Při vytváření nabídky osobní dopravy proti sobě stojí zájmy jednotlivých subjektů:
1. Dopravce – provozovatel dopravy má zájem co nejvíce maximalizovat svůj zisk. Proto například bez dotací odmítá provozovat ztrátové spoje v neatraktivních časových polohách na jednotlivých úsecích. Rovněž zejména silniční dopravci nemají vlastní snahu nasazovat ekologičtější, ale finančně náročnější dopravní prostředky.
2. Přepravce/ Cestující – optimálním stavem by pro něj bylo vytvoření co nejširší a nejvýhodnější nabídky přepravních služeb bez ohledu na životní prostředí a společnost a na zájmy dopravce.
3. Společnost/ Životní prostředí – pro externí (nepřímo ovlivněné) subjekty dopravního procesu by byla ještě vyhovující pěší a cyklistická doprava, což ovšem stojí v ostrém protikladu se zájmy zbývajících dvou subjektů.Proto se musí mezi těmito zájmy najít vhodný kompromis, který sice nebude optimální pro žádnou stranu, což ani není možno dosáhnout.
Stejně nevýhodná, jako je ve vrcholech trojúhelníku, by byla situace nalezení řešení na hraně trojúhelníku (zde by se vůbec nezohlednil třetí subjekt). Z tohoto důvodu se musí nalézt kompromis, jak je schematicky znázorněno na výše uvedeném obrázku.
Závěrem je třeba ještě jednou zdůraznit nutnost volby kompromisního řešení, protože jednotlivé extrémní výsledky způsobují podstatné snížení kvality celého dopravního systému z pohledu přímo nebo nepřímo zainteresovaných stran (dopravce, cestující, společnost).
Žádné komentáře:
Okomentovat