Význam a členění obchodní sítě, specializace v obchodě. Systemizace provozních jednotek (velkoobchodní a maloobchodní jednotky)
1. Specializace v obchodě
Specializace sortimentu zboží je rozdělení sortimentu na určité sortimentní skupiny, podskupiny, nebo druhy zboží.
Sortimentní specializací se sleduje především
o Zjednodušení obchodní činnosti
o Racionalizace práce v provozních jednotkách
o Využití kvalifikace pracovníků
o Vytvoření nákupních podmínek podle nákupních (spotřebních) zvyklostí
Sortiment obchodních jednotek v rámci specializace tvoří sortimentní skupina, obor nebo třída nebo několik skupin, oborů, atd
Zobrazují se příspěvky se štítkemspecializace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemspecializace. Zobrazit všechny příspěvky
Seskupování se může odvíjet od:
Charakteru výrobního procesu (příbuzností výroby)
Frekvence spotřební poptávky
Charakteru spotřeby (souvislosti užití výrobku)
Specializace podle výrobního převodu zboží, podle vlastností nebo spotřeby mají vazbu na sortimentně specializované a úzce specializované jednotky.
Specializace podle frekvence spotřeby = u širokosortimentních jednotek se zbožím masové spotřeby (rychloobrátkové zboží)
1. SySTEMATIZACE PROVOZNÍCH JEDNOTEK
Různé varianty sortimentní specializace, její míra, provozní a stavební řešení i prodejní politiky vytvořily pestrou škálu forem nabídky prodeje zb. a zároveň provozních typů obchodních jednotek
Systematizace = přístup k vymezení profilu(zamíření) a utřídění těchto druhů provozních jednotek
Dva druhy znaků
o Strukturální znaky (statické povahy) – šířka a hloubka sortimentu, forma prodeje, umístění jednotky, velikost jednotky
o Instrumentální znaky (dynamické povahy) – cenová politika, kvalita nabízeného zboží, soubor nabízených služeb
Frekvence spotřební poptávky
Charakteru spotřeby (souvislosti užití výrobku)
Specializace podle výrobního převodu zboží, podle vlastností nebo spotřeby mají vazbu na sortimentně specializované a úzce specializované jednotky.
Specializace podle frekvence spotřeby = u širokosortimentních jednotek se zbožím masové spotřeby (rychloobrátkové zboží)
1. SySTEMATIZACE PROVOZNÍCH JEDNOTEK
Různé varianty sortimentní specializace, její míra, provozní a stavební řešení i prodejní politiky vytvořily pestrou škálu forem nabídky prodeje zb. a zároveň provozních typů obchodních jednotek
Systematizace = přístup k vymezení profilu(zamíření) a utřídění těchto druhů provozních jednotek
Dva druhy znaků
o Strukturální znaky (statické povahy) – šířka a hloubka sortimentu, forma prodeje, umístění jednotky, velikost jednotky
o Instrumentální znaky (dynamické povahy) – cenová politika, kvalita nabízeného zboží, soubor nabízených služeb
Mezinárodní výměna
-tzv. tranzitní obchod, tj. spojení Byzance s Franckou říší. Rozvoj obchodu - při průjezdu kupců z východu (Rusové a Židi) na německé trhy.
Místní trhy - při církevních příležitostech ve významných střediscích.
Vznik a rozvoj prvních měst. Města dostávala od panovníků výsady, práva trhu, celní svobody.
Vznik peněžní renty, místo renty naturální a robotní. Činnost kupců byla upravena a regulována.
13. a 15. století oddělování velko a maloobchodu, - kupci se sklady s napojením na tranzitní obchod a větší specializace obchodu
- kramáři, tj. obchodníci v drobném.
Střediskem obchodu v Praze byl tzv. Týn.(ubytování cizích obchodníků, uložení zboží, zvážení, sepsání určení cla a ungeltu (tj. příjem krále, později příjem radnice).
Pravidla obchodování a kontrola. Obchod měl řadu omezení - např. suché a mokré mýto (zrušil je Josef II. až na mostní mýto), špatné cesty
Vznik cechů - náhrada - průmyslový zákon v roce 1872 - vznik živnostenských spolků.
Cechy pečovaly o odbornost a poctivost prodeje, udržení přiměřeného počtu provozoven, zájem o rozvoj průmyslové výroby, rozšiřování sortimentu a obchodu. Přelom 18. a 19. století obchod se specializuje - obchodní živnosti:
velkoobchod - obchodování ve velkém
maloobchod podomní a stálý (koloniál: formální a kramářský).
Místní trhy - při církevních příležitostech ve významných střediscích.
Vznik a rozvoj prvních měst. Města dostávala od panovníků výsady, práva trhu, celní svobody.
Vznik peněžní renty, místo renty naturální a robotní. Činnost kupců byla upravena a regulována.
13. a 15. století oddělování velko a maloobchodu, - kupci se sklady s napojením na tranzitní obchod a větší specializace obchodu
- kramáři, tj. obchodníci v drobném.
Střediskem obchodu v Praze byl tzv. Týn.(ubytování cizích obchodníků, uložení zboží, zvážení, sepsání určení cla a ungeltu (tj. příjem krále, později příjem radnice).
Pravidla obchodování a kontrola. Obchod měl řadu omezení - např. suché a mokré mýto (zrušil je Josef II. až na mostní mýto), špatné cesty
Vznik cechů - náhrada - průmyslový zákon v roce 1872 - vznik živnostenských spolků.
Cechy pečovaly o odbornost a poctivost prodeje, udržení přiměřeného počtu provozoven, zájem o rozvoj průmyslové výroby, rozšiřování sortimentu a obchodu. Přelom 18. a 19. století obchod se specializuje - obchodní živnosti:
velkoobchod - obchodování ve velkém
maloobchod podomní a stálý (koloniál: formální a kramářský).
ZÁKLADY OBCHODU PŘEDNÁŠKA 1.
Vývoj obchodu, definice základních pojmů (obchod, retailing), funkce obchodu,situace do roku 1989
1. Prvopočátky obchodu
Obchod jako zvláštní samostatná hospodářská činnost - rozhraní rodové a otrokářské společnosti. Důsledek oddělení řemesla od zemědělství a města od vesnice.
Vznik zbožní výroby, z jednoduché zbožní výměny peněžní. Majitelem výrobku výrobce.
Cílem výměny - získat jiný výrobek (prostá výměna) - organizují kmenoví náčelníci mezi kmeny a rody)
Formování obchodu jako specifického odvětví lidské činnosti vrcholí třetí velkou společenskou dělbou práce.
Kupec - specializace na směnu zboží, důsledek:
růstu místní a časové diferenciace mezi - koupí a prodejem,
specializace výroby.
do roku 1989
1. Prvopočátky obchodu
Obchod jako zvláštní samostatná hospodářská činnost - rozhraní rodové a otrokářské společnosti. Důsledek oddělení řemesla od zemědělství a města od vesnice.
Vznik zbožní výroby, z jednoduché zbožní výměny peněžní. Majitelem výrobku výrobce.
Cílem výměny - získat jiný výrobek (prostá výměna) - organizují kmenoví náčelníci mezi kmeny a rody)
Formování obchodu jako specifického odvětví lidské činnosti vrcholí třetí velkou společenskou dělbou práce.
Kupec - specializace na směnu zboží, důsledek:
růstu místní a časové diferenciace mezi - koupí a prodejem,
specializace výroby.
do roku 1989
Základní prvky a logika procesu organizování
Základní prvky a logika procesu organizování
Základní prvky organizování jsou
1) specializace
o A.Smith – angl.ekonom, přišel s myšlenkou, že když se člověk naučí určitou operaci, bude ji vykonávat efektivněji
o zvyšuje obecně produktivitu práce jednotlivce a usnadňuje kontrolu výsledků jeho práce
2) koordinace
o způsob zajišťování je pověření jednotlivce touto činností tak, že je vybaven potřebnou pravomocí k udělování příkazů a odpovědností za plnění úkolů jím vedené skupiny
3) vytváření útvarů
nejdůležitější kritéria:
a) specializace a kvalifikace pracovníků (umožňuje shlukovat lidi se stejnou kvalifikací)
b) pracovní proces a funkce, které jej mohou zabezpečit
c) čas – rozdělení do směn
d) produkt – podle výrobku nebo podle služby
e) zákazník – přihlíží se k potřebám skupin zákazníků
f) místo – podle místa pracoviště, regionu, státu
= tyto kritéria lze různě kombinovat s cílem nalézt optimum k zajištění koordinace
4) rozpětí řízení
o vyjadřuje počet přímo podřízených pracovníků jednomu nadřízenému
o s ohledem na tělesnou a duševní kapacitu vedoucího existuje maximální počet podřízených, které je vedoucí schopen ještě efektivně řídit; tento počet se označuje jako optimální rozpětí řízení (V.A.Graicunas) – počet vztahů X počet podřízených – výsledkem je odvození čísla pět jako maximální hranice pro počet podřízených
o čím je větší rozpětí při konstantním počtu pracovníků v jednotce, tím je pyramida plošší a počet organizačních úrovní menší
o čím menší je rozpětí řízení, tím je pyramida strmější a počet úrovní větší
Základní prvky organizování jsou
1) specializace
o A.Smith – angl.ekonom, přišel s myšlenkou, že když se člověk naučí určitou operaci, bude ji vykonávat efektivněji
o zvyšuje obecně produktivitu práce jednotlivce a usnadňuje kontrolu výsledků jeho práce
2) koordinace
o způsob zajišťování je pověření jednotlivce touto činností tak, že je vybaven potřebnou pravomocí k udělování příkazů a odpovědností za plnění úkolů jím vedené skupiny
3) vytváření útvarů
nejdůležitější kritéria:
a) specializace a kvalifikace pracovníků (umožňuje shlukovat lidi se stejnou kvalifikací)
b) pracovní proces a funkce, které jej mohou zabezpečit
c) čas – rozdělení do směn
d) produkt – podle výrobku nebo podle služby
e) zákazník – přihlíží se k potřebám skupin zákazníků
f) místo – podle místa pracoviště, regionu, státu
= tyto kritéria lze různě kombinovat s cílem nalézt optimum k zajištění koordinace
4) rozpětí řízení
o vyjadřuje počet přímo podřízených pracovníků jednomu nadřízenému
o s ohledem na tělesnou a duševní kapacitu vedoucího existuje maximální počet podřízených, které je vedoucí schopen ještě efektivně řídit; tento počet se označuje jako optimální rozpětí řízení (V.A.Graicunas) – počet vztahů X počet podřízených – výsledkem je odvození čísla pět jako maximální hranice pro počet podřízených
o čím je větší rozpětí při konstantním počtu pracovníků v jednotce, tím je pyramida plošší a počet organizačních úrovní menší
o čím menší je rozpětí řízení, tím je pyramida strmější a počet úrovní větší
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)