Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukt. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukt. Zobrazit všechny příspěvky

1) Hrubý domácí produkt

- Vypočte se jako součet : Výdajů domácnosti na spotřebu.

Výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb.

Hrubých domácích investic.

Čistého exportu, který představuje rozdíl mezi exportem a importem.


2) Je tvořen sumou všech finálních výrobků a služeb vyrobených za kalendářní rok výrobními činiteli ve vlastnictví občanů danné země nejen doma, ale i v zahraničí.


3) Odečteme-li od hrubého domácího produktu opotřebení ( amortizaci ), získáme čistý domácí produkt.

Výkonnost ekonomiky můžeme zjišťovat produktovou metodou, která sečítá hodnotu všech finančních statků a služeb prodávaných firmami domácnostem, nebo důchodovou metodou, kde sečítáme všechny důchody vyplácené firmami domácnostem.


- Produktová metoda :

- HDP : Je vyjádřen jako hodnota všech statků a služeb, které firmy prodaly za určité období domácnostem.Hlavní složky tvoří HDP.HDP = A + B + C + D


1) Osobní výdaje na spotřebu :

Statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby.


2) Hrubé soukromé domácí investice :

Fixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby.


3) Vládní výdaje na nákup statků a služeb.


4) Saldo obchodní bilance ( čisté vývozy ) :

Hodnota vývozu a dovozu.


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony

Tempo (míra) růstu potenciálního produktu:

DY* / Y* = Dk F (K, N) / Y* + (MPK * DK) / Y* + (MPN * DN) / Y*

DY* / Y* značíme y*

Jmenovatel prvního členu na pravé straně rovnice: Y* = k F (K, N)

Druhý člen na pravé straně rovnice: (MPK * DK) / Y* = [(MPK * K) / Y*] * DK / K

Třetí člen na pravé straně rovnice: (MPN * DN) / Y* = [(MPN * N) / Y*] * DN / N

Tempo růstu potenciálního produktu: DY* / Y* = (Dk / k) + w * (DK / K) + (1 – w) * (DN / N)

Dk / k = y, což je tempo růstu souhrnné produktivity, resp. multifaktorové produktivity

DK / K = k, což je tempo růstu kapitálu

DN / N = n, což je tempo růstu obyvatelstva

Tempo růstu potenciálního produktu (základní rovnice růstového účetnictví):

y* = y + w * k + (1 – w) * n

Ze základní rovnice růstového účetnictví plyne, že tempo růstu potenciálního produktu je rovno součtu:

  • Tempa, resp. míry růstu souhrnné produktivity faktorů (y)
  • Tempa, resp. míry růstu kapitálu (k) násobené podílem nákladů kapitálu na produktu (w)
  • Tempa, resp. míry růstu pracovního inputu (n) násobené podílem mzdových nákladů na produktu (1 – w)

Souhrnná produktivita, resp. multifaktorová produktivita roste tehdy, jestliže se získává vyšší produkt ze stejného množství výrobních faktorů kapitál a práce.

Přírůstek souhrnné produktivity faktorů = DY* / (K + N)const. = Dk

25. Ekonomický růst, produkční funkce a kapitálová intenzita. Tempo růstu produktu a základní rovnice růstového účetnictví.

V dlouhém období lze zvyšování životního standardu trvaleji udržet jedině růstem kapacit na výrobu zboží a služeb – tedy růstem potenciálního produktu. Zlepšování (růst) životního standardu nezávisí na celkovém objemu potenciálního produktu, ale na růstu potenciálního produktu na obyvatele.

Zdroje růstu potenciálního produktu

Výrobní zdroje ekonomiky:

  • Vstupy (inputy) výrobních faktorů – práce a kapitál. Růst objemu těchto vstupů výrobních faktorů ovlivňuje přímo růst produkce.
  • Úroveň (stav) používané technologie. Používaná úroveň technologie se promítá do růstu souhrnné produktivity vstupů výrobních faktorů, resp. multifaktorové produktivity.

Produkční funkce

Agregátní produkční funkce: Y* = F (K, N, k)

Agregátní produkční funkce transformuje vstupy výrobních faktorů v daném období – kapitálu, práce a úroveň technologie na maximálně dosažitelný potenciální produkt. Proměnlivé jsou vstupy všech výrobních faktorů.

Speciální forma produkční funkce: Y* = k F (K, N). Proměnná k měří úroveň používané technologie a je nazývána souhrnnou (integrální) produktivitou faktorů, resp. multifaktorovou produktivitou.

Standardní neoklasická produkční funkce: F (K, N)

23. Nabídková (nákladová) inflace a nepříznivé nabídkové šoky.

Neutrální, přizpůsobovací a potlačovací typ odezvy hospodářské politiky na nepříznivé nabídkové šoky a jejich účinky na míru inflace a pokles produktu. Koeficient obětování.

Pojem nabídkové inflace

Prvotní generátor je na straně nabídky (např. růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, a tím i agregátní cenovou hladinu, růstem míry zdanění.

Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.

Nepříznivé nabídkové šoky, nabídková inflace a reálný produkt

Obr. str. 297

Vzroste agregátní cenová hladina jako důsledek růstu relativních cen vyvolaných devalvací domácí měny. Křivka SP se posune v důsledku tohoto nepříznivého nabídkového šoku doleva a nahoru, očekávaná míra inflace zůstává stejná.

Jestliže tempo růstu agregátní poptávky bude stejné a křivka DG tedy zůstane vertikálně fixována na stejné úrovni, potom zvýšení agregátní cenové hladiny vyvolané nepříznivým nabídkovým šokem zvýší míru inflace a sníží úroveň reálného produktu.

Míra růstu nominálního produktu a míra inflace

Míra růstu nominálního produktu, míra inflace a míra růstu reálného produktu

Rovnovážný reálný produkt: Y = g * A + (b / h) * g * (M / P)

Vynásobení agregátním cenovým indexem: P * Y = g * A * P + (b / h) * g * M

P * Y je nominální produkt (YN), tj. agregátní poptávka v běžných cenách.

Tempo růstu nominálního produktu (yn), tj. (YNt – YNt-1) / YNt-1 se přibližně rovná součtu tempa růstu agregátní cenové hladiny – míry inflace (p), tj. (Pt – Pt-1) / Pt-1 a tempa růstu reálného produktu (y), tj. (Yt – Yt-1) / Yt-1. Tedy yn = p + y

Křivka DG

Křivka DG přestavuje kombinace míry inflace a míry růstu reálné produkce kompatibilní s danou mírou růstu nominálního produktu. Podél celé křivky DG je konstantní míra růstu nominálního produktu.

Obr. str. 289

Rovnice křivky DG

Do formálně určené křivky DG: yn = p + y zavedeme tempo růstu potenciálního produktu (y*). y* = (Y*t – Y*t-1) / Y*t-1 Potom yn(t) - y*t = pt + yt – y* t

yn(t) - y*t = ŷt, což je převýšení míry růstu nominálního produktu nad mírou růstu potenciálního produktu. Nahradíme převýšení tempa růstu skutečného produktu nad přirozeným produktem (yt - y* t) logaritmem koeficientu poměru výroby mezi jeho hodnotami v současném období (Ŷt) a v minulém období (Ŷt-1).

yt = ln Yt – ln Yt-1

y*t = ln Y*t – ln Y*t-1

Odečtení druhé rovnice od první: yt - y*t = ln Yt – ln Y*t – [ln Yt-1 - ln Y*t-1] = Ŷt - Ŷt-1

Rovnice křivky růstu agregátní poptávky, tj. rovnice křivky DG: ŷt = pt + Ŷt - Ŷt-1

Dlouhodobě to znamená rozvoj ekonomiky

1. Jaká byla úroveň reálného produktu vyprodukovaná v daném období a kolik bylo prodáno na trhu?

2. Na jaké cenové úrovni byl produkt realizován?


- při vyšší ceně (přebytku, převisu AS>AD) roste tlak na snížení ceny

- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy

Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné

- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky

- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně


Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.


Př.

Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.


