Filosofie v 19. století
Německá klasická filozofie - 2.
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- pocházel ze Stutgarttu, studoval v Tübingenu, ředitelem gymnázia v Norimberku, přednášel na univerzitách v Jeně, Heidelbergu a v Berlíně
- stal se státním fil. Pruska
- fil. založena na dialektickém principu – přímo ovlivněna Fichtem a Schillingem
- považován za jednoho z největších dialektiků
- vše, co se děje je proces seberozvíjení ducha, proces probíhá ve 3 stádiích:
1. teze – duch sám sebou, absolutní idea – zkoumáno logikou
2. antiteze – vývojově popřeno první stádium, duch se začná projevovat jako svůj protiklad - jako příroda, zkoumáno fil. přírody
3. syntéza – popřeno druhé stádium, duch se vrací k sobě samému, zkoumáno fil. ducha. Duch se projevuje ve třech stupních (formách):
- subjektivní duch – uvědomění si sebe sama, je v každém člověku, umíme sebe odlišit od ostatní přírody
- objektivní duch – skládá se ze subjektivních – rodina, společnost, stát atd.
- absolutní duch – projevy ducha v umění, náb. a fil.
Dějiny chápal jako účelné naplňování zákonitého vývoje ducha, duch jedná prostřednictvím jedinců – mylně se domnívají, že jejich činy jsou projevem vlastní vůle. Ve skutečnosti naplňují historickou nutnost – lest rozumu - vše, co se v dějinách stalo, bylo rozumné, pokud by to rozumné nebylo, tak se to na základě vývoje ducha nemohlo stát.
Hegelova filozofie je považována za jeden z posledních velkých fil. systémů, inspirovala mnoho filosofů, kteří se rozdělili na:
1. starohegelovce – interpretovali ducha nábožensky
2. mladohegelovce – ducha transformovali do podoby obecné dějinné zákonitosti
Žádné komentáře:
Okomentovat