1) chléb života
2) světlo světa
3) dveře
4) dobrý pastýř
5) vzkříšení a život
6) cesta, pravda a život
7) pravý vinný kmen.
Obrazy se vzájemně doplňují: dveře – cesta; světlo – život; cesta – život. Převažuje v nich jednoznačně život, který tyto obrazy obsahově naplňuje. JK se s těmito obrazy představuje jako prostředník, dárce a garant plnosti života. A právě v tomto spočívá jeho poslání, jak on sám potvrzuje: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti (Jan 10,10). Čtvrté evangelium představuje JK při jeho pozemském působení neustále při setkání s rozličnými osobami - např. JKř, Ondřej, Filip, Šimon Petr, Natanael, Nikodém, Samaritánka, královský úředník, nemocný u rybníka Bethzatha, slepý od narození, Marie a Marta. Tato setkání vyvolávají postoj vůči samotnému JK. Na závěr veřejného působení JK sděluje: „Už jen krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli dětmi světla (Jan 12,35-36).“ Janovo evangelium neužívá titulu Pán. Boží království není u Jana ústředním tématem.
2. S jakými odkazy na pašijové a velikonoční události se setkáváme v Janově evangeliu?
S odkazy na pašijové a velikonoční události se setkáváme již od začátku čtvrtého evangelia. Již při první své návštěvě Jeruzaléma JK ohlašuje svoji smrt a svoje vzkříšení. JK nabízí dobrovolně svůj život jako oběť. Tento svůj život však ve třech dnech znovu příjme. Evangelista Jan ohlašuje smrt JK pomocí předpovědí o jeho vyvýšení (celkem třikrát: Jan 3,14; 8,28; 12,32). Velikonoční a pašijové události jsou líčeny jako cesta k Otci a rovněž jako oslavení. JK těmto událostem zcela přitakává – tyto události přijímá s plným vědomím (jsou pro něj přechodem z tohoto světa k Otci). Je neustále zdůrazňována svrchovanost JK, on má nad děním v pašijích kontrolu a ví tak o všem, co se děje. Ve slovech na rozloučenou oznamuje JK učedníkům, že ho brzy v „onen den“ opět „uvidí“ a „budou se radovat“. Při zatčení se JK představuje slovy „já jsem to“. Po těchto slovech židovská stráž spolu s četou římských vojáků ustupuje a padá před ním na zem.
3. Jaké jsou specifické rysy líčení Ježíšova ukřižování v Janově evangeliu?
Při líčení ukřižování JK Janovo evangelium zdůrazňuje, že JK byl „uprostřed“. On je v této scenérii králem. Ženy v Janově evangeliu „stály u kříže“ a to ještě před smrtí JK. Evangelista Jan hovoří o přítomnosti dvou osob u kříže, jejichž jména nikdy nezmiňuje. Jedná se však o matku JK a učedníka, kterého JK miloval. JK vyslovuje poslední slovo na kříži „Je dokonáno“. Scéna o probodnutí jeho boku je rovněž janovská; naplňuje se tak Ježíšovo symbolické slovo, že z jeho nitra potečou proudy živé vody (7,37-39) - tj. Duch svatý. Také slova o Božím Beránkovi (1,29 - protože kosti velikonočního beránka se nesměly zlomit) a u hrobu (20,1-18). Scéna u hrobu (20,3-10) popisuje Šimona Petra a milovaného učedníka, jak tam běží. Oba vstoupí dovnitř a vidí pohřební plátku a roušku, jíž se ovazovala hlava zemřelého. Jen milovaný učedník však uvěří. Jak je u Jana obvyklé, detaily zůstávají tajemné, neobjasněné, např. symbolika (pokud zde vůbec nějaká je) učedníka, který běží rychleji než Petr; proč mu pohled na plátna sdělil, že Ježíš vstal z mrtvých. Exegeté nabízejí nespočet výkladů. Čtvrté evangelium nedává prostor té tradici, podle níž Petr viděl vzkříšené Pána jako první z Dvanácti (Lk 24,34; 1 Kor 15,5). Jeho trvalá snaha vyvyšovat milovaného učedníka způsobila, že milovaný učedník dochází k víře ještě před zjevením Zmrtvýchvstalého nebo před uvedením svědectví Písma. Tak se tento učedník stává prvním plně věřícím.
4. Čím je specifické líčení Ježíšova pohřbu v Janově evangeliu?
Objevuje se zde snaha udělit Ukřižovanému poctu, která mu náleží jako Oslavenému. Známky této tendence – použití překvapivě velkého množství myrhy a aloe pro pomazání mrtvého těla; zavinutí Ježíšova mrtvého těla do pruhů plátna ve shodě s židovskými zvyklostmi; uložení Ježíšova mrtvého těla do nového hrobu, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Pohřeb připravuje Josef z Arimatie (ze strachu před židy byl tajným učedníkem) a Nikodém (ten, za kterým Ježíš přišel jednou v noci).
5. Kde v Janově evangeliu a v kterých souvislostech se objevuje „učedník, kterého Ježíš miloval“?
Objevuje pouze v Janově evangeliu a má důležitou roli - 13,23 (Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku); 19,26 (Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn! – Stály u kříže před Ježíšovou smrtí. Sdružuje je dohromady a staví u nich vztah matky a syna); 20,2 (Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili. – Marie Magdalská po spatření otevřeného hrobu spěchala k učedníkům.); 21,7 (Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.). Zdá se, že k tomuto učedníkovi se vztahují i výpovědi 18,15-16 a 19,35, během pašijových událostí byl Ježíšovi nablízku.
6. Jakou funkci zastávají „pruhy plátna a rouška“ v Jan 20,6-7?
„Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.“
Pruhy plátna slouží u Jana jako výraz pocty, který chce projevit Ukřižovanému, jež mu náleží jako oslavenému. Ježíšovo tělo je zavinuto do pruhů plátna ve shodě s židovskými zvyklostmi.
Šimon Petr spatřuje, že pruhy plátna a roušku, která byla předtím na hlavě Ježíše, ale nyní byla složena zvlášť na jiném místě. Uspořádání a umístění plátna a roušky nám dokazuje, že Ježíšovo tělo nebylo z hrobu odcizeno. Pokud by se jednalo o loupež, lupiči by mrtvé tělo odnesli zavinuté do plátna. V případě, že by lupiči tělo odcizili a plátno odňali, zůstávalo by nejasné, proč jsou plátno a rouška v hrobě uspořádány tímto způsobem.
Prázdný hrob okamžitě vyvolává podezření, že tělo bylo nějakým způsobem odstraněno, a tudíž nyní není žádný důkaz o Ježíšově vzkříšení. Pruhy plátna a rouška zde zastávají důležitou funkci důkazu o vzkříšení. Pruhy plátna a rouška znázorňují, že je již Ježíš nebude nikdy potřebovat vzhledem k tomu, že již nikdy nezemře.
Marie Magdalská si myslí, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno. Petr naopak je udiven z toho, co viděl. Po Petrovi vstupuje ten druhý učedník, který byl u hrobu první. Pruhy plátna a rouška jej přivádějí k víře, jedná se o víru v Ježíšovo vzkříšení. Věří, jakoby viděl samotného Ježíše. Milovaný učedník je schopen správně vidět a vysvětlovat znamení svého Pána. Jan ho interpretuje jako ideálního učedníka s příkladnou vírou. Milovaný učedník je první, kdo viděl prázdný hrob a také jako první věří ve vzkříšení.
9. Jakou scénu připomíná setkání Tomáše se vzkříšeným Ježíšem? V čem se tyto scény podobají?
Ježíš se zjevuje Tomášovi (zvaným Dvojče) o týden později než ostatním z Dvanácti apoštolů. Tomáš ve chvíli zjevení s nimi nebyl. Řekl, že dokud jej sám neuvidí a nevloží si ruce do jeho ran od hřebů, tak neuvěří. Za týden se Ježíš zjevil i jemu, když byl opět s Dvanácti apoštoly a řekl mu, aby již nebyl nevěřící, ale věřící.
