– vyvolala ve své premiéře demonstraci a výtržnosti českých fašistů, takž další divadelní sezónu hráli V a W v divadle Rokoko na Václavském náměstí
- nazvali ho tzv. Spoutané divadlo
- hra je příběhem o kariéře bezvýznamného úředníčka, slabocha a nízkého člověka, z něho se stane krutý
diktátor-kat a blázen
Ve spoutaném divadle uvedli V a W Balada z hadrů nejúspěšnější hra přes 250 repríz
- kterou byl vzdán hold francouzskému renesančnímu básníkovi Francoisi Villonovi a zároveň poměry zbídačené Francie po stoleté válce nabízely analogii se současností
Rub a líc –vystupují V a W v postavách vagabundů – Krev a Mlíko
rub – to špatné válka, smrt, líc- dobré co fašismus přináší (polévky pro chudé,práci pro nezaměstnané)
- známá je scéna kdy se oba dostanou do tajného zbrojního skladu
- myslí, že našli sklad potravinových konzerv, na nichž stojí nápisy Kupp Essen
- což podle jejich výkladu znamená jezte kroupy
- Krupp byl německým koncern vyrábějící zbraně
- teprve pak oba zjistí, že jde o nebezpečné zbraně, hra se stala námětem pro film Svět patří nám
Mezi další politické patří Těžká Barbora, Pěst na oko
8.11. 1938 den před premiérou Hlava proti mihuli bylo divadlo úředně zavřeno. V a W a Ježek emigrovali do USA po r. 1945 se vrátili 1 hra po válce byla Divotvorný hrnec muzikál, kde hráli v různých typech divadel. Významná byla jejich spolupráce s rozhlasem. Prostřednictvím londýnského rozhlasu byly vysílány tzv. černé čtvrthodinky do okupované země.
Autorská dvojice spolupracovala také s filme. Před odchodem do emigrace natočili filmové komedie:
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup, Svět patří nám.
Na výtvarné výzdobě Osvobozeného divadla se podíleli významní čeští umělci: Jindřich Štýrský, František Zelenka, František Muzika. Vystupovali zde i významní tanečníci: Joe Jenčík, Saša Machov a celá řada významných herců: František Filipovský, Miloš Nedbal, Jindřich Plachta, Ljuba Hermanová, Hana Vítová atd.
K blízkým spolupracovníkům Jiřího Frejka patřil v Osvobozeném divadle herec, zpěvák, hudebník a režisér
Emil František Burian, který v r. 1927 založil soubor pro sborovou recitaci – voiceband (voisbend), s nímž uváděl např. Máchův Máj, Havlíčkův křest svatého Vladimíra, Wolkerovy balady.
V divadelní sezóně 1933/34 založil divadlo D34 (r. 1948 ztrácelo úroveň, po smrti Buriana, bylo pojmenováno po něm Divadlo E. Buriana) společensky angažované divadlo. Jeho dramaturgie vycházela převážně z dramatizací básnických a prozaických děl, např. Máchova Máje, Haškova Švejka, Benešova Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové, Dykova Krysaře.
Burian zde uváděl i díla svých současníků, např. Žebráckou operu Bertolda Brechta, Milence z kiosku Vítězslava Nezvala.
Z jeho vlastních děl je to např. scénická montáž z lidové poezie Vojna v niž aktualizoval protiválečnou tradici národní písňové lyriky.
Uváděl i barokní lidové hry pod názvem Lidová suita, např. o sv. Dorotě, komedie o Františce a Honzíčkovi.
V době okupace uvedl na své scéně Nezvalovou Manon Lescaut. V r. 1942 bylo divadlo uzavřeno a Burian byl uvězněn v koncentračním táboře.
V době okupace existovalo ještě Divadélko pro 99, které po uzavření Osvobozeného divadla vedl Jindřich Honzl. Ten zde uvedl např. vlastní kompozici z milostné korespondence Karolíny Světlé a Jana Nerudy
Román lásky a cti.
V divadle Větrník byly v režii Josefa Šmída uváděny literární večery.
Žádné komentáře:
Okomentovat