- Vrcholné Ovidiovo dílo tvoří souvislý proud patnácti knih obsahujících na 250 bájí maloasijského, řeckého a římského původu, které líčí v téměř dvanácti tisících veršů - daktylských hexametrech - proměny mytologických postav a lidí v různé přírodní jevy (člověka ve strom, kámen v pavouka apod.) a naopak přírodních skutečností (kamenů, dračích zubů apod.) v lidi. Jednotlivé příběhy jsou líčeny v chronologickém sledu. První proměnou je stvoření světa z počátečního chaosu, další vyprávějí o stvoření člověka, o čtyřech věcech lidstva, o potopě světa, o vzniku nového lidského rodu, o zrození pokolení héroú. Samostatnými cykly jsou příběhy o zakladatelích měst, báje thesalské, athénské, krétské a trojské i mýty o Orfeovi. Římský okruh tvoří pověsti o Aeneovi, Pomoně a Vertumnovi, Romulovi, Numovi, Pythagorovi a Asklepiovi. Poslední proměnou je proměna duše Iulia Caesara v kometu.
Básník pracuje s neutuchající fantazií a kompoziční vynalézavostí, sjednocuje látkově příbuzná vyprávění, používá metody kontrastu, volí rámcová vyprávění, střídá obrazy smutné a veselé, dojemné i směšné a tematicky různorodé. Proměny obsahuji trvale inspirující podněty, jako jsou např. líčení zlatého věku, potopy světa osud pyšné Niobé, příběhy nešťastné lásky Pyrama a Thisbé, tragického letu Daidala a Ikara, Filemona a Baucidy, únosu Proserpiny, krále Midase ad., které byly mnohokrát v dalších obdobích zpracovány v různých druzích umění.)
Žádné komentáře:
Okomentovat