Tento příběh pochází od Jana. Je zde dvojí zjevení Ježíše, nejprve ve velikonoční den večer a poté o týden později. Je zde potřeba svědectví učedníků, jemuž ale Tomáš nechce uvěřit, chce Krista spatřit na vlastní oči. Jan předpokládá přítomnost všech učedníků, jelikož udělení Ducha svatého a zplnomocnění k odpuštění hříchů jim náleží všem dohromady.
Ježíš se Tomášovi zjevuje první den v týdnu, čili v neděli. Ježíš se zjevil ve stejném prostoru jako předtím učedníkům bez Tomáše, nacházejí se za dveřmi, čili Ježíšův příchod je více dramatický a Ježíš chce zapůsobit na pochybovačného Tomáše. Ježíš přichází do jejich středu a zdraví je pozdravem pokoje. Ježíš plní Tomášovy požadavky, které chtěl vidět, aby uvěřil v jeho vzkříšení. Tomáš po Ježíšových slovech pronáší vyznání víry. „Pán můj a Bůh můj.“ Slovo můj se vyskytuje dvakrát a zdůrazňuje tak osobní vztah Tomáše k Bohu. Víra je osobním rozhodnutím. Tomáš užívá titul Pán a Bůh a je tak zdůrazněna velikost víry Tomáše a jsou vyvráceny jakékoliv pochybnosti o ní. Ten učedník, který nejvíce pochyboval, tak vyslovuje nejvyšší hodnocení Ježíše. Ježíš mu odpovídá, že Tomáš uvěřil, až když ho uviděl a blahoslavení jsou ti, kteří jej neviděli a uvěřili.
Tato událost je podobná jako setkání Ježíše s Natanaelem v Jan 1, 47–50. Natanael reaguje na Filipovo svědectví o Ježíšovi jako o Mesiáši skepsí a pochybovačným postojem stejně jako Tomáš. Natanael po Ježíšových slovech, kdy dokazuje, jak dobře ho zná, vyznává svou víru.
10. Co víte o makarismech v Janově evangeliu?
Makarismus – blahoslavenství, je určitý druh blahopřání, gratulace, která je vyjádřena jmenou větou.
Výraz blahoslavený ukazuje opravdu věřícího křesťana. V Janově evangeliu se makarismus objevuje pouze na dvou místech (Jan 13, 17., Jan 20, 29). Vyznačují se napomínajícím tónem a z pohledu formy a obsahu se od sebe minimálně liší. Jan 13, 17: „Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“, se vztahuje k těm, kteří následují příklad Ježíšovy pokorné služby.
Když Ježíš vyslovil: (Jan 20, 29)„Blahoslavení, kdo neviděli a přece uvěřili.“, ukázal tak největší projev chvály a uznání jeho stoupencům. Toto blahoslavení je uvedeno v Tomášově vyznání víry. Vztahuje ke statutu opravdového věřícího. Uvěření na základě dosvědčení jednotlivců, kteří jej viděli, vede k ujištění o možnosti plnohodnotné víry pro budoucí generace křesťanů. Víra, která se opírá o svědectví očitých svědků, také uvádí do osobního vztahu s Ježíšem a zprostředkovává život.
11. Co víte o osobách, které neúspěšně loví ryby v Jan 21,1-3?
Jmenuje 7 učedníků. První je Šimon Petr, dále Tomáš zvaný Dvojče, Natanael – tito tři pronesli výslovné vyznání o JK a to na začátku, uprostřed a na konci evangelia. Vytváří rámec celého evangelia. Pak jsou zmíněni synové Zebedeovi (Jakub a Jan) a jako poslední jsou zmíněni jiní dva z jeho učedníků. Zda je jedním z těchto dvou učedníků ten, kterého JK miloval, není výslovně řečeno. Avšak zmínka o těchto dvou dává prostor pro milovaného učedníka, který v tomto příběhu vystupuje. Skutečnost, že je zde 7 učedníků je významná. 7 je v semitském jazyce číslo plnosti, dokonalosti, celistvosti. Zmínka o 7 církevních obcích a 7 andělech církevních obcích – je narážka na význam 7 učedníků pro 7 církevních obcí, které zastupují celou církev. Petr je zde popsán jako vedoucí postava. V rybolovu je vyobrazen obraz apoštolského působení.
12. Uveďte si některé významné pokusy výkladu počtu 153 ryb v Jan 21,11.
Evangelista v něm spatřoval symbol univerzality církve, která vznikla jako plod JK působení. (přestože jich bylo tolik síť se neprotrhla – jednota věřících). H. Kruse říka že 153 je součet číselných hodnot písmen v hebrejském jazyce - ecclesia amoris. Alegorický výklad Cyrila Alexandrejského je součet čísel 100+50+3 (100 – plnost pohanů, 50 zybtek Izraele, 3 nejsvětější trojice). Augustin 153 vidí jakou součet čísel od 1 do 17 a vztahuje ho k tisícům svatých, kteří měli podíl na milosti ducha.
13. Jak byste interpretovali trojí dotaz Ježíše adresovaný Petrovi a pastýřské pověření Petra v Jan 21,15-17?
První dotaz: Miluješ mě více než Ti zde? – od Petra se žádá přezkoumání vztahu k JK a srovnat tento vztah s ostatními učedníky. Petra reaguje – Ano. JK mu dává povolení k pasení jeho beránků. Dostává pověření starat se o jeho stádo. Druhá otázka je totožná s předchozí. Zopakování poukazuje na důležitost. Po třetí chce JK vyvolat v Petrovi, jak 3x zapřel svého pána a tím narušil vztah lásky k němu. Petrova reakce je zármutek, který pramení ze selhání a JK pochybnosti, která zazní po 3x opakované otázce. Tím že se ptal 3x znamená, že chce mít JK jistotu ohledně Petrova postoje. Ve třetí odpovědi Petr zdůrazňuje náklonnost k JK (dvojí ty). Petr – obraz skála, odpovídá pastýřské pověření, JK říká dokud jsi byl mladší sám jsi chodil kam jsi chtěl, ale až zestárneš jiný tě povede kam nechceš. První část poukazuje na mládí Petra a druhá část na budoucnost, kdy je Petrovi předpovězena mučednická smrt. Výzva ke svěření pastýřského úřadu a následování k mučednické smrti.
14. Co víte údělu Petra, který je ohlášen v Jan 21,18?
Prorocká slova, která nevypovídají o způsobu smrti. Roztažení rukou při ukřižování. Kolem roku 100 je dosvědčena mučednická smrt Petra, ale bez bližšího upřesnění. Tertulián poprvé píše o Petrově ukřižování. Údaj o tom, že Petr byl ukřižován hlavou dolů je až později rozvinut.
15. Jaký úděl byl předpovězen „učedníkovi, kterého Ježíš miloval“ podle Jan 21,20-23?
Petr vidí milovaného učedníka ,,následovat“, což znamená, že též následuje JK. Rozdíl v textu Petr má JK následovat milovaný učedník má zůstat. Poté co JK řekl, co má dělat Petr obrací se pozornost na milovaného učedníka. Petr otázka – Pane a co on? JK s ním má zvláštní záměr. JK ale odmítá Petrův dotaz. Úděl milovaného učedníka nebylo zůstat na živu do JK parůzie, ale skze zaznamenané evangelium být trvale přítomen jako garant církevní tradice a JK slova, skrze které pouze církev existuje. Milovaný učedník je modelový učedník, stělesňuje všechny ty, kterým není svěřena starost o ovce, jsou milováni JK a oni jej milují a zachovávají jeho přikázání.
Žádné komentáře:
Okomentovat