Tato problematika se vyskytuje zejména u kolejové dopravy, především u dopravy železniční, rychlodrah a tramvají.
Porovná-li se obrat cestujících u jednotlivých vozů v soupravě, je možné zjistit poměr mezi obratem osob u nejzatíženějšího vozu a nejméně zatíženého (v praxi je možno se setkat s mnohanásobkem – závisí to na počtu vozů v soupravě). Pro každé místo zastavení platí různé charaktery zatěžování dveří vozů nastupujícími a vystupujícími osobami, které ovšem v jednotlivých místech zůstávají stejné po celý den. Nejdůležitější je analýza této nerovnoměrnosti ve špičkových hodinách.
Pro každou linku nebo trať platí určitá charakteristika zatěžování jednotlivých vozů a umístění nejzatěžovanějšího vozu v soupravě. Zde se musí klást důraz na odstranění tohoto negativního jevu vedle zrovnoměrnění rozložení nastupujících a vystupujících osob podél celého dopravního prostředku.
Stupeň nerovnoměrnosti obsazení jednotlivých vozů se vyjadřuje pomocí koeficientu nerovnoměrnosti nástupu nebo výstupu. Velikost těchto koeficientů se zjistí jako poměr maximálně zatěžovaného vozu nástupem nebo výstupem k průměrné hodnotě za celý dopravní prostředek. Měřením u krátkých vlaků byly zjištěny hodnoty koeficientů, nacházející se zejména v intervalu 1,3 - 1,9 se střední hodnotou 1,6.
Největší pozornost se musí věnovat místům zastavení s největším obratem cestujících, které mají vliv na propustnou výkonnost celé tratě nebo linie.
Žádné komentáře:
Okomentovat