Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Charakteristika svědomí (normativnost, vztah k pravdě, vztah k právu, vztah k vědě).

DEFINICE SVĚDOMÍ: Svědomí je praktický úsudek rozumu, kterým člověk poznává, zda konkrétní jednání, které zamýšlí vykonat nebo právě uskutečňuje, nebo už provedl je mravně dobré nebo špatné. Je to nejvyšší pravidlo správného jednání.
DĚLENÍ SVĚDOMÍ: Svědomí lze rozdělit z hlediska správnosti na:
1. svědomí správné – je shodné s objektivní pravdou a zavazuje pokud nařizuje.
2. svědomí mylné – hodnotí mylně určitý případ. Dělí se na: a) mylné bez viny, které činí jednání bezhříšným a za b) zaviněné mylné, činí jednání hříšným
Druhy svědomí z hlediska poruch:
1. Svědomí široké – nevidí hřích ani tam, kde je.
2. Svědomí úzké – vidí hřích i tam, kde není (lehký hřích považuje za těžký); radí se poslouchat jen jednoho zpovědníka a nejisté svědomí nerespektovat.
3. Svědomí perplexní – vidí hřích v jednom i druhém ze dvou opačných řešení. Radí se oddálit řešení a pokud to nejde, tak se pokusit poznat lepší, pokud ani to nejde, zvolit jakékoliv z nich.
4. Svědomí skrupulózní – neustálé pochybnosti o tom, zda člověk nehřeší.
Svědomí- je polyvalentním termínem
                - uvědomuje si jej nejvíce když jsme ve vážné situaci.
                - má bytostní spojení s osobou (už Sokrates), Sineidesis- Cicero, Seneca
                - indikuje morální bytí osoby May Stelle
Historie- V prvních stoletích pojem Consiencia- spoluvědění- co je a co není správné. V patristickém období- interiorita lidského já. V scholastice- termín Synderesis- sv. Tomáš- rozlišoval mezi praktickým a morálním úsudkem. V 1. pol. 20. stol.- Tibingentská škola- hodnota a kvalita, vnitřní hlas, který nás upozorňuje.

Teonomie a autonomie svědomí - koncepce svědomí- vidí ve svědomí, vyjevuje se lidské já a to ve 3 antropologických dimenzích  a) konstruktivní prvek b) Svědomí jako morální subjekt c) Svědomí jako základ a morální hodnota, identifikující se s lidskou hodnotou

2. pol. 20. stol.- Karel Rahner, Vojtyla, Privitera, Baltazar.
Naučit se pořádku lásky vůči sobě samému k jiným lidem, k Bohu. Naše svědomí je personální a musí být personálně přijímané. Lidé ztrácí svědomí a s ním i tajemství. Lidé nemyslí na morální zákon, že je v nás živý. Lidský život stále více prezentuje jako produkt vědy, poznání, jako artefakt lidské společnosti. Modifikuje se náš vztah vůči našemu bytí. Hodnota svědomí nemůže být podřízená, je nadčasová.

Morální povinnost
Zredukování animálního života- axiologicko morálně právní problém.
Kde jsou hranice, co je dovolené, kde jsou intervence?
V současné době pochopení sebe aby bylo nahrazeno jinými podobami.
Svědomí je možné zredukovat na bezvýznamné pocity.
Ještě něco preciznější než záchrana života.
Ve 20. století chybí moudrost místo intelektuálního…?
Je potřeba probudit svědomí jako právní hodnoty.
Je potřeba si uvědomit existenciální aktivitu.
Všechny vědní disciplíny od protos po eschaton.
Jsme zodpovědní za společnost.
Člověk přežívá ve svém svědomí střet mezi objektivitou a subjektivitou.

Svoboda svědomí a autonomní rozhodování
V našem svědomí blahoslavenství, dekalog, chamuraphyho kodex.
Nemůže být dokonalé štěstí na zemi. Znamení, když je někdo šťastný- radost
Narážíme na určité limity.
Syntéza morálního diskurzu.
Díky svědomí existuje progres.
Egoismus nás zotročuje a láska zachraňuje. Nemá genetické vysvětlení.
Z právního hlediska…?
My křesťané uznáváme nějaké normy
Návrat parenezie…?

Parenéza se obrací na naše lidské srdce.
Svědomí nám připomíná hodnoty a zodpovědnost.
Cit pro nevyhnutelnost a zodpovědnost vychází z našeho svědomí.
Psychologická dimenze- cítíme pocit viny- narušuje pokoj svědomí.
Rozlišujeme mezi více a méně zralým svědomím. Pocit viny je pro člověka důležitý. Pocit viny je důležitý, tak jako fyzická bolest. Kdo si nedokáže uvědomit vinu je duchovně mrtví.
Všichni lidé potřebují pocit viny. Snaha umlčet svědomí v rozhodujících věcech je velmi nebezpečné.
Autorita svědomí- je jako soudce před kterým mít respekt (Bůh)?
Lidský rozum je regulí lidské vůle.
Právo na výhradu? na svědomí
člověk se ve svém svědomí nachází sám s Bohem. Hodnotí nás v mravnosti a lidskosti. Jen na základě svědomí  ?co znamená žít v pravdě.
Svobodu nelze zničit zvenčí. Každá osoba se nachází v neopakovatelné totalitě. Svědomí je také manifestací ducha. Osvěcuje pravdu v člověku. Je vystané? možnosti chybovost? Lidé se pravdě jen přibližují. V minulosti a současnosti je svědomí atakované. Proto někteří žijí ve svědomí, jakoby neexistovalo.
Lidské svědomí je třeba formovat a vychovavat.
VB a Itálie- uznává antikoncepci

Žádné komentáře:

Okomentovat