Husserl chce vědeckou jistotu prověřit, ne ji zrušit, chce ji podrobit kritickému zkoumání a dobrat se k jiným odpovědím. Ptá se, jak můžeme vědět jaké je bytí vnějších předmětů – my se s věcmi potkáváme, až do nás nějak vstoupí (= setkání se s vědomím), ptá se na jejich samotnou existenci.
- existují jen jako naše sny, ideje v našem vědomí nebo jsou i venku mimo nás?
- jak se do našeho vědomí dostali?
- můžeme spekulovat o objektivním bytí, ale poznáváme ho jen skrze zmocňování se věcí
- vědomí je nám nejbližší – je naše, bezprostředně přístupné
Postup:
- zkusit prozkoumat vědomí jako místo, kde se setkáváme s věcmi; vnější svět je problematicky dostupný
- vědomí má studovat své vlastní struktury
- postup, kterým opouštíme přirozený postoj, který se obrací k vnějšímu světu
- to, co značíme jako svět je pro nás horizont známého, stabilní celek, ve kterém jsme přítomni svou existencí. My se na to spoléháme, věříme, že je svět, a že z něj můžeme vycházet, současně jsme svobodné bytosti a tím můžeme pochybovat o všem, co existuje.
- mohu zpochybnit víru (že je svět) a tím si ji UVĚDOMIT– z pozadí našeho poznání se může stát lépe osvětleným)
- svět je generální teze světa – „můžu ji matematicky vytknout“ = Husserlovo závorkování – jistoty dát do závorky, vytknout je, zkusit je vyloučit ze svého vědomí a znovu vše promýšlet, aniž bychom brali v úvahu, jak to máme ve vědomí dáno – metodologický přístup; dá se říci do důsledku dovedeno Descartovo pochybování
- tím se můžeme prolomit z každodenní rutiny uvažování někam do hlubšího uvažování = pokus zbavit se toho, čím jsem poznamenán je nejryzejší projev svobody, protože nic z reality nás k tomu nenutí.
- zbavení se předem hotových úsudků, předsudků a pak teprve očištěné vědomí mohu zkoumat
Vědomí je intimní majetek; jsme zaplněni tradicemi, přejatými myšlenkami a záležitostmi… jde o to dobrat se k tomu, co je skutečně naše. Husler požaduje, abychom se pokusili získat předem nezprostředkovatelný obraz toho, co tvoří naše vědomí – otevírá tím způsob přístupu k tématu – opačný, než jaký doposud filozofie vědy používala (=nezkoumat realitu, ale analyzovat vědomí!)
- analýza vědomí má rozčlenění – původně se rozlišovalo vnímání nějakého předmětu a toho, co je ve vědomí
- tradice vychází z toho, že máme vlastní prožitek věci (jak je vnímáme), avšak ten není totožný s předmětem samotným
- věc nezachytím ve všech aspektech, vždy vidíme jen určitou část, naše vnímání je závislé na celkové situaci, ve které se nacházíme. Zabýváme se tím, co pro nás má význam.
- Husserl z toho vyvozuje, že naše vědomí má smysl pro nás a ten je závislý jen na tom, že nějaké vědomí je. Smysl přírody (věcí) je vždy vztažen k našemu vnímání. Vědomí je autentické, má smysl samo o sobě.
I vědomí považujeme automaticky za jsoucí (je také součástí tohoto světa), proto bychom ho měli také podrobit zkoumání, jinak bychom nebyli důslední a dopouštěli se polovičatosti.
-Jde o přesažení přirozeného postoje, který je vlastní každému člověku a pokusit se jako „novorozeňata“ čistě nahlížet to, co je a tím znovu naplnit své vědomí čistým poznáním (zapomenout, co jsme věděli, „znovu se narodit“).
- Každé konání je vztahem k něčemu (nenávidím NĚCO, myslím o NĚČEM…) = i vědomí je vědomí něčeho, vždy je k něčemu vztaženo.
- Každý akt obsahuje předmětný pól, ke kterému se vztahuje, když na něco myslíme, funguje jako motivace konání, není konkrétním obsahem, ten získáme, až si uvědomíme.
- Vědomí je vztah, není to substance – cosi původního a to je potom naplněno konkrétním obsahem.
- Vědomí a svět jsou v intimní vazbě, jsou to vzájemné relace.
Když se ptáme na věci, ptáme se na jejich význam, jestli patří do našeho světa, zda jsou v okruhu, ke kterému se vztahujeme. Tím se můžeme dobrat k pravé podstatě = významové jádro věci = pravý význam slova podstat, „uzřít podstatu znamená uzřít modrost modři“.
- odhalením podstaty smyslu existence věci, odhalíme pravdu věci.
Předmět X fenomén (- to bytí, které ustupuje do tázání se po smyslu)
- věc může existovat aniž se někomu jeví
- jakmile začnu nějakou věc vnímat, stává se fenoménem (po zapojení do relačního stavu)
-Podle Husserla jsme v situaci, kdy podléháme určitým iluzím i v životním přir. postoji. Žijeme v iluzi obklopeni monádami; mezi světem a námi je intimní vazba = svět je náš svět, přirozený svět je lidský svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat