla pro něj láska, nehovoří ale o ní
nejčastěji
Díla v Koryntě- 1. Sol., 1. Řím.
Listy z vězení- Efes., Filip., Kolos., Filem.
Protopavlovské listy- 1.;2. Sol.,1.;2. Kor., Gal., Řím., Filip., Filem. (listy, které jsou připisovány Pavlovi)
Katolické listy- 1.;2. Petr, 1,2,3 Jan; Jakub., Judův.
Listy apoštola Pavla
1. list Soluňanům – napsán pravděpodobně v Korintu v roce 50. Obsahuje 5 kapitol.
List představuje docela přesný obraz církve v počátcích: jakým způsobem bylo hlásáno radostné poselství a jaký byl život prvních křesťanů. Teologie celého listu je zaměřena na očekávání „paruzie – příchodu Krista“.
Je to nejstarší Pavlův list, nejstarší dochovaný křesťanský dokument. Svědectví o misijním působení Pavla. Dopis adresován církvi, ve které mám být věřícím přečten.
1. list Korinťanům – napsán v Efesu pravděpodobně v roce 55. Obsahuje 16 kapitol.
Tento list je Pavlovou reakcí na problémy a roztržky v církevní obci. Hodnotu tohoto listu je potřeba vidět především v jeho praktickém obsahu, když probírá konkrétní problémy života církve, které neztratily nikdy na své aktuálnosti.
Otázka: 1) Manželství
2) Zdrženlivosti
3) Panenství
4) Obětovaného masa
5) Duchovních darů
6) Sbírka pro církev v Jeruzalémě
7) Apolla a jiných bratří
2. list Korinťanům – napsán v Makedonii pravděpodobně v roce 55. Obsahuje 13 kap.
List je nejosobnější ze všech Pavlových listů. Pavel zde dává poznat nejen některé detaily ze svého života, ale dává rovněž nahlédnout do svého nitra. Hlavním tématem 2 Kor je legitimita a bytí Pavlova apoštolátu.
Adresát Kor. církevní obec a bratři v Achaji.
List Galaťanům – napsán pravděpodobně v Makedonii v roce 55. Obsahuje 6 kapitol.
V listě Galaťanům jako jediném z Pavlových listů chybí jakékoli díkůvzdání za duchovní pokrok galatských křesťanů a jejich pochvala. Je to nejbojovnější list apoštola Pavla. List byl napsán, aby uklidnil pobuřovače, kteří zneklidňují církevní obce v Galacii. Apoštol píše tento list v době, kdy se církevní obec nalézá ve velké krizi. Jedná se o jedno z nejdůležitějších období prvotní církve, kdy se církev stabilizuje v helénistické a římské kultuře, v pohanském světě.
Učení o ospravedlnění (čl. se stává spravedlivým vírou v JK)
Obsah Pavlova evangelia
List Římanům – napsán pravděpodobně v Korintu v roce 56-58. Obsahuje 16 kapitol.
Tento list je nejdůležitějším spisem celé sbírky Pavlových dopisů a to nejen pro svoji délku, ale také a to především je jediným listem, ve kterém apoštol rozvíjí celkem úplnou a systematickou teologii. Je to list, který napsal apoštol Pavel křesťanské obci, ve které dosud nepůsobil. Obsahuje evangelia hlásané apoštoly. Z tohoto listu víme, že plánoval cestu do Španělska.
Má představit a připravit jeho příchod.
1) Nauka o spravedlnění z víry
2) Nauka o spáse jako o davu skrze Krista
3) Vzdah Boha a člověka
List Filipanům – napsán pravd. v Římě (r.60) nebo Efezu (r. 55). Obsahuje 4 kapitoly.
Doručovatel Epafroditos, list z vězení.
List je nejintimnějším ze všech Pavlových listů církevním obcím. Vypovídá o přátelském vztahu apoštola k jeho oblíbené církevní obci ve Filipech. Apoštol Pavel rozvíjí v tomto dopise téma paradoxu křesťanské existence vztažené na vlastní osobu. List lze také chápat jako manifest křesťanské naděje a radosti.
3 listy- děkovný list, list se zprávami a napomenutími z vězení, napomenutí před mylným učením- nejdůvěrnější
List Filemonovi –Řím, 60. léta, dnes Efes 55 Obsahuje 25 veršů.
List Filemonovi je nejkratším Pavlovým listem. Je však velice významný, neboť vyjevuje v celé své hloubce mysl a city apoštola Pavla. Je to také nejprivátnější Pavlův list. Podává zprávu o poslání zpět otroka Onezima. Z listu je vidět apoštolovo sociální cítění. Rovněž obsahuje zmínky o formě organizace prvokřesťanské církevní obce scházející se v domě. Nejzdařilejší z hlediska lit., předpoklad k poděkování, později ke zrušení otroctví.
List Kolosanům – napsán pravd. v jihozáp. části Malé Asie v roce 70. Obsahuje 4 kap.
List zaujímá postoj vůči nové nauce, která má negativní vliv na praktický křesťanský život. Autor listu zdůrazňuje jedinečnou a Bohem určenou úlohu Krista v plánu spásy. Napojení na Krista a začlenění do církve je zdrojem plného poznání Boží vůle. Doručitel listu je Tichykos. Je vněm vyzvednuta Pavlova osobnost. Christologický hymnus- JK je hlavou církve.
List Efesanům – napsán pravděpodobně v Malé Asii mezi r. 80-90. Obsahuje 4 kap.
Kromě listu Římanům není možné objevit mezi listy apoštola Pavla nějaký list, který by tak významným způsobem ovlivnil křesťanské myšlení a spiritualitu jako právě list Efesanům. Hlavním předmětem úvahy je „tajemství“, jež spočívá ve spásné Boží vůli. Autor Ef. také mj. předkládá „řád v křesťanském domě“ – intimní vztah muže a ženy, JK a církve.
Židé a pohané nesmíření- JK skrze kříž zničil nepřátelství.
Tajemství zjeveno apoštolům a prorokům a zvláštním způsobem pak Pavlovi
Hlavním úkolem zvěstovat bohatství JK pohanům.
2. list Soluňanům – napsán pravd. koncem 1. stol. v Malé Asii. Obsahuje 3 kapitoly.
Eschatologická poučná řeč v 2 Sol 2,1-12 je základním poselstvím celého listu. Autor listu projednává otázku druhého příchodu Krista na základě apokalyptického pojetí. Snaží se poopravit omyly zfanatizovaných lidí, kteří se nemohou smířit se skutečností, že den Páně hned tak rychle nenastane. Poselství listu je tedy toto: nynější utrpení, která musí přestát křesťané, nejsou znamením vzpoury zlých mocností, který je podle apokalyptického pojetí předehrou konce, ale jsou spíše účinkem neblahé přítomnosti zla v historii lidstva. Věřící se tedy mají učit očekávat s trpělivostí příchod Krista tím, že se budou aktivně účastnit na životě ve společnosti a vydělávat si prostředky k životu vlastní prací a tak následovat příklad apoštola Pavla.
Pastorální listy: 1. a 2. Timotejovi, Titovi – napsány pravd. v Efezu kolem roku 100.
Záměrem těchto tří listů je snaha o vysvětlení důvodu a vzniku církevního pastýřského úřadu. Všechny tři listy jsou adresovány jednotlivým osobám, avšak zároveň nejsou žádnými soukromými dopisy, nýbrž spisy s autoritativními požadavkem. Společné téma těchto listů je výzva k odvrácení se od mylného učení a návrat k učení apoštola Pavla a všemu, co odpovídá tradici prvotní církve. Nepopisují Pavlovu misijní činnost, dá se však z údajů vyvodit, že působil asi ve vých. části římské říše.
V pastorálních listech se zmiňuje o otrocích, vdovách, řemeslnících, právnících. Povinnosti nositelů služeb v církvi, povinnosti křesť. různých států.
Ve středu listu je Boží spásný plán, podle něhož se mají ve všem řídit.
Timotej se obrátil na křesťanství pod vlivem Pavla (spoluprac. místo Barnabáše) na 2. mis. cestě, Titus (řek patřil mezi 1. spoluprac.) apoštol. sněm do Jeruzaléma.
Žádné komentáře:
Okomentovat