Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

František HRUBÍN (1910-1971)

  • osobitý autor přírodní a milostné lyriky, autor veršů pro děti a divadelních her

  • narodil se v Praze, mládí prožil v Posázaví

  • po nedokončení právnických a filozofických studií pracoval jako knihovník

  • po válce se věnoval výhradně literatuře


poezie:

Zpívání z dálky – nejvýznamnější sbírka a Krásná po chudobě

  • obsahují verše přírodní a milostné poezie, jsou charakteristické svou melodičností

  • objevují se motivy okouzlení letní noci, řeky plynoucí jako lidský osud


Země po polednách – představuje reflexní (úvahovou) poezii , kde se zamýšlí nad lidským údělem, k němuž oddělitelně patří i bolest a utrpení


Včelí plást a Země sudička – vydány v době okupace, oslavuje zde chudobu jako zdroj štěstí

  • motiv země jako jediného bohatství chudého člověka je stejně jako u Nerudy (písně kosmické) spojován s nekonečností vesmíru a se vztahem k domovu.


Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960)

  • nejvýznamnější básník české katolické poezie

  • pocházel s Třebíčská, v dětství si těžce poškodil páteř

  • krátce se učil krejčím, pak vystudoval gymnázium

  • studia na filozofické fakultě nedokončil a věnoval se literární činnosti

  • 1940-48 redigoval katolický časopis Akord, zároveň působil jako nakladatelský redaktor v Brně

  • r. 1951 se skupinou katolických intelektuálů odsouzen k 13 letům vězení v nezákonném procesu

  • propuštěn byl po všeobecné amnestii a krátce nato zemřel


V jeho poezii se objevují motivy noci jako symbolu smrti, hořkosti a smutku, např. ve sbírce

Pokušení smrti – smrt se mu stává klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí

Návrat – sbírka, načas lez její neustálou přítomnost ve vědomí překonávat návratem do dětství

Jeřáby – je prolomena básníkova tesknota a přízrak smrti je zatlačen pocitem svobody a opojnosti života v božím pořádku

Pozdravení slunci - nejčastějším motivem je světlo a sluneční jas. Slunce je zároveň symbolem Boha jako vše pronikajícího základu veškerého bytí. Vedle těchto veršů se však objevuje i obava z budoucnosti, např.

Zemi mé – vyjadřuje pocit ohrožení vlasti a sílu hledá v semknutosti národa


Korouhve – alegoricky reaguje na období okupace a vkládá osud národa do rukou českých patronů- sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého


Žádné komentáře:

Okomentovat