ili smrt a slavné zmrtvýchvstání J.J. Rousseaua
Vrcholné dílo Liona Feuchtwangera v němž je zachycena osobnost významného myslitele a spisovatele Jeana Jacquesa Rousseaua, jehož myšlenky a společenské teorie ovlivnily nejen celou francouzskou revoluci, ale také běh událostí 18.století, ve kterém stále vládne aristokracie a důležitým životním vkladem je šlechtický původ.
Ustřední postavou románu není samotný Jean Jacques , ale jeho velký obdivovatel hrabě Ferdinand Girardin. Mladý Girardin je nadšený pro dílo ”mistra” stejně jako jeho otec, a tak poskytuje ubytování na svém zámku v Ermonvillu. Zde pobývá J.J. Rousseau společně se svojí choťí a tchýní. Postava tchýně je na Ermonvillu pouhou fikcí, ale hraje důležitou roli v autorově snaze poukázat na rozpor mezi velikostí Rousseauaových idejí a malichernostmi a kompromisy jeho soukromého života. Feuchtwanger ukazuje Rousseaua jako člověka geniálního, nikoliv však člověka dokonalého. Rousseau je ve Feuchtwangerově pojetí jedním z největších francouzských a snad i světových myslitelů, ale zároveň tím “nejslepějším ze všech smrtelníků”. Na jedné straně dal světu znamenité a rozsáhlé dílo, které bylo například schopné podnítit takovou událost jakou byla francouzská revoluce, na druhé stranu nevidí nevěru vlastní ženy a je bezmocný proti intrikám svého okolí snažícího se plně využít jeho talentu a náležitě ho zpeněžit.
V popředí Feuchtwangerova pohledu stojí také francouzský lid 18. Století. Lid toužící po svobodě, lid toužící po naplnění idejí Jeana Jacquesa. V tomto období, kdy stále vládne aristokracie a důležitým životním vkladem je stále šlechtický původ popisuje také do detailů poměry nižších a vyšších stavů. Popisuje spokojeně žijící šlechtu věnující se umění a vědám, zatímco poddaní žijí ve skromných podmínkách, které sotva stačí pro život. Tato neutěšená situace vyúsťuje samotnou Francouzskou revolucí. Zde Feuchtwanger líčí řadu nespravedlivých činů a kroků jak v řadách revoluční vlády, tak i osobních křivd na nevinných, zároveň ale dospívá k názoru, že “nespravedlnost vůči jednotlivcům byla nezbytným důsledkem velké, krajní nespravedlnosti, která byla podstatou revoluce”
F.M.Voltaire (1694-1778)Filozofický slovník, Candida aneb o optimismu
Žádné komentáře:
Okomentovat