V zahraničí, především v Německu, je v regionální dopravě cílem vytvoření takové nabídky veřejné dopravy, která by na předem stanoveném území (např. území jedné spolkové země) vytvořila plošnou nabídku nejen pro příměstské oblasti, ale i pro „venkov“. Páteří (kmenovým dopravním prostředkem) je zde železniční síť včetně regionálních i místních tratí, doplňkem jsou návazné regionální autobusové linky, přičemž cílem je pokrytí všech středisek s přepravní poptávkou. Organizace, které se podílejí na organizování veřejné dopravy v těchto regionech, nesou označení Dopravní svaz („Verkehrsverbund“). Rovněž se lze setkat se situací, kdy regionální a příměstskou dopravu zajišťují různé dopravní svazy nebo společnosti, které spolu spolupracují (viz Stuttgart). Příklady ze zahraničí jsou uvedeny již v části zabývající se příměstskou dopravou. Dopravní svazy fungují i v neněmecky hovořících zemích, jako je i Francie a jako příklad lze uvést společnost Syndicat des Transports Parisiens, zajišťující regionální dopravu v celém pařížském regionu Ile de France.
Regionální doprava ve stavu, v jakém ji známe dnes v našich podmínkách, není schopna získat vyšší podíl přepravních výkonů v lepším případě a alespoň udržení stávajícího podílu v horším případě. Příčinou je celková neuspořádanost jednotlivých spojů mezi sebou a velmi alarmující tvrdá konkurence mezi jednotlivými prostředky veřejné dopravy. Cílem proto není vytvářet během časového období časové úseky s jednak hustou nabídkou, na druhou stranu úseky prakticky bez jakékoliv nabídky dopravních výkonů. Přitom, jak ukazují německé zkušenosti, jenom pouhé uspořádání a optimalizace dopravních výkonů bez jejich snížení nebo zvýšení přináší růst obecné poptávky ze strany cestujících. Protože je zde požadavek na uspořádanost, není možné toto uplatnit bez uplatnění taktového režimu dopravní nabídky jednotlivých dopravních prostředků. Prostředek, který toto splňuje, je tzv. Integrovaný taktový jízdní řád (ITJŘ).
Žádné komentáře:
Okomentovat