HERMENEUTIKA = pokus o odhalování skrytého smyslu či pravého smyslu za jevovou formou. Je to typický přístup, který používá středověk, když operuje se staršími autoritami.
Např.: je třeba si uvědomit, že Aristotelovy texty se do evropského kulturního povědomí dostávají přes arabskou filozofii. Interpretovali to svým způsobem. Předkřesťanské autority jsou interpretovány tak, aby to vyhovovalo celkovému ideovému záměru.
- je to hledání skrytého smyslu za jevovou stránkou. Text je jevová stránka a za těmi slovy se hledá skrytý význam. Např.: při překladu Platona je nejvyšší dobro přivádí do slova ježíš
Výraz hermeneutika je spojován hlavně se středověkem, ale v 19. století se znovu objevuje. Je to pokus o metodologickou opozici vůči převažující stientistické tendenci, že se máme pokoušet o pochopení nikoliv o vysvětlení. Jít za kauzální = příčinné vysvětlování k jakémusi uchopení smyslu, který je dosažitelný pouze prožitkem.
Intuice je tady chápána jako nezprostředkované poznání. Poznání je zprostředkováno třeba prostřednictvím smyslů. My naši zkušenost přivádíme na obecný pojem – abstrahujeme.
Dalším zprostředkujícím článkem jsou slova. Intuice však prosazuje přímý zážitek, přímý okamžik sjednocení. Např.: v náboženství – nejvyšším poznáním, kterým se zde můžeme dobrat je přímý zážitek Boha. Racionální odvozování boha je však zprostředkováním.
D. říká, že svůj zážitek nejsme schopni 100% sdělit, protože pro to sdělení používáme slova. I k uvědomění používáme pojmové myšlení, takže to deformujeme. Intuitivní poznání znamená pokus o nezprostředkované poznání.Běžně je intuice označována jako protipól racionality. Filozofové tohoto intuisticky orientovaného zaměření doporučují používat jako doplněk ne náhražky racionality
Žádné komentáře:
Okomentovat