Jak je to s časem?
- lidská existence je skutečná, jedinec je a zítra není = neví jak dlouho zde bude.
- čas má i kvalitativní dimenzi – má pro nás velkou hodnotu
- chvíle plnosti času – chvíle, o které nám v životě jde
- zážitek (osobní) je nesdělitelný = pouze můžeme najít přirovnání
- dostal se až ke společensko – kritickým úvahám
- pasivní mravnosti (nestačí jen kritická hladina, ale měla by být doplněna pozitivně)
Pojetí je ne zrovna správně koncipované – je podřizován společenskému celku – není svobodný = není zodpovědný za svá rozhodnutí (morálka a autentičnost se tam nevlezou)
- mravnost (morálka) je posuzována podle vnějších výsledků (jasně viditelné , co je dobro, co zlo – ale neví, zda si tak opravdu zamýšlel) = já jsem to myslel dobře, ale...
- jak jednáme, tak je naše chování podřizováno abstraktním normám (- dějiny jsou permanentní pohyb, neustále se mění), každá generace má jiná kritéria, objektivizace vám nepomůže, jen subjektivnost
- pokus upozornit, že lidská psychika není rozum
- všichni jsme jedineční (JÁ je neopakovatelné)
Žádné komentáře:
Okomentovat