Albert Camus

Albert Camus
- vymyká se z abstrahovaného zobecňování, nechtěl být označován za existencialistu
- Nobelova cena za literaturu
· Cizinec
· Mor
· Calligula
· Mýtus o Sezifovi
· Člověk revoltující

Ústřední motivy:
- hledání odpovědí na ot. jaká řešení můžeme nalézat v situacích , které nazývá ABSURDNÍ SITUACE = stojí v centru pozornosti jako situace, která je nepřijatelná a zároveň alogická
-ot. jaké máme v takto nastavených situacích možnosti – univerzálním východiskem je sebevražda, což zároveň klade problém, a to zda je to přijatelné řešení anebo rezignace.
- jde z absurdna vyváznout jinak?
- varianta: máme možnost čelit, odmítnout, soukromě revoltovat = smíření se s absurdní situací (ne ve smyslu rezignace, tzn. že vezmeme na vědomí svou pozici a teprve ve chvíli maximalizace této absurdity a vzdání se veškeré naděje vyváznout je revolta čistá).
- dokud je naděje, tak je i riziko zklamání nebo toho, že se vzdáme. Není to propadnutí beznaději, ale ustavičný odpor, když už na nic nečekám, neusiluji o cíl.

Podle Camyho absurdno ničí i souhlas. Jestliže absurdnu přitakáme, jakoby se rozplyne. (např. dokud budeme stát na úřadě ve frontě a budeme se snažit situaci komentovat, poroste v nás akorát hněv a situaci stejně nevyřešíme, avšak ve chvíli, kdy tomu přitakám, jakoby z nás něco spadne).

- vnitřní revolta je výrazem toho, že i v omezených možnostech jsme pány svého osudu (pokud se smíříme).
- tato cesta řešení je ryze individuální záležitost