V následující podkapitole uvedené nároky na příměstskou dopravu nelze chápat odděleně, ale pouze v jejich vzájemné spojitosti jako spolehlivý předpoklad pro její oblibu u cestující veřejnosti. Ke splnění všech nároků přispěje především vhodná koncepce řešení příměstské dopravy při dodržení následujících hlavních zásad:
A) Oddělení osobní dopravy od nákladní na území města. Veškerá nákladní doprava by měla být vedena objízdnými trasami vně vlastního města.
B) Oddělení dálkové osobní dopravy od příměstské dopravy. Například u železnice je v nejzatíženějších úsecích účelné vybudovat samostatné dvojkolejné tratě pro příměstské vlaky; u autobusové dopravy by vyhrazené jízdní pruhy k sloučeným autobusovým nádražím v centru měly sloužit pouze dopravě městské a příměstské - pro dopravu dálkovou se mohou vybudovat nová autobusová nádraží na okrajích měst v dosahu podzemní dráhy nebo rychlodráhy, které jsou vedeny ve směru do centra města.
C) Vedení příměstské, u železnice a rychlodrah i dálkové osobní dopravy přes střed města průjezdným způsobem. Příkladem může být situace v Mnichově po nákladné rekonstrukci, kdy jsou všechny linky příměstské rychlodráhy vedeny přes centrum města po společném úseku, zaústěném pod zemský povrch.
D) Zajištění plné návaznosti příměstské dopravy na dopravu dálkovou a městskou. Za tímto účelem se budují známé přestupní uzly, jako je například terminál La Defense v Paříži, kde se setkávají autobusy městské, příměstské a regionální dopravy, podzemní dráha, expresní metro, příměstské vlaky, taxi, osobní automobily, turistické autobusy a terminál je napojen na síť TGV.
E) V budoucnu budované městské „satelity“ spojovat s centrem segregovanými dvojkolejnými tratěmi příměstské železnice nebo rychlodráhou. Může se rovněž vybudovat napojení na stávající trať nebo se může některá trať prodloužit.
Žádné komentáře:
Okomentovat