– snaha katolické církve ubránit se reformaci a zničit ji, byla jedním z hlavních problémů už v Kostnici (1414-18) a Basileji (1431)
– církev se snažila omezit úspěchy nekatolíků a získat ztracené pozice, Habsburkové ji spojovali s úsilím o prosazení centralizované monarchie a absolutismu
– obnoveno inkviziční soudnictví, zostřena cenzura, vydán seznam zakázaných knih
– začala tridentským koncilem a založením jezuitského řádu
– tridentský koncil (1545 - 1563) – církev zde přesně vyjádřila své učení (ke spasení je třeba i lidského spolupůsobení, jenom církev má právo vykládat bibli, latinský překlad bible – Vulgáta určen za jediný směrodatný pro celou církev, prostý lid nesměl bibli vůbec číst, byl vytvořen seznam zakázaných knih
– tovaryšstvo Ježíšovo – vznik 1540, hl. úkolem boj proti reformaci, ten vedli tak, že se snažili získat vliv na panovníky a šlechtu (stávali se jejich zpovědníky), zakládali školy, na prostý lid působili jako kazatelé na venkovských misiích
– zakladatelem španělský rytíř Ignác z Loyoly, řád vynikal přísnou kázní a askezí, členové se museli zavázat k naprosté poslušnosti svému přestavenému, ten byl podřízen přímo papeži
– téměř úplně se podařilo vyhladit reformaci ve Španělsku a Itálii díky zřízení inkvizice, ve Francii dosáhli evangelíci (hugenoti) míru v St. Germain (1570) - patřil k nim i Jindřich z Navarry, k jehož sňatku s Markétou z Valois se sjela do Paříže evangelická šlechta – katolíci je povraždili v rámci tzv. Bartolomějské noci (srpen 1572) a teprve nantským ediktem (1598) byla evangelíkům ve Francii dána náboženská a polit. práva
– naše země patřily k panství Habsburků, kt. byli oddáni papeži, už za reformace uvedl Ferdinand I. do Čech jezuity (1556), do úřadů dosazoval Ferdinand i jeho nástupci katolíky a tak neustále rostlo napětí mezi nimi a evangelickou většinou, Habsburkové nemínili dodržovat náboženskou svobodu kt. zaručoval Rudolfův majestát (1609), proto stavové povstali a 1618, když měl nastoupit Ferdinand II., si zvolili evangelického kurfiřta Fridricha Falckého – Ferdinand se rozhodl povstání potlačit = zač. 30leté války – povstání potlačeno 8.11.1620 na Bílé hoře a zač. rekatolizace
- rekatolizace – úsilí o navrácení věřících (protestantů, členů Jednoty bratrské) do římskokatolické církve
– po Bílé hoře popraveno 27 vůdců povstání, ze země vykázáni všichni evangelíci, poddaný lid nucen násilím ke katolictví, dominantní roli hráli jezuité, (cenzura, zakládání jezuitských škol, trestání zpupných), Jirásek označuje dobu rekatolizace v Česku jako Dobu temna, katolická církev nabyla velké moci a bohatství, výrazem toho přepychový barokní styl
– ve V Čechách proběhla rekatolizace ostře, poddaní se drželi svého protestantského vyznání a na obranu své víry se dopouštěli násilí na misionářích, na S Čech probíhala naopak pokojně, na Moravě sídlilo značné množství nekatolické vyšší šlechty (např. Karel starší ze Žerotína), na S Moravě převládal počet evangelíků a zdejší nekatolíci se často dopouštěli násilností vůči rekatolizátorům, ve Slezsku byla rekatolizace mírnější než v Čechách a na Moravě, díky ustanovením vestfálského míru byli protestanti v zemi trpěni a v některých knížectvích měli právo veřejné evangelické bohoslužby
– ze všech zemí, kde zvítězila protireformace (Itálie, Španělsko, Francie, rakouské země), prchali evangelíci, kt. se nechtěli vzdát své víry, do evangelických zemí, čeští exulanti odcházeli na Slovensko, do Saska a Žitavy, do Polska, nejvýznamnějším exulantem J. A. Komenský (Lešno, Anglie, Švédsko, Uhry, Nizozemí)
Obnovené zřízení zemské (Čechy 1627, Morava 1628) – právní zakotvení důsledků rekatolizace, předpoklad pro centralismus, absolutismus, germanizaci a katolicismus.
Žádné komentáře:
Okomentovat