Expanzivní a restriktivní fiskální politika

A. krátkodobé efekty

Pod hranicí PPF (Y <>

(AD1 à AD2)

- při nevyužitých zdrojích vede expanzivní politika k růstu Y, zaměstnanosti na AD2 a růstu P

- který nárůst je větší? – roste produkt nominálně (P), reálně (Y)

(AD1 à AD3)

- restriktivní politika vede k poklesu Y, zaměstnanosti, P

Na hranici PPF (AS cenově nepružná – nevede k posunu Y)

(AD1 à AD2) expanzivní politika vede pouze ke zvýšení cen

(AD1 à AD3) restriktivní politika vede pouze ke snížení cen

B. Dlouhodobé efekty

- podle neokeynesiánské školy je N = LAS, díky pružnosti P na trhu VF

(AD1 à AD2) expanzivní vede k cenovému nárůstu

(AD1 à AD3) restriktivní vede k cenovému poklesu

- daně jdou do rozpočtu, z kterého jde G (čisté daně), TR (část mandatorních výdajů)

· otevřít rozpočtové rezervy

· zvýšení zadlužení

· využití multiplikačního efektu (pozor na vytěsnění soukromých investic)

Monetární politika a reálné úrokové sazby

Jestliže vlastníme a pronajímáme budovu, dostaneme každoročně od svých nájemníků jistý obnos jako nájemné. V důsledku inflace však hodnota naší budovy v čase roste.
Poptávka po investičních statcích (budovy/ zařízení) je určována spíše reálnou nežli nominální úrokovou sazbou.

Peněžní restrikce: zvýšení iR a iN Þ snížení GNP a zam. V dlouhém období by však mělo hosp. zpomalení tendenci snižovat inflaci Þ GNP roste pomaleji i poptávka po penězích Þ iN poklesne.
Uspěje-li tedy peněžní restrikce při zpomalování cenové inflace, mohou iN nakonec poklesnout. iR však vůbec poklesnout nemusí !!! (viz. paradox těžko dostupných peněz).


O. Problémy v monetární politice

Peníze se nemohou samy řídit Þ jsou řízeny lidmi z centrálních bank.
Názory na zasahování do trhu peněz se velmi liší.

Kořeny monetarismu

Monetarismus
tvrdí, že nabídka peněz je hlavním určujícím faktorem krátkodobých pohybů GNPR a v dlouhém období představuje hlavní určující faktor.
Zatímco teorie hlavního proudu poukazují na celou řadu sil ovlivňujících AS a AD, monetaristé tvrdí, že při ovlivňování GNPN v krátkém období a cen v Dlouhém období jsou změny v nabídce peněz podstatně důležitější než ostatní síly.
Podle Miltona Friedmana obhajovali maximální spoléhání na tržní síly (opatření Reaganovy vlády 81-88 a vlády Margaret Thatcherové po roce 79).

Dopad monetární restrikce:

· posun křivky nabídky peněz doleva (při existující i nestačí peněžní zásoba – mezera = nadměrná poptávka), úrokové sazby rostou, dokud není dosaženo nové rovnováhy = ztížení dostupnosti peněz.
· Posun poptávky po penězích (poruchu způsobila inflace): DD doprava (­), vede k růstu úrokové sazby. Zvýšení GNP nebo cenové hladiny.

Monetární mechanismus

Nakupuje-li Fed na volném trhu Þ ­ bankovní rezervy a nabídka peněz - i a podporuje úvěry - mají tendenci růst výdaje citlivé na úrok (jak klesá cena C, rostou I; jak klesají hypoteční úvěry, roste výstavba domů…) - ­ AD a tím také GNPR, zam. a cenovou hladinu (u restriktivní monetární pol. je pořadí obrácené).
M roste - i klesá Þ I, C, a X roste - AD roste Þ GNPR a P roste

Grafická analýza monetární politiky (str. 350-1)

Monetární politika v rámci křivek AD a AS
Expanzivní m. p. (nevyužité zdroje + relativně plochá AS = Keynesiánci): peněžní expanze posune AD doprava - zvyšuje produkt a ceny. Kdyby se ekonomika nacházela blízko svého potenciálu (strmě stoupající AS, klasická křivka), měly by monetární změny malý vliv na GNPR – vyšší zásoba peněz by měla vliv především na růst cenové hladiny.

V dlouhém období: jak se ceny a mzdy přizpůsobují, účinky na produkt slábnou a cenové vlivy začínají převažovat (AS svislá, téměř svislá).

Peníze jsou v dlouhém období “neutrální” = peněžní změny nemají na reálné veličiny v ek. žádný vliv. Dlouhodobá neutralita peněz je ale pouze tendencí nikoli univerzálním zákonem.