Do popředí se dostává proletářská poezie – začíná v r. 1920 vydáním sbírky Pracující den (Josef Hora)- sbírka vydaná v duchu proletářského umění. A končí r. 1924 Wolkerovou smrtí.
Proletářskou poezii spojovalo komunistické přesvědčení a myšlenka revoluční proměny kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou.
Základní programové požadavky:
a) umění třídní a proletářské – snaha přiblížit se dělnictvu
b) boj proti sociálnímu útlaku a válce a prosazování kolektivismu
c) básně jsou bojové, vyzývají k nějakému odporu
d) optimismus – věřili v přetvoření společnosti k lepšímu
Programovým manifestem se stala stať Jiřího Wolkera Proletářské umění, otištěna v Nejedlého časopise Var r.1922.
Je představována tvorbou básníků 3 generací: nejstarší: Stanislav Kostka Neuman, střední: Josef Hora a Jindřich Hořejší (r. 1931 vychází poslední proletářská sbírka),nejmladší generace: Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl.
Významnou úlohu v tomto období sehrálo sdružení Devětsil významné sdružení. Sdružení bylo založeno 5.10.1920 v Praze. 1 předsedou Devětsilu se stal Vladislav Vančura, po něm to převzal literární kritik a teoretik Karel Teige. Nejvýznamnějším časopisem Devětsilu byla Revue Devětsilu – RED vydáván v letech 1927-31.
Brněnská skupina vydávala časopis Pásmo.
Významní představitelé: Nezval, Vančura, Seifert, Halas, Závada, krátce Wolker, z divadla: E.F. Burian, Honzl, Voskovec, Werich, z lit. kritiků a teoretiků: Teige, výtvarníků: Štýrský, Šíma atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat