Pokud by se již zaměřila pozornost na vlastní konstrukci ITJŘ a analyzovala se síť linek s ohodnocenými hranami, tak je zřejmé, že mezi jednotlivými „hranovými“ časy navzájem, stejně jako mezi velikostí taktu a těmito časy je vzájemná souvislost. Uplatňují se proto následující charakteristické zákonitosti ITJŘ:
- čas na hraně musí být celočíselným násobkem poloviny taktu (taktového intervalu),
- uzavřené plné oběhy trvají vždy celočíselný násobek taktu,
- hranové časy opačných směrů každé hrany jsou totožné nebo nepatrně odlišné,
- k přestupu mezi dopravními prostředky (3 a více) dochází v přestupních uzlech,
- pro optimální návaznost dálkové a ostatní veřejné dopravy se doporučuje zvolit uzly sítě dálkových a regionálních vlaků tak, aby mezi dvěma uzly trval hranový čas zastávkového dopravního prostředku právě dvojnásobek hranového času dálkového dopravního prostředku bez mezizastávek.
Striktní dodržování taktu se nevyžaduje pouze v takových uzlech, kde jsou provozovány dopravní prostředky se silnou (četnou) přepravní nabídkou, nevyžadující sladění jízdního řádu – minimální doba na přestup se akceptuje. Jedná se především o příměstskou dopravu, zabezpečenou obvykle rychlodráhami, železnicí nebo tramvajemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat