Intenzivní produkční funkce:

Y^* = k F (K, N)

Y^* = k F (N * K / N, N)

Y^* = k * N f (K / N, 1)

Intenzivní produkční funkce: Y^* / N = k f (K / N, 1) = k f (K / N)

Resp. q = k f (v)

Průměrná produktivita práce je tím vyšší, čím větší je kapitálová intenzita (v) v ekonomice a čím vyšší je úroveň používané technologie (k).

Obr. str. 322

Intenzivní produkční funkce a kapitálový koeficient

Možnost substituce mezi kapitálem a prací – z intenzivní produkční funkce plyne, že každý bod na této funkci představuje poměr průměrné produktivity práce (q) a kapitálové intenzity (v). Tedy: q / v = (Y^* / N) / (K / N) = Y^* / K

Kapitálový koeficient: l = K / Y^*

Potom můžeme psát: q / v = 1 / l

Pohyb po intenzivní produkční funkci a posun intenzivní produkční funkce nahoru v důsledku technologického pokroku

Obr. str. 324 (7.3)

Průměrná produktivita práce (Y^* / N) může být zvyšována jednak zvyšováním kapitálové intenzity, tj. pohybem po dané intenzivní produkční funkci nebo zvýšením úrovně používané technologie, tj. přechodem z nižší intenzivní produkční funkce na vyšší intenzivní produkční funkci čili posunem intenzivní produkční funkce nahoru.

22. Determinace míry inflace a míry růstu produktu: přizpůsobovací cesta. Adaptivní mechanismus formování očekávané inflace. Racionální očekávání.

Jak se bude rozdělovat permanentní růst agregátní poptávky mezi změny míry inflace a změny růstu reálného produktu závisí na:

• Typ formování očekávané inflace
• Sklon křivky SP, tj. velikost g

Přizpůsobovací cesta, míra inflace a míra růstu produkce za předpokladu adaptivní (statické) metody formování očekávané inflace

Křivka SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

Předpokládáme, že nabídková inflace se rovná nule.

Křivka DG: ŷ_t = p_t + Ŷ_t - Ŷ_t-1

Průsečík křivky SP a DG určíme tak, že do rovnice křivky SP budeme substituovat za Ŷ_t rovnici křivky DG. Dostaneme: p_t = p^e_t + g * (ŷ_t - p_t + Ŷ_t-1)

K oběma stranám rovnice připočteme p_t * g, dostaneme:

p_t + p_t * g = p^e_t + g * (ŷ_t - p_t + Ŷ_t-1) + p_t * g, vynásobíme obě strany rovnice 1 / (1 + g):

p_t = [1 / (1 + g)] * [p^e_t + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1)]

Speciální případ formování očekávané inflace, tj. statická očekávání:

p_t = [1 / (1 + g)] * [p_t-1 + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1)]

Přizpůsobovací cestu, resp. přizpůsobovací smyčku zobrazuje obr. str. 293

Permanentní zvýšení agregátní poptávky při předpokladu adaptivní (statické) metody formování očekávané inflace zvyšuje skutečnou produkci jen krátkodobě. V dlouhém období nevede k růstu produkce, ale produkce se navrací na úroveň potenciálního produktu. Míra inflace se během tohoto procesu zvyšuje, posléze převýší úroveň tempa růstu agregátní poptávky, aby se nakonec vrátila na úroveň ekviproporcionální tempu růstu agregátní poptávky.

13. Odvození klasické křivky agregátní nabídky a její charakteristika. Neoklasický trh práce.

Agregátní nabídka a její charakteristika

Agregátní nabídkou rozumíme množství zboží a služeb, které firmy maximalizující zisk nabízejí při dané cenové hladině. Firmy musí vzít v úvahu ceny, za něž bude vyrobená produkce realizována, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a dostupné technologie.

Produkční funkce

Y = Y (N, K, M, E, k), N – práce, K – kapitál, M – materiál, E – energie, k - úroveň technologie

V krátkém období předpokládáme, že jediným variabilním faktorem je práce.

Marginální produktivita práce (mezní fyzický produkt práce): MPN = DY / DN

Přírůstek produkce, jež je výsledkem přírůstku pracovního vstupu o jednotku.

Marginální produktivita kapitálu: MPK = DY / DK

MPN je odvozen derivací produkční funkce: obr. str. 188

Křivka poptávky po práci

Každá dodatečná jednotka práce vytvoří přírůstek produkce (DY) a dodatečný příjem v rozsahu (P * DY). Každý přírůstek práce (DN) zvýší náklady firmy o W * DN.

Lze psát: W * DN = P * DY Þ W / P = DY / DN = MPN – maximalizační kriterium

Marginální produkt práce se rovná reálné mzdě.

Křivka agregátní poptávky po práci se rovná marginální produktivitě práce.

13. Odvození klasické křivky AD a její charakteristika.

Neoklasický trh práce.

Agregátní nabídka a její charakteristika

Agregátní nabídkou rozumíme množství zboží a služeb, které firmy maximalizující zisk nabízejí při dané cenové hladině. Firmy musí vzít v úvahu ceny, za něž bude vyrobená produkce realizována, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a dostupné technologie.

Produkční funkce

Y = Y (N, K, M, E, k), N – práce, K – kapitál, M – materiál, E – energie, k - úroveň technologie

V krátkém období předpokládáme, že jediným variabilním faktorem je práce.

Marginální produktivita práce (mezní fyzický produkt práce): MPN = DY / DN

Přírůstek produkce, jež je výsledkem přírůstku pracovního vstupu o jednotku.

Marginální produktivita kapitálu: MPK = DY / DK

MPN je odvozen derivací produkční funkce: obr. str. 188

Křivka poptávky po práci

Každá dodatečná jednotka práce vytvoří přírůstek produkce (DY) a dodatečný příjem v rozsahu (P * DY). Každý přírůstek práce (DN) zvýší náklady firmy o W * DN.

Lze psát: W * DN = P * DY Þ W / P = DY / DN = MPN – maximalizační kriterium

Marginální produkt práce se rovná reálné mzdě.

Křivka agregátní poptávky po práci se rovná marginální produktivitě práce.

Vláda a rovnovážná produkce

Y * [1 – c * (1 – t)] = A

Rovnovážný důchod: Y₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * A

1 / [1 – c * (1 – t)] - jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbu daně (a).

Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu: Obr. str. 28

V třísektorovém modelu je úroveň rovnovážné produkce tím vyšší (nižší), čím vyšší (nižší) jsou vládní nákupy zboží a služeb, transferové platby, autonomní investice a autonomní spotřeba, čím nižší (vyšší) jsou autonomní daně, čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu (a tedy multiplikátor), a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Y₀ = {1 / [s * (1 – t) + t]} * A

s * (1 – t) + t – mezní míra úniku.

Agregární výdaje: AE º C + I + G

Platí: YD º Y + TR – TA_T Þ Y º YD + TA_T – TR

Jelikož disponibilní důchod je alokován na spotřebu a úspory a TA_T – TR se označuje jako čisté daně (T) platí: I + G º S + T

Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní je rozpočtový deficit (negativní vládní úspory) nebo rozpočtový přebytek (úspory vlády).

Model určení produkce a automatické stabilizátory

Zavedení důchodové daně zvyšuje únik z výdajového proudu a snižuje multiplikátor. Se zavedením důchodové daně bude mít fluktuace autonomních výdajů slabší vliv na produkci než by tomu bylo bez těchto daní. Pro tuto vlastnost je důchodová daň (zejména progresivní důchodová daň) nazývána automatickým stabilizátorem. Automatický stabilizátor je takový mechanismus v ekonomice, který snižuje velikost změny produkce v reakci na změnu autonomních výdajů.

Mezi automatické stabilizátory se zahrnují i podpory v nezaměstnanosti.