- s úspor se stávají podnikové výdaje

- investice = výdaj firmy

- musíme začít na finančních trzích

Nominální a reálný HDP

Za kolik prodali? Měříme v korunách, bez duplicit (když vyrobí to samé, ceny 10 % nahoru, GNP bude o 10 % větší = výrobků je stejně, nejedná se o růst). Pokud vyjadřujeme HDP v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP, který má vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V obdobích vysoké inflace je však nutno tento ukazatel o důsledky změn cenové hladiny očistit, neboť nevíme kolik statků a služeb bylo skutečně vyprodukováno. K očištění použijeme cenový index, deflátor HDP (poměr nom./reál.), který odráží změny cen všech statků služeb na trhu. Takto očištěné ukazatele označujeme jako „reálné“, jsou vyjádřeny ve stálých cenách (ceny vztažené k určitému výchozímu roku).


Nominální produkt = Y (vyrobeno a prodáno) * p (ceny)

Reálný produkt = Y

- firmy konají v tržbách ocenění v běžných cenách, které ale vzrostly

- vezmeme výchozí cenovou úroveň, a v té vyjádříme následující rok (odstraníme inflaci)

NEW (čistý ekonomický blahobyt)
- používáme odhady, HDP stagnuje a lidi se mají lépe, přitom je stále stejný


NEW = GNP + SE (stínová ek. – černá se nesmí dělat, šedá – nemáme oprávnění) + PMV (melouchy) + PPSSZP (práce pro sebe, známé, příbuzné) + RK (růst kvality) – ZEx (záp. externality)

Hlavní složky obou metod:

Produktová metoda
Důchodová metoda

Spotřeba (C)
Mzdy a platy (w)

HDI (I)
Renty (R)

Vláda (G)
± Úroky (Int)

± Čisté vývozy (X)
Zisky (P)


Odpisy (D)


Nepřímé daně (IBT)



HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT


HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).


Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali à daňové přiznání

- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP

Vlastnosti dokonale konkurenční všeobecné rovnováhy

1) rovnováha spotřebitelů

Spotřebitelé maximalizují svůj užitek při volbě statků vyrovnáváním mez. užitku/$ výdajů. Poměr MU statků (mezní míra substituce) tedy musí splňovat podmínku


Tato podmínka platí pro jednotlivého spotřebitele, kt. příslušné statky kupuje; protože dále všichni spotřebitelé kupují za stejné dokonale konkurenční ceny, musí uvedená spotřebitelská podmínka platit přesně stejně pro všechny spotřebitele.


2) rovnováha výrobců


Úroveň výstupu je zvolena tak, že cena každého statku se rovná jeho MC. Z toho plyne

Jde v podstatě o míru, v jaké společnost může transformovat jeden statek na jiný (někdy se tento poměr nazývá “mezní míra transformace statků” - MRT).

Z této rovnice plyne, že za dokonalé konkurence relativní ceny odrážejí společenskou vzácnost statků. To prokazuje princip, že dokonale konkurenční trhy vedou k alokační efektivnosti.

Kromě toho platí také podmínka pro vstupy:

poměr mezních produktů = poměru cen jednotlivých vstupů

Důchodová politika

vládní akce, které se pokoušejí zmírnit inflaci přímými kroky bez zvýšení U (verbálním přesvědčováním, právní regulací…) Þ posunovat Pk dolů
· regulace cen a mezd (Skandinávie)
· dobrovolné mzdové a cenové směrnice (Nizozemí, USA – Kennedy, Johnson a Carter)
· strategie volného trhu
· důchodová politika založená na daních (“TIP”) – fiskální “Cukru a biče” (zdaňuje ty, jejichž mzdy a cena rostou rychle a dotuje ty, jejichž ceny a mzdy rostou pomaleji)
· podílnictví zaměstnanců na zisku (Martin Weitzman z MIT) – jak stimulovat fy, aby během recese najímaly a propouštěly pracovníky

16. kapitola: Účinek peněz na produkt a ceny

peněžní mechanismus = cesta, kterou se změny v nabídce peněz přenášejí do změn v produktu, zaměstnanosti, cenách a inflaci

N. Jak peníze ovlivňují produkt
Trh peněz
poptávka odvozena od potřeby uskutečňovat transakce + potřeby bezpečného a likvidního aktiva
nabídka – určována CB a soukromým bankovním systémem – operace na volném trhu - bankovní rezervy (nenesou úroky)

použije-li Fed své nástroje k udržení nabídky peněz na úrovni M* - SS vertikála (nabídka je svislá proto, že se předpokládá fixní nabídka peněz M* pro jakoukoli i)
DD předpokládá danou úroveň produktu a cen (nominální GNP)
DD – s růstem výše i klesá držba peněz (přesun na zúročitelné účty) - častější přesouvání A do fondů s vyšší úrokovou sazbou, snížení průměrné držby hotovosti a častější doplňování hotovosti.
průsečík = tržní úroková míra
při vyšší i budou existovat nadměrné zásoby peněz a lidé nebudou ochotni celé množství M* držet - nákup obligací - i

Účinky na produkt a zaměstnanost

- MAE: období neočekávané “rostoucí” inflace jsou obvykle obdobími vysoké U a produktu
- MIE: dopad na alokaci zdrojů (deformují relativní ceny), hotovost sice nenese úrok (i = 0), ale iR je rovna – míře inflace (protože iR = iN – míra inflace) Þ lidé se zbavují hotovosti, jakmile začnou ceny růst.

Analýza nákladů inflace
- Inflace, která je vyrovnaná současně anticipovaná, nemá ne reálný produkt nebo na rozdělení důchodu žádný vliv.
- Lidé často zaměňují vysokou inflaci s vysokými cenami.
- Nevyrovnaná inflace: poruchy vyvolané inflací – některé ceny se nepřizpůsobují tak, aby odrážely inflační trendy.

· na hotovost ( vyšší N na omezení držby svých peněz – tzv. “N na opotřebení bot”)
· na daně (při progresivním zdanění – vyšší daně bohatší – zvyšuje inflace prům. míru zdanění osob, neboli stát vybere více peněz bez změny zákonů) Þ mnohé země indexovaly své daňové zákony.

- I ničí informace.
- Neanticipovaná I – dopad hlavně na rozdělení důchodu a bohatství (pro koho) a méně na efektivnost systému (jak a co).
- Nevyrovnaná a neanticipovaná: USA (79 revoluce v Íránu Þ ­ cen ropy)
- MAE reakce: země vysokou I netolerují Þ zvyšují U nebo regulují ceny a mzdy Þ stagnace.

Dva extrémy křivky AS

F. Určení produktu v otevřených ekonomikách
- země vyváží ty statky, jejichž tuzemská výroba je nejlevnější a dováží ty, při jejichž výrobě mají výhodu nízkých N ostatní země.
- proměny spojů, dopravy a obchodní politiky propojily hospodářství jednotlivých zemí.

Účinky ZO na hosp. aktivitu
- X (čisté vývozy) = vývozy SaS – dovozy SaS
- po většinu 20. stol. mělo USA aktivní zahraniční obchodní bilanci; v době konjunktury (válka ve Vietnamu) Þ pasivní; zlepšení až poč. 70. let po znehodnocení dolaru a během hluboké recese zač. 80. let. Další zhoršení v pol. 80. let Þ deficit Þ jeden z hlavních poltických problémů USA.

· · Celkové domácí V (domácí poptávka) = C + I + G se liší od GNP
· · určitá část domácích výdajů bude vynaložena na statky vyrobené v zahraničí (m = dovoz)
· · jistá část výroby se prodá v zahraničí (e = vývoz)
· · e – m = čisté vývozy X
· · celková poptávka po amerických výrobcích = domácí + zahraniční poptávka
· · AD= GNP = C + I + G + X, kde X = e – m

Určení produktu spotřebou a investicemi

Přímka celkových výdajů neboli přímka C+I znázorňuje výši zamýšlených výdajů spotřebitelů a podniků při každé úrovni produktu. Ekonomika se nachází v rovnováze v průsečíku přímky C+I s osou kvadrantu (bod E) – zamýšlené výdaje na spotřebu a investice se přesně rovnají celkovému produktu.
Kdyby se přímka C+I nacházela nad osou kvadrantu, tj. spotřebitelé by kupovali více bot a automobilů než výrobci vyrobí - reakcí je zvýšení objednávky - produkt se zvyšuje.
Skutečné investice se budou často lišit od plánovaných, jestliže firmy shledají, že jejich skutečné prodeje se nerovnají jejich plánované produkci a že se proto musí vyrovnat s nedobrovolným hromaděním nebo snížením zásob.

Aritmetická analýza
à Firmy se budou nacházet v rovnováze tehdy, bude-li se úroveň produktu přesně rovnat plánovaným výdajům. Prodeje firem budou právě dostatečné, aby byly s to udržet běžnou úroveň agregátního produktu. GNP ani nevzroste, ani nepoklesne.
à Např. GNP = 300 mld USD; každá změna důchodu o 300 mld Þ změna výše úspor o 100 mld a spotřeby o 200 mld Þ MPC = konst. = 2/3 Þ MPS = 1/3; je-li dlouhodobá úroveň I 200 mld, pak prodeje firem budou plánované C + plánované I).

· Multiplikátor je číslo, kterým musíme vynásobit změnu investic, abychom obdrželi výslednou změnu celkového produktu. (je větší než jedna)
· Čím větší jsou dodatečné druhotné spotřební výdaje, tím větší je multiplikátor.
- Investice mají multiplikační účinek na produkt. Při změně investic dochází ke shodné prvotní změně národního produktu. Jakmile však příjemci důchodů v odvětvích vyrábějících kapitálové statky obdrží vyšší důchody, dají do pohybu celou řetězovou reakci dodatečných druhotných spotřebních výdajů a zaměstnanosti.

Teorie a hospodářská politika

- Klasičtí ekonomové budou skeptičtí k potřebě vládních zásahů pro stabilizaci hospo. cyklu, protože zvýšení AD podle nich vyvolá vyšší ceny nebo inflaci. Keynesiánci naopak budou ekonomiku tím, že ovlivní AD (v depresi lze zvýšit AD a v konjunktuře, kdy hrozí inflace, tlumit výdaje). Vládní výdaje podle nich nic nevytlačují – umožňují vyšší soukromé výdaje.

D. Určení produktu: model multiplikátoru (podle keynesiánců)
- Model multiplikátoru: každá změna investičních výdajů o jeden dolar vede k vyšší než dolarové změně GNP, tj. k “multiplikované” změně.
- Sestrojíme křivky CC a SS na základě našich znalostí o spořivosti jednotlivých rodin, jejich bohatství…Předpoklady: neexistují daně, nerozdělené podnikové zisky, zahraniční obchod, zhodnocení materiálu, vládní výdaje ani žádné transfery. GNP = DI. CC a SS jsou zrcadlově souměrné a jejich součtem je osa 1. kvadrantu (viz. kapitola 7).

Metoda úsporově-investiční

Produkt je určen na úrovni, v níž se úsporová a investiční fce protínají bod rovnováhy, ke kterému bude národní produkt tíhnout. Pouze v tomto bodě (E) jsou zamýšlené úspory domácností rovny zamýšleným investicím firem. V libovolném jiném bodě se zamýšlené úspory domácností nebudou shodovat se zamýšlenými investicemi firem a tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.

Alternativní názory na AD

· ekonomové se liší v důrazu, který kladou na různé síly ovlivňující AD.
· význam monetárních fa. (nabídka peněz)… jestliže celkové V = nominální GNP, pak nom. GNP = nabídka peněz
· autonomní výdajové toky (G, I a X)… zvláště změny krátkodobé
· eklektický přístup… velké množství vlivů v různých obdobích (např. FP v Koreji a Vietnamu, 79-82 hlavně MP)

Determinanty AS
- Má ústřední význam pro dlouhodobý i krátkodobý ekonomický vývoj. Pro krátké období určuje interakce mezi AD a AS výši produktu, nezaměstnanosti, využití kapacit, a stejně tak dává popud k inflaci. Pro delší období se stává činitelem ekonomického růstu.
- Křivka udává výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli cenové hladině.
Závisí na dvou odlišných skupinách sil:
a) Potenciální produkt – zejména v dlouhém období. Zvýšení potenciálního produktu vede k posunu celé křivky AS doprava. Vyšší výrobní náklady při nezměněném potenciálním produktu posunují křivku AS kolmo vzhůru.
b) Chování cen a mezd – křivka se napravo od potenciálního produktu stáčí prudce nahoru. Důraz klademe na strnulost nákladů v krátkém období. Jsou-li určité nákladové položky strnulé, a uvolní-li se dodatečné výrobní kapacity, budou firmy na vzestup výdajů reagovat zvýšením jak výstupu, tak cen. Zdroje této nepružnosti: u mezd to způsobují hlavně smlouvy s odborovými organizacemi (určena dolarová mzdová sazba na dobu tří let).

Klesající míra úspor v USA

- v polovině 80. let míra úspor závratně poklesla (10 – 2%)
· deficit federálního rozpočtu
· systém sociálního zabezpečení – snižuje potřebu soukromě spořit
· kapitálové trhy a postoje k zadlužení – před moderní dobou trhy nedokonalé, snazší půjčování
· ostatní zdroje

8. kapitola: Teorie určení produktu

- Model multiplikátoru poskytuje jednoduché vysvětlení, jak šoky v I, zahraničním obchodě ve vládní daňové a výdajové politice mohou ovlivnit produkt a zaměstnanost.

C. Základy agregátní nabídky a poptávky
Základy analýzy agregátní poptávky

AD je celkové(agregátní) množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno.

Míry národního produktu

(v ekonomice, která nemá ani vládní či zahraniční sektor a nedochází v ní k žádným investicím, čili, která vyrábí pouze spotřební statky – pro uspokojování potřeb)

a) Metoda toku produktů
- Národní důchod nebo produkt lze spočítat jako součet ročního toku finálních (v poslední fázi je nakupují a užívají spotřebitelé) statků a služeb: (cena pomerančů x množství) plus…GNP je definován jako celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země. (V relativních cenách se odráží, jak spotřebitelé oceňují své poslední – mezní – jednotky spotřeby těchto statků Þ statky násobeny váhou).

b) Důchodová či nákladová metoda
- Náklady spojené s podnikáním (mzdy vyplácené práci, renty placené půdě, zisky placené kapitálu…), které jsou zároveň výdělky, jež domácnosti dostávají od firem. GNP je pak vyjádření souhrnu výdělků i výrobních faktorů (mezd, úroků, rent a zisků), které jsou náklady při výrobě finálních produktů společnosti.

- Výsledky obou metod jsou naprosto stejné, protože zisk je definován jako reziduální náklad.
NÁKUPY SPOTŘEBNÍCH STATKů ($)

FINÁLNÍ SaS (chleba, auta…)
DOMÁCNOSTI
FIRMY

PRODUKTIVNÍ SLUŽBY (práce, kapitál…)


MZDY, RENTY, ZISKY… ($)

Politika těžko dostupných peněz

- 79 – 82 – 2. kolo zvýšení cen ropy - 12% inflace - přijato opatření ke zpomalení hosp. růstu a zvýšení nezam. Roku 1979 přijal bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker monetární opatření – zvýšení úrokových sazeb (v roce 81 po něm pokračoval Reagan) - zpomalení V na složky AD citlivých na úrok Þ snížení AD - vedlo ke snížení inflace (obr. str. 96).

6. kapitola: Měření národního produktu a důchodu

- průkopníkem Simon Kuznets z Harvardu.
- “Podzemní ekonomika” = část ekonomické aktivity, která se nezaznamenává, je neformální nebo nelegální a nepodílí se na daních společnosti.
- Čistý ekonomický blahobyt NEW (Net Economic Welfare)

GNP: měřítko výkonnosti ekonomiky
- Hrubý národní produkt (GNP) je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi během daného roku. Je to součet dolarové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů.

- Poměr nominálního GNP k reálnému GNP je “cena GNP” = deflátor GNP (cenový index, vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, přičemž každý statek je dán váhou svého procentuálního podílu v celkovém GNP).

· Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
· Reálný GNP upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých dolarech. Protože definujeme deflátor GNP jako cenu GNP, dostaneme:

5. kapitola: Přehled makroekonomie

Makroekonomie (MAE) – studuje chování ekonomiky jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu.

Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…

A. Makroekonomické pojmy a cíle

- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).

Cíle a nástroje v makroekonomii

Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu

Tempo růstu potencionálního produktu

- se vypočte jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí:

- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.

- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.

Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:

- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.

Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.

Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.