Makroekonomie

1. Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu ekonomiky. Autonomní výdaje a multiplikátor autonomních výdajů při existenci sazby důchodové daně, multiplikátor transferových a daňových plateb.

Třísektorový model zahrnuje kromě domácností a firem i sektor vládní. Což se projevuje:

• Vládními nákupy zboží a služeb (G), jež jsou komponentami agregátní poptávky.
• Daněmi (TA_T) a transfery (TR)

Vláda a modifikace agregátní poptávky

Agregátní poptávka se skládá z výdajů domácností na spotřebu (C), z investičních výdajů firem (I) a vládních výdajů na nákup zboží a služeb (G): AD = C + I + G

Spotřeba domácností není funkcí důchodu, ale funkcí disponibilního důchodu (YD).

YD = Y – TA_T + TR

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA_T + TR), c je mezní sklon ke spotřebě.

Platí: G = G, TR = TR

Celkové daně se skládají z autonomních daní a důchodové daně: TA_T = TA + t * Y

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA – t * Y + TR)

C = Ca + c * Y – c * TA – c * t * Y + c * TR

Agregátní poptávka: AD = c * Y – c * t * Y + Ca – c * TA + c * TR + I + G

Autonomní výdaje: A = Ca – c * TA + c * TR + I + G

Dosazením autonomních výdajů do rovnice agregátní poptávky: AD = A + c * (1 – t) * Y

V třísektorovém modelu je agregátní poptávka tím větší (menší), čím větší (menší) je autonomní spotřeba, transferové platby, autonomní investice a vládní nákupy zboží a služeb a čím menší (větší) jsou autonomní daně na straně jedné a čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Porovnání AD v dvousektorovém a třísektorovém modelu ekonomiky: Obr. str. 27

Faktory ovlivňující vývoz

- zahraniční důchod (jeho zvýšení způsobí zvýšení vývozů, bez ohledu na domácí důchod)

- poměr cenové hladiny domácích/zahraničních statků a služeb (když klesají ceny domácích/zahraničních à domácí statky a služby jsou levnější, zvýšení vývozu) à parita kupní sílyà devalvace, revalvace (vně koridoru)

à apreciace, depreciace (uvnitř koridoru)

- vládní opatření, restriktivní podoba, subvence

- spotřební preference (reklama)

Platební bilance = vnější ekonomická rovnováha

- všechny ekonomické transakce, které subjekty dní země realizují se zahraničním v určitém čase

- běžný, kapitálový účet, statistické odchylky, měnový účet (saldo předchozích tří bilancí s opačným znaménkem)

Dovozní funkce

- funkce Y

M = f (Y) NX = eXp – m * Y – M

Teorém lokomotivy a importovaná inflace

Vládní selhání

- nedokáže zvýšit ekonomickou efektivnost

- nedokáže správně přerozdělovat

Účinnost HSP

- magický čtyřúhelník

· cenové stabilita

· dostatečný stupeň zaměstnanosti

· zajištění souvisí s tempem HDP a dlouhodobě vyrovnaným účtem platební bilance

podíl salda platební bilance/nominální produkt * 100%

Kapitola 33 – Ekonomická úloha vlády: výdaje a zdanění

A/ VLÁDNÍ VÝDAJE

Každý Američan se setkává se třemi úrovněmi vlády: federální, státní a místní.



B/ EKONOMICKÉ ASPEKTY ZDANĚNÍ

Při volbě struktury zdanění vláda ve skut. rozhoduje o tom, jak získat potřebné zdroje od domácností a firem a vložit je do kolektivní spotřeby a investic. Peníze získané zdaněním jsou tedy prostředkem, kt. se reálné zdroje transformují ze soukromých statků na kolektivní statky.


Zásady zdanění

à Princip prospěchu a princip platební schopnosti
Princip prospěchu: zdanění úměrně prospěchu získaného z vládních programů

Princip platební schopnosti: zdanění má pomáhat spravedlivému rozdělování

Horizontální spravedlnost: ti, kdo jsou na tom v podstatě stejně, mají být stejně zdaněni

Vertikální spravedlnost: sobě nerovní by měli být zdaněni nestejně


à Pragmatické daňové kompromisy
a) progresivní/degresivní/proporcionální - podle toho, odnímá-li lidem s vysokým důch. tentýž/větší/menší podíl důch., než jaký odnímá důchodově slabým

b) přímé/nepřímé daně - uvaleny na SaS, a tedy pouze “nepřímo” na jednotlivce

JAK SE VLÁDY ROZHODUJÍ

Politické rozhodování se odehrává v rámci souboru pravidel; těmi jsou zákl. zákony a volební systém. Rozhodnutí uskutečňují volení představitelé. Politikové jsou většinou motivováni směsí pragmatizmu a ideologie – spojují hledání cest k pol. přežití se svými názory, jak by se zemi mělo vládnout. O politicích se předpokládá, že se chovají tak, aby maximalizovali své volební šance.

Politiky volí spotřebitelé – ti očekávají, že demokracie slouží jejich potřebám.

Mezi voliči a politiky se nacházejí organizace známé jako zájmové skupiny. Tyto skupiny představují občany nebo firmy, jež se spojili dohromady do zájmového lobby v nějakém zájmu nebo záležitosti. Koalice se tvoří proto, aby zajišťovala ochranu důchodů a privilegií svých členů.


Mechanizmy veřejné volby

V každé zemi existuje pol. systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanizmus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí.


Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií:

a) škodlivá - vláda podniká kroky, kt. každého poškozují (jaderná válka)

b) redistribuční – společnost může zdanit jednu skupinu a dotovat jinou, uvalit clo na určitou skupinu výrobků,…

c) efektivní à Paretova zlepšení – akce zlepšující uspokojení všech (každý je na tom lépe a nikdo hůře) – podpora vědy, veřejně prospěšná zdravotnická opatření

Kapitola 32 – Ekonomická úloha vlády

A/ ÚLOHA VLÁDY V MODERNÍ EKONOMICE

Nástroje vládní politiky

1) daně – snižují soukromé výdaje à uvolňují prostor pro veřejné výdaje

2) výdaje, kt. podněcují fy nebo zaměstnance k výrobě jistých SaS + transfery, kt. skýtají důchodovou podporu

3) regulace, kt. obyvatelům dávají pokyny, aby vykonávali či nevykonávali jisté ekonomické aktivity

Země s vysokým důchodem mají tendenci zdaňovat a vydávat větší podíl GNP než chudé země. Spolu s rychlým růstem výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi.


Funkce vlády

Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje, jak se vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní SaS vyrábějí.


1) vytváření právního rámce TE

Sem patří definice vlastnictví (nakolik “soukromé” je soukromé vlastnictví?), zákony pro uzavírání smluv a hosp. podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů,… V průběhu 20. století se práv. systém vyvinul natolik, že činí firmy ze zákona zodpovědnými za svá jednání a své produkty.

2) stanovení MAE stabilizační politiky

Soudobé vlády se snaží vyhladit hosp. cyklus – předcházejí chronické nezam., ek. stagnaci a rychlé cen. inflaci. Pomáhají jim k tomu nástroje v podobě monetární a fiskální politiky.

Započtení vládních výdajů na statky a služby

- veřejné i soukromé statky se spotřebovávají a investují kolektivně.
- všechny vládní V na mzdy jejích zaměstnanců a na statky (psací stroje, letadla, psací stroje, silnice…), které vláda nakupuje od soukromého sektoru.
- vylučují se tzv. transferové platby (vládní platby jednotlivcům, které nejsou poskytovány výměnou za nabízené statky a služby – pojištění v nezaměstnanosti, starobní důchod…). Patří sem i úrok z vládního dluhu. Když měří ministerstvo financí své výdaje, zahrnuje do nich výdaje na statky a služby (G) plus transfery.
- započítávání daní u důchodové (nákladové) metody – zahrnuje přímé i nepřímé daně jako prvky N při výrobě finálního produktu.

- Čisté vývozy = rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb. Zjednodušíme: celkové národní investice I ¬ sloučením domácích investic s čistými vývozy Þ In.