Změny ve vládních nákupech zboží a služeb

DCa = DTA = DTR = DI = 0

Přírůstek agregátní poptávky: DAD = DC + DG

Přírůstek spotřeby: DC = c * (1 – t) * DY

Potom přírůstek agregátní poptávky: DAD = c * (1 – t) * DY + DG

Přírůstek rovnovážného důchodu: DY₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * DG,

kde DY₀ / DG = 1 / [1 – c * (1 – t)] = a_G, což je multiplikátor vládních výdajů za existence důchodové daně. Obr. str. 32

Cenová hladina

- sleduje vývoj veškerých cen výrobků a služeb, které ekonomika produkuje

- absolutní ceny jsou vyjádřeny částkou, která vyjadřuje konkrétní cenu

- relativní ceny vznikají srovnáním jednotlivých cen různého zboží (svetr = 10 piv), přepočítáváme je na jinou jednotku zboží

- cenovou hladinu měříme cenovými indexy, které jsou váženým (ekonomická důležitost) průměrem vývoje cen jednotlivých sledovaných výrobků a služeb

- váhy jsou dány ekonomickou důležitostí

- sledujeme vývoje cen zboží v období t a t+1, v ekonomice je porovnáváme v jednotlivých letech

Druhy cenových indexů
a) index spotřebitelských cen (CPI)

- vybraný spotřebitelský koš (n = 800 druhů)

- 0 … výchozí rok; 1 … současný rok; n … počet položek spotřebitelského koše

- vyjadřuje kolik musím letos platit za to, za co jsem loni vydal 100 %, loni a letos jsem si to koupil


b) index produkčních cen (PPI)

- vzorec je stejný jako CPI, nejedná se však o ceny maloobchodní, ale velkoobchodní (ceny výrobců)

EDP je větší než 1

= změna ceny zboží vyvolá větší procentní změnu množství ( u dokonale elastické poptávky změna ceny = množství = 0 )

EDP je rovna 1 = ..... Grafické projevy viz příloha.

Dokonale elastická poptávka EDP = nekonečno. Za určitou cenu se prodá jakékoli množství zboží.

Dokonale neelastická poptávka EDP = 0. Množství se nemění s cenou.

Faktory ovlivňující elasticitu: povaha potřeb, podíl výdajů na celkových výdajích, existence a dostupnost substitutů, čas.

Podobně jako, cenovou elasticitu, můžeme vyjádřit i důchodovou a křížovou elasticitu. Zde místo ceny použijeme procentní změnu důchodu, v druhém případě obrátíme poměr.


2. Produkční analýza, náklady firmy a zisk:


Předpoklady teorie firmy:

Firma při svém rozhodování vychází z požadavku maximalizace zisku. Firma se objevuje na dvou trzích na trhu statků a služeb a na trhu výrobních faktorů. Firma se musí rozhodnout co a kolik bude vyrábět, jakou určí cenu a jakou kombinaci a jakým množstvím výrobních faktorů bude firma vyrábět. Základem je porovnání nákladů s efektem.

V krátkém období - může firma ovlivnit pouze množství některých inputů. Může zvyšovat objem produkce, ale jen v rozsahu, který jim dovolují výrobní kapacity. Existuje tedy alespoň jeden fixní výrobní faktor.

V dlouhém období - jsou všechny inputy proměnlivé, firma může rozšiřovat výrobní kapacity.

Velmi krátké období - firma nemůže měnit produkci.

Velmi dlouhé období -promítá se vliv vědeckého pokroku.

Celkový zisk firmy je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.

V praxi:

- používáme buď pro výběr nejvýhodnější technologie nebo při výběru nejvhodnějších surovin, materiálů …

Optimální struktura produkce
- důležitou otázkou je optimalizace struktury produkce složené z více druhů výrobků

- nejčastěji ji řešíme metodami „lineárního programování“

Výrobní kapacita
- maximální množství produkce, které může podnik vyprodukovat za určitou dobu

- je dána hodnotami PRF při plném využití VF

- v praxi při vyjadřování VK uvažujeme, že některé VF jsou k dispozici v omezené míře (počet strojů, kvalifikovaní pracovníci)

- u ostatních VF předpokládáme neomezené množství

- u výpočtu uvažujeme jen ty VF, které jsou omezené


VK = výkon výrobních zařízení * doba činnosti (VČF)

