Filosofie v 19. století - Německá klasická filozofie - 1.

Filosofie v 19. století

Německá klasická filozofie - 1.

Johan Gottfried Herder

- fil. romantik, ovlivnil i český romantismus, zejména jungmanovskou generaci
- pocházel z učitelské rodiny z Výmaru
- zkoumal problém jazyka a dějin
- dějiny nejsou nahodilé, mají své vnitřní zákony
- vývoj člověka souvisí s vývojem planety i sluneční soustavy
- ve vývoji člověka jsou dva důležité mezníky
1. vzpřímení postavy
2. možnosti ruky – zejména v okamžiku, kdy se palec postavil proti prstům  brát předměty do rukou, zpracovávat je - rozvoj myšlení
- lidský rod se vyvíjí stále k lepšímu - násilí ustupuje mírnosti
- dějiny chápe jako proces sebevytváření člověka

Johoan Gottlieb Fichte

- romantik
- vycházel z Kanta, ale zpochybňoval nezávislost věci na duchu
- měl divný charakter – nesmírně prudký, neústupný, nebyl oblíbený
- první rektor berlínské univerzity – přednášel filozofii a dějiny, přednášky navštěvoval i
Metternich
- věřil v důstojnost člověka
- člověk by měl neustále jednat mravně i v politice
- filozofie má popisovat lidskou zkušenost, dva postupy:
1. naše představa vychází z dané věci = materialismus
2. z naší představy se daná věc odvodí = idealismus
- počátkem fil. je myslící subjekt – „Mysli sebe sama.“
- svět je souhrnem našich představ, pocitů a pudů, pochází sice z myslícího subjektu, ale z nevědomí – my sami jsme svět vytvořili, ale nevíme o tom
- vše, co existuje mimo myslící subjekt má smysl jedině v tom, aby svým překonáním umožnilo aktivitu myslícího subjektu

Friedrich Wilhelm Josef Schelling

- vrchol něm. romantiky
- inspiroval ho Kant, Fichte a něm. romantičtí básníci
- fil. identity – přírodu i ducha chápe jako identické - příroda vytvořila ducha, příroda je složitý proces, v němž se duch vyyvíjí a uvědomuje si sebe sama