Tato služba měla a má nejrůznější podoby:
• V prvotní církvi se rozvinula ve formě společenství majetku, systematické pomoci chudým, bratrské pomoci a solidaritě mezi lokálními církvemi.
• V době patristiky se tato dimenze projevovala skrze individuální půst, modlitbu a almužnu.
• Ve středověku a novověku se rozšířila praxe tzv. skutků milosrdenství a různé instituce, jež měly za úkol pomáhat chudým, nemocným, uvězněným, apod.
• V současné době církev provozuje různé instituce a organizace s úkolem výchovy, alfabetizace, podpory člověka, spolupráce, atd.
Znovu objevení diakonie: Církev se k celé problematice oficiálně vyjadřuje ve svém sociálním učení (od roku 1891, kdy byla vydána encyklika Rerum Novarum, vyšlo dalších devět papežských dokumentů). Nedávným impulsem k znovuobjevení diakonie je encyklika papeže Benedikta XVI. s názvem Bůh je láska.
Podle Norberta Metteho existují v NZ 2 základní významové skupiny:
1) diakonie jako materiální služba, např. rozdělování hmotné pomoci (chudým) křesťanským
2) diakonie jako služba nábožensko-spirituální, tj. služba slova – výklad Božího slova, kázání, katecheze, pastorační rozhovor nebo služba smíření – tedy napomáhat smíření lidí navzájem a lidí s Bohem
Obnovenou tvář diakonie shrňme do několika bodů:
Univerzální rozměr: Diakonie není jen pro členy církve, ale je službou světu, každému člověku bez rozdílu rasy, třídy či náboženství. Zahrnuje všechny oblasti: osobní, rodinnou, společenskou, ekonomickou, ekologickou, politickou, mezinárodní.
Evangelní styl: Diakonie má být překladem evangelia do života ve formě služby, sdílení, osvobození a lásky. Zvláštní pozornost věnuje chudým, handicapovaným a vyvrženým, respektuje jejich lidskou důstojnost a podporuje jejich aktivní zapojení v církvi.
Spoluzodpovědnost všech: Toto vše nemůže zůstat na jednotlivcích s dobrým srdcem. Je třeba, aby si církevní společenství uvědomila svůj úkol a nedelegovali ho jen na pár jedinců. Nakonec i charitní specialisté mají pociťovat podporu křesťanské komunity.
Součást základního poslání: Celková podpora člověka a obnova společnosti patří k základnímu poslání církve a je součástí evangelizace, tedy není něčím nepovinným či nadstandardním.
Kritérium autentičnosti: Ústřední postavení Kristova přikázání lásky uděluje diakonii určitou prioritu mezi ostatními činnostmi a je známkou její autentičnosti. V době krize věrohodnosti církve je konkrétní láska nejlepším svědectvím víry a důkazem její pravosti.
Vztah diakonie a katecheze
Katecheze má za úkol uvádět do diakonie, což znamená informovat, zapojovat, motivovat, učit kriticky přemýšlet, a celkově přispět k dozrávání křesťanského svědomí v otázkách aktivity ve prospěch druhých (individuální akce, účast na společných akcích, zapojení ve společnosti, kultuře a politice, solidarita, charita, apod.).
Diakonie je nejen cílem katechetické iniciace, ale také jedním ze základních prvků růstu a dozrávání víry. Nemůže chybět v žádném katechetickém projektu. Bez uskutečňování diakonie není výchova ve víře autentická, protože víra obsahuje také dimenzi jednání. Katecheze může tento aspekt realizovat buďto přizpůsobením svých obsahů nebo tím, že se přímo zaměří na uskutečnění konkrétních akcí.
Je tedy třeba abychom nově promysleli obsahy katecheze. Příliš často byla katecheze podnětem k pasivitě. Je potřeba zařadit témata týkající se sociálního učení církve. Dále sem patří otázky služby míru a porozumění mezi národy, humanizace světa práce, politická zodpovědnost, úcta k životu a stvoření, sociální a ekonomické problémy, formy vyvržení a diskriminace, atd.
Církevní diakonie
Svými skutky chceme získat spásu. Pomoc potřebným se v tomto pojetí stala jakýmsi „dogmatem“, které potlačilo lásku k bližnímu, tedy afektivní vztah mezi pomáhajícím a pomoc přijímajícím. Člověk pak často může pomáhat jen proto, že je to povinnost, že je to podmínka pro získání spásy, a ne proto, že upřímně vnímá potřebnost potřebného.
Církev tradičně spatřuje v diakonii – službě lásky bližním – jeden ze svých hlavních úkolů. S vědomím toho, že každý úkol církve je zároveň úkolem každého křesťana, zdůrazňuje církev nutnost formace k diakonii. Výchova k diakonii se tak stává jedním z nepominutelných rozměrů katecheze.
Mezináboženský dialog
Snaha o obnovení či prohloubení jednoty křesťanských církví a křesťanů ve světě. Slovo „ekumena“ pochází z řeckého „oikoumené“, které původně znamenalo „všechen obydlený svět“, a chce nám připomenout, že nejsme sami, ale ve spojení s dalšími lidmi. V církevní tradici označuje slovo ekumena vzájemné vstřícné vztahy mezi křesťanskými církvemi a někdy i obecně společenství všech církví.
V historii křesťanství byla období mnoha rozdělení a vymezení, která vedla k různým církevním tradicím. Silné ekumenické hnutí vzniklo v 19. století. Základem ekumenických snah je přesvědčení, že všechny církve mají své společné kořeny v Ježíši Kristu.
Jak a kde pomáhá:
Odborné sociální poradenství
• Občanské poradny
• Odborné sociální poradenství
Terénní služby
• Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
Ambulantní služby
• Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
• Rodinné komunitní centrum
• Krizová pomoc
• Telefonická krizová pomoc
• Služby následné péče
Pobytové služby
• Azylové domy
• Domy na půl cesty
Další služby
• Práce s migranty
• Pomoc obětem násilí a obchodování s lidmi
• Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Žádné komentáře:
Okomentovat