Produkční pružnost

= elasticita produkce

- vyjadřuje % změnu Q vyvolanou 1 % změnou VF

- bodová podle derivace … přesnější

- změny nevyjadřuje absolutně, ale relativně v % s ohledem na body, v kterých ji počítáme



Q

AP




MP




x

Q 0,9




q0 2,5





x0 x


- zvýšíme-li o 1 % x0, tak se nám q0 zvýší o 2,5 %

- PRF nám v podniku charakterizuje max. Q produkce, kterého lze dosáhnout z daného množství VF

- vyjadřuje max. technické funkce podniku

- toto max. množství Q vyjádřené PRF se v praxi označuje jako výrobní kapacita (VK)

Ekonomické využití PRF
- je nutno znát ekonomické podmínky (ceny VF, ceny Q)

- … cena za jednotku VF


… cena za jednotku produkce

Q Q








x x

u jednofaktorové PRF (progresivně-degresivní) pro stanovení optimální výše vkladu proměnlivého vkladu VF platí:

pmax:
MP cenový poměr


à DQ * P(Q) = Dx * P(x) … (přírůstek ceny Q = přírůstku

nákladu VF)


pokud: DQ * P(Q) > Dx * P(x) pokud: DQ * P(Q) < Dx * P(x)

- další ­Q by vedlo k ­p - další ­Q by vedlo k ¯p

Produkční funkce

- je to závislost produkcí a výrobními faktory

- vyjadřuje technický stav ve výrobě v naturálních jednotkách


Podle počtu sledovaných faktorů:

- jedno faktorové

- dvou faktorové

- více faktorové (produkční modely)

Jednofaktorová PRF.
- krátkodobé PRF., které vycházejí z korelační a regresní analýzy

- vyjadřují statický pohled na výrobu, jeden VF je proměnlivý a ostatní jsou neměnné

-
Q = f(x) x … množství proměnlivého VF v naturálních jednotkách


Q = a + bx
Q


Q1 Q1=Q2


Q2



x


Typy PRF (3)

1. konstantní funkce

- neměnná produktivnost VF, každá další jednotka VF přináší stejné Q

- lineární funkce

snaha nalézt, co nejlepší matematickou funkci vyjadřující PRF

4.3. Nákladové funkce

- vztah mezi náklady (závisle proměnná) a Q (nezávislá proměnná)







Krátkodobé (SR) fce.

- existují náklady fixní a variabilní


TC – celkový objem nákladů vynaložených na daný rozsah produkce, které jsou dány hodnotami nákladové fce.


Podle vztahu k produkci:

- stálé náklady (fixní), jejich rozsah se nemění se změnou rozsahu produkce (odpisy stroje)

- proměnné náklady (variabilní), mění svou výši a svůj charakter se změnou rozsahu produkce (spotřeba materiálu, energie, mezd)

o lineární (proporcionální) se mění úměrně s rozsahem výroby

o progresivní (nadproporcionální) rostou rychleji než rozsah výroby

o degresivní (podproporcionální) rostou pomaleji než rozsah výroby


- nejčastější průběh je degresivně-progresivní

AC – náklady, které připadají v průměru na jednotku produkce od zahájení výroby

Standardní klasifikace produkce

SKP zatřiďuje zb. Pro konečnou spotřebu, díly průmyslových výrobků, kompletační výrobya příslušenství prům. výrobků, práce výrobní povahy a služby


SKP obsahuje 10 položek
Potraviny a živá zvířata
Nápoje a tabák
suroviny
nerostná paliva
živočišné a rostlinné tuky
chemikálie a příbuzná výroba
materiální meziprodukty
stroje a přípravné zařízení
různé průmyslové výrobky
ostatní zboží jinde nezařazené

Identifikace zboží systémem EAN

o Evropský systém číslování zboží EAN (Europian Article Numbering)

o Někdy omezen na čárový kód

o Systém a evidence číslování je založen na identifikaci zboží dle jednotlivých druhů, země původu, čísla výrobce a výrobku

o Nejznámější čárový kód má 13 tříd – identifikace země, číslo organizacezapojené do systému EAN