Motivace

Motivace
o jde o aktivity, které vedou k vytyčenému cíli
o spojuje psychické a fyzické aktivity člověka s cílem něčeho dosáhnout
o vychází z názorů, přání, tužeb (každý člověk je má jiné)
o pracovní motivace – je utvářet smýšlení a chování vedených lidí tak, aby bylo v souladu s posláním firmy
o potřeby můžeme rozdělit na primární (fyziologické) a sekundární, které jsou ovlivňovány vnějším prostředím

Vývoj motivačních koncepcí
v průběhu tohoto století byla uplatněna řada přístupů k motivaci pracovníků.

1) Koncepce racionálně-ekonomického chování člověka
konec 19. a první desetiletí 20. století

charakteristika:
člověk je ve svém jednání primárně pasivní a lze ho motivovat, ovlivnit jen ekonomickými stimuly (peněžními podněty)
má iracionální pocity, které je třeba eliminovat řídicími zásahy
nechuť k práci, musí byt kontrolována a pod pohrůžkou trestu veden k výkonu

2) Koncepce sociálního člověka
v polovině dvacátých let 20. století (jako protipól racionálně-ekonomického člověka)

charakteristika:
tato koncepce vychází z toho, že každý z nás je primárně izolovaný člověk
sociální a psychologické faktory mají na výsledky práce větší vliv než fyzické potřeby
člověk je motivován především sociálními potřebami
podřízení reagují na informace jen je-li brán ohled na jejich sociální potřeby
význam v objevení dalších faktorů motivace
podřízení reagují na informace jen je-li brán ohled na jejich sociální potřeby