Filozofie dějin – jestli se dějiny vůbec dějí, zda je v nich skrytý smysl. N. se dostává k formulaci názoru, že i dějiny jsou takovým střetem mezi dvěma typy přístupu ke světu (teoretický a tragický)
o Tragické vidění světa – není spojováno s určitou etapou vývoje
- vzniklo v předklasickém Řecku, které reflektovalo a stálo ve vidění světa na mýtech ( hlavně titánských a dionýských )
- východiskem je Homér a následně klasika řecké tragédie – stojí na homérských námětech, je univerzálně lidská – ztvárnění lidství jak lidství
- původní chápání řeckého světa (celku světa) nebylo veselé a půvabné, ale tragické (osudovost, síly, kterým není člověk schopen čelit); je pravdivé
o Teoretické vidění světa – teorie – povrchní záležitost, která je lživá, snaží se nabídnout levný optimismus
- teorie se snaží vybudovat to, že věda dokáže vyřešit všechny nedostatky
- kritika racionality osvícenského rozumu i pozitivistického ducha (myšlenka pokroku ve smyslu technologie) Podle N. je to vina Sokrata = symbol úpadku Evropy („tam začal konec Evropy“). Vliv obratu k racionalismu se podle něj promítá do současnosti, Sokratovský ideál učence je stále považován za základ civilizace. N. se vyjadřuje ke své současnosti – doba, kdy se něco klíčového odehrává; začíná procitat Dionýský prvek, teoreticky založená civilizace projde otřesem a dojde k výrazné proměně hodnot, znovu se objeví původní východiska – vědu vystřídá moudrost (ta pohlíží na svět nepohnutě) – člověk přijímá věci jaké jsou
N. se snaží upozornit, že základy evropské civilizace jsou velice chatrné a samotnou civilizaci poškozují. Civilizace novelizuje – násilí měšťáka na jedincích, vede k teroru davu
- N. inspirován Darwinem (nabízí pohled na přírodu jako na neutuchající boj – naturalistický pohled, příroda je nelítostná )
- systematický výklad světa, ale zjednodušený a levně optimistický
Žádné komentáře:
Okomentovat