Středověká filozofie - SCHOLASTIKA

Středověká filozofie

SCHOLASTIKA
- z lat. schola = škola, fil. se rozvíjí na církevních školách, úkolem bylo – zdůvodňovat zjevenou pravdu a vyvracet námitky proti ní, 9. – 15. století, dělí se na ranou, vrcholnou a pozdní

- spor o universalia – zda obecné pojmy existují reálně a odděleně od konkrétních věcí (to tvrdili realisté, např. Tomáš Akvinský)
nebo zda jsou to pouhá jména, která si na zákl. poznání konkrétních věcí vytvořil člověk (nominalisté, např. William Occam)

Tomáš Akvinský – pocházel z it. šlechtického rodu, přes silný odpor rodiny vstoupil do dominikánského řádu, studoval na univerzitách v Neapoli, Kolíně n. Rýnem a Paříži, na pařížské univerzitě se stal učitelem teologie, ovlivněn Aristotelem – hl. čtyři příčiny jsoucna, nejvyšší příčinou byl Bůh. Od Aristotela také převzal egocentrismus. Jako jeden z prvních pronesl myšlenku, že vesmír je uzavřený. Zabýval se otázkou poznání – dva zdroje – rozum a víra. Jeho názory byly katolickou církví zakázány.
Tvrdil, že víra je neomylná, formuloval 5 důkazů boží existence:

1. pohyb – prvotní hybatel je Bůh
2. příčina – nic není bezdůvodné, prvotní příčinou je Bůh
3. nutnost, každá věc má nutnost, něco má nutnost samo o sobě a tou je Bůh
4. absolutní stupeň – musí být něco nejvyššího = Bůh
5. cíl – vše směřuje k jedinému cíli – Bůh, posmrtný život

Tvrdil, že tím, že se lidstvo dopustilo prvotního hříchu, bylo potrestáno soc. nerovností, a že světská moc má být podřízena moci duchovní.