GNP je sumou:
a) podle produktové metody
Výdaje na osobní spotřebu statků a služeb (C)
Hrubé soukromé domácí investice (I)
Vládní výdaje na statky a služby (G) (přičítají se daně TA a odečítají transfery TR)
Čisté vývozy (X) = vývozy – dovozy
- znehodnocení kapitálu Þ NNP

Vytlačování investic:

Vytlačování nastává, snižuje-li se účinnost fiskální politiky, protože reaguje trh peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby sníží investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP může tedy být vykompenzována tím, že vyšší strukturální deficit vytlačuje investice ( viz grafy). Vytlačováni se nevztahuje na cyklický deficit, protože recese povede ke snížení úrokových sazeb a zvýšení investic. Někteří ekonomové tvrdí, že monetaristé mají příliš extrémní názory. Tvrdí, že v krátkém období v ekonomice s nevyužitými zdroji mohou deficity naopak povzbudit investice ( viz příloha).


Ekonomické důsledky vládního dluhu:

Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:

- potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.

- ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin - vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.

- nahrazování kapitálu veřejným dluhem - jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.

Přirozená míra nezaměstnanosti:

Přirozená míra je jediná míra nezaměstnanosti, při které lze zabránit změnám v inflaci. Při příliš vysoké nezaměstnanosti dochází k deflaci. Pokud by se stát snažil udržet nezaměstnanost na tak nízké úrovni, že by byla menší než přirozená míra, vedlo by to k zrychlování inflace a to je jev velmi nežádoucí v každé ekonomice. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu k hospodářské politice, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Při přirozené míře nezaměstnanosti pracuje ekonomika na hranici potencionálního produktu a je tedy maximálně efektivní. V dnešním světě ekonomové odhadují, že přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo šesti procent. Přirozená míra nezaměstnanosti je tak vysoká, protože existuje vysoká mobilita pracovníků, a také proto, že trh práce není schopen uvést do souladu volná pracovní místa s nezaměstnanými pracovníky.

Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:

- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.

- Důsledky vládní politiky - Někteří ekonomové jsou toho názoru, že k vyšší přirozené míře nezaměstnanosti vede i humanitární politika vlád. Jedním z příkladů je podpora v nezaměstnanosti. Tato podpora je tak vysoká, že oslabuje snahu najít si nové zaměstnání. Podobné důsledky může mít sociální a transferový program vlády. Posledním faktorem je minimální mzda, o té se tvrdí, že zvyšuje nezaměstnanost pracovníků s nízkými mzdami.

9. Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy:

Hlavní funkce vlády:

Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.


Externality:

Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.

Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.

Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.

Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.

Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.

Vláda plní v ekonomice především tyto funkce:

1) Vytváří rámec pro fungování ekonomiky
2) Určuje makroekonomickou stabilizační politiku směřující proti nezaměstnanosti, inflaci, stagnaci apod.
3) Ovlivňuje racionální rozdělování zdrojů v zájmu zvyšování ekonomické efektivnosti.
4) Vytváří sociální programy.

Hospodářská politika ovlivňuje hospodářský proces státu. Nástroji hospodářské politiky jsou:
1) Fiskální politika – měnová
2) Monetární politika
3) Obchodní politika
4) Důchodová politika

Fiskální politika – čili rozpočtová je dána výdaji a příjmy státního rozpočtu. Státní rozpočet může
být : s přebytkem, vyrovnaný nebo také se schodkem (deficitní).

Základní příjmy jsou:
1) Daň z přidané hodnoty
2) Spotřební daň
3) Daň z příjmu
4) Silniční daň
5) Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
6) Clo
7) Sociální a zdravotní pojištění
8) Nedaňové příjmy (soudní a jiné poplatky, kolky)

Funkce vlády

– Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje jak se vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní statky a služby vyrábějí. Jaké hlavní ekonomické funkce vláda v soudobé smíšené ekonomice vykonává? Jsou čtyři:

1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky

2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky

3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost

4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodů.


Právní rámec – Ve své první funkci, vymezování právního rámce, vláda určuje pravidla ekonomické

hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a dokonce i vlády. Tato pravidla zahrnují definici vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a hospodářské podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů a řadu ustanovení, která upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.


Stát

Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Stát je představován prezidentem, parlamentem, vládními orgány státní moci, což je sama vláda a ministerstva. Patří zde však i místní orgány státní správy – obecní, městská a okresní zastupitelstva.

Ve vývoji národních ekonomik hraje vláda stále významnou roli. Názory na tuto skutečnost nejsou vždy jednoznačné. Úloha státu v ekonomice zůstává nesporná, protože pro chod ekonomiky je nutno vytvářet určitá pravidla a stanovovat hlavní směry vývoje.

Úloha vlády v moderní ekonomice

Nástroje vládní politiky – Pro dosažení veřejných politických cílů je zapotřebí, aby si vlády obstarávaly
příjmy, utrácely peníze a vydávaly příkazy k regulaci ekonomické aktivity. Mezi hlavní nástroje, jimiž vlády ovlivňují ekonomickou aktivitu náleží:
1) Daně – které snižují soukromé výdaje (např. na automobily či stravování) a tím uvolňují
prostor pro veřejné výdaje (na statky jako nákl. Auta nebo potraviny pro armádu).
2) Výdaje – které podněcují firmy nebo zaměstnance k výrobě jistých statků nebo služeb a
transfery (jako je zabezpečení) které skýtají duchovní podporu.
3) Regulace – či zásahy, které obyvatelům dávají pokyny, aby vykonávaly či nevykonávaly
jisté ekonomické aktivity.

Daňová a výdajová aktivita – v každém krizovém období – v každé válce, každé depresi, v každé vlně
vzedmutého znepokojení nad chudobou a nerovností – se aktivita vlády zvětšuje. Když ale naléhavost pomine, výdaje se patrně nikdy nevrací na předchozí úroveň.

Růst vládních zásahů a regulace – Zvyšování kolektivních výdajů je pouze jednou stránkou vývoje. Vedle
rychlého růstu výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi.

Teorie veřejné volby

Představuje rozhodnutí činěná skupinou nebo v její prospěch. Většinou se tato rozhodnutí týkají alokace zdrojů. Teorie tvrdí, že chování státního sektoru ekonomiky je výsledkem individuálních rozhodnutí voličů, politiků a úředníků, kteří se setkávají na politickém trhu.

Předmětem teorie veřejné volby – je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodnutí realizují a také alokace zdrojů, které je takto dosaženo.

Teorie veřejné volby předpokládá, že chování člověka je motivováno :

1) egoismem, 2) racionalitou, 3) snahou o maximální užitek


Funkce vlády:

1) legislativní – vytváření právního rámce pro tržní ekonomiky, definuje vlastnictví

2) stabilizační – pro stabilizační fci využívají vlády monetární a fiskální politiku, roli hraje i centrální banka

3) alokační – spočívá v rozmístění zdrojů a prezentuje mikroekonomickou stránku hospodářské politiky vlády (důvody – diskriminace některých skupin, nedokonalá konkurence)

4) přerozdělovací – přerozdělování důchodů prostřednictví daní a transferových plateb mezi skupinami.


Subjekty politického trhu
a) občané – voliči – očekávají, že jimi volení představitelé budou prosazovat a přijímat rozhodnutí vedoucí k naplnění předvolebních slibů

b) politici – maximalizují svůj užitek, usilují o své zvolení či znovuzvolení

c) byrokracie – podporuje a volí takové politiky a strany, které zajistí růst veřejného sektoru,

d) zájmové skupiny (lobby) – hájí určitý společný zájem

Podnik jako součást národního hospodářství, soustava s struktura, hospodářské sektory, okolí národního hospodářství

- národní hospodářství (NH) je souhrn hospodářských činností na určitém státním území, které jsou uskutečňovány podnikatelskými subjekty a občany
- soustava NH (orgány ČR, které se zabývají hospodářskou činností)
o nejvyšší státní orgány
 zastupitelský orgán – parlament ČR
 správní orgán – vláda ČR
o ústřední státní orgány
 odvětvové orgány – jednotlivá ministerstva
 účelové orgány – statistický úřad, kontrolní úřad
o místní státní orgány
 krajské úřady, obecní zastupitelstva
o hospodářské orgány
 jednotlivé subjekty podnikání bez ohledu na velikost, právní a vlastnické formy

- státní orgány nemají právo přímo zasahovat do předmětu činnosti subjektů, i když nejsou řízeny žádnými institucemi a dodržují platné zákony pro jejich podnikatelskou činnost

- vláda provádí tyto činnosti:
o tvorba zahraniční politiky
o strategie hospodářského rozvoje
o strategie finanční politiky
o daňová politika
o politika sociálního zabezpečení
o koncepce zahraničního obchodu