- sv. Augustin – biskup a církevní učitel 4. a 5.st., jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, nejvýznamnější ze 4 velkých západních církevních otců
– člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), určití jednotlivci jsou ale z milosti boží předurčeni k věčnému spasení (predestinace), napsal Vyznání, O obci boží – dějiny světa jsou dány věčným bojem obce pozemské a nebeské
- Benedikt z Nursie – opat, zakladatel benediktinského řádu (nejstarší mnišský řád západního křesťanství), zakladatel západního mnišství, patron Evropy 6.st., považován také za zakladatele kláštera Monte Cassino v Itálii (okolo roku 529)
- Bernard z Clairvaux – opat a církevní učitel 12.st., filozof, teolog, reformátor a zakladatel cisterciáckého řádu, autor velmi přísných řeholních pravidel, kt. usilují o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole,
- František z Assisi – zakladatel františkánského řádu, největší reformátor duchovního života ve středověku, žil ve 13.st.
- František Xaverský – španělský jezuita 16.st., jeden z největších misionářů všech dob (misie na dálném V), spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova,
- Ignác z Loyoly – zakladatel Tovaryšstva Ježíšova, 16.st., jako důstojník byl raněn a při dlouhém léčení se obrátil na křesťanskou víru, byl vysvěcen na kněze, napsal Duchovní cvičení – mají sloužit k očistě ducha
- Jan Nepomucký – mučedník 15.st., patron české země, generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna hájící práva církve proti Václavu IV., umučen a vhozen do Vltavy
- Tomáš Akvinský – dominikán, církevní učitel 13.st., hlavní představitel scholastiky, největší učenec křesťanského středověku
– vychází z Aristotela, z jeho názorů pak vychází významné filosofické a teologické směry (tomismus, novotomismus)
– vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem, rozumem lze obhájit i existenci Boha
– Summa teologická, Suma proti pohanům
* scholastika – učení usilující o rozumové podepření církevních dogmat, zakladatelem mnich Alkuin
– raná (11.-12. st.) – spor o univerzálie
– vrcholná (13.st.) – snaha shrnout všech vědomostí do knih – sumy, T. Akvinský
– pozdní (14.-15.st.) – stagnace, spíše rozvoj přírodních věd
2) Tertullianus – nejvýznamnější latinsky píšící křesťanský spisovatel přelomu 2. a 3. století, je považován za autora základní křesťanské terminologie v latinském jazyce
3) papežové
- celkem 265 římských papežů (podle Papežské ročenky), 1. sv. Petr (30–67), Benedikt XVI. – Josef Ratzinger, teď František
- Řehoř I. Veliký (590 - 604) – považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské, reformoval liturgii a zejména liturgický zpěv - tzv. Gregoriánský chorál, stal se autorem mnoha vylepšení hudební vědy a notového záznamu – skoncoval s jednostrannou závislostí řím. církve na Byzanci a vedl vlastní politiku, zahájil pokřesťanštění Anglosasů (596 vyslal misionáře Augustina), připravil přechod Langobardů ke katolickému vyznání
- Jan Pavel II. (1978 – 2005) – Karol Wojtyla – vyzýval k jednotě křesťanstva, žádal o odpuštění omylů, jichž se římská církev v minulosti dopustila (od inkvizičních rozsudků smrti po násilné obracení na křesťanskou víru a nevraživost vůči Židům), odmítal jakékoliv násilí
– patří k nejvýznamnějším osobnostem 20.st., po jeho smrti zahájil Vatikán proces, kt. zřejmě povede k jeho povýšení do stavu světců
- zpočátku do volby papeže zasahoval císař, v roce 1059 vyhradil Mikuláš III. papežskou volbu pouze kardinálům - biskupům, 1179 rozšířil Alexandr toto privilegium na všechny kardinály, aby byl papež zvolen, musel získat 2 třetiny hlasů, jednotlivé strany mezi sebou často zápasily a volbu tak protahovaly → lid založil to, čemu se později začalo říkat konkláve, když se uchýlil k tomu zavřít kardinály „pod zámek“ a donutit je tak k rozhodnutí, čímž měla volby probíhat za naprosté izolace kardinálů od ostatního světa
- kardinálové se shromažďují na konkláve přibližně 2 týdny po papežově smrti na určitém místě (v poslední době Sixtinská kaple) a ven mohou vyjít až po dovršené volbě
- hlasování probíhá nejčastěji tajně, písemně a volební lístky se pak pálí v kamnech → vznik tradice „kouřových znamení“, kt. oznamují věřícím na náměstí sv. Petra výsledek volby – bílý kouř = volba uzavřena, papež zvolen X černý kouř (k lístkům se přidá vlhká sláma) = hlasování neplatné
- papež si po zvolení vybere nové jméno (počet je omezený, je jich asi 60)
- jubilea – 1. jubileum nebo také Svatý rok vyhlásil Bonifác VIII. v roce 1300, od té doby do roku 2000 oslaveno 26 jubileí s různým časovým odstupem
– znamená odpuštění hříchů tomu, kdo vykoná zpověď a přijímání a navštíví 4 baziliky
+ množství jubileí zvláštních (hl. při příležitosti výročí některých biskupů)
Žádné komentáře:
Okomentovat