Filosofie kontra matematika

Filosofie kontra matematika

Jeho filosofie je bránou do novověku. V jeho filosofii se objevují přírodní vědy, které Boha nepotřebují, jdou mimo Boha a naproti tomu jeho filosofie, kde se Bůh objevuje. Vidíme zde jakýsi schizofrenní rozpor. Jaký je rozdíl mezi paradigmatem filosofickým a matematickým?

Metodická skepse

Začal metodickou skepsí, kterou došel k absolutně pravdivé filosofii. Říkal: „Budu o všem pochybovat“. Pochybovat o všem, o čem si v té době člověk pochybovat netroufl.Přišel k závěru, že jediné o čem člověk nemůže pochybovat je pochybování. Jediné co přežije pochybování je to, že pochybuji. Mohu pochybovat o všem, jen ne o tom, že pochybuji, jinak řečeno, že myslím.

Nelze myslit, že nemyslím!
Pochybuji, tedy jsem.
Myslím, tedy jsem.
Cogito ergo sum.

Myslím, tedy jsem - bytostí, substancí myslící! Já jsem své vlastní myšlení = já jsem racionalita = substance myslící.

Cogito ergo sum – je to jasné, zřejmé, bezrozporné, nezpochybnitelné tvrzení. Je předpokladem jeho filosofie. Tedy všechna tvrzení ze svého rozumu, která připadají jasná aneb jestli bude něco takové jako toto, pak je to absolutní pravda. „...nesnáz je v tom, správně rozeznat, která jsou tvrzení, jež chápeme zřetelně.“

Subjekt – je v moderní filosofii chápán jako protipól objektu. Ego je nepochybným podkladem, „subjektem“ toho, co je myšleno. Myšlené spolu s myšlením tvoří obsah, označovaný od dob Reného Descarta jako „vědomí“. Vědomí již není duší, duchem, nýbrž poprvé je vědomí a ostatní bytí, tedy subjekt a objekt.

O čem myslím?

O čem myslím? Zde Descartes použil svůj I. argument – argument souvislého snu: „...Nikdy nelze bezpečnými znaky odlišit bdění od spánku..., ale je třeba přiznat, že sny (vidiny) ve spánku jsou podobné malovaným obrazům, které mohly být vytvořeny jen podle skutečných věcí a že tedy oči, hlava, ruce a celé tělo nejsou jen zdánlivé, ale že skutečně existují.“ (67, 37-8, podtrženo I. Tretera) Descartes se snaží dokázat, že bezprostředním předmětem našeho poznání nejsou předměty vnějšího světa, nýbrž naše obrazy, dojmy, ideje – jež tyto věci reprezentují. Bůh je garance existence vnějšího světa, je garance, že nespím. Důkazem existence všech věcí ve smyslovém světě je Bůh.
Myšlení nelze omezit na myšlení o sobě samém. O čem tedy já subjekt (rozum) myslím? Myslím o ideách. Nemyslím např. o stolu, stůl je hmota a já jsem duch, jde dát stůl do mého ducha, mohu si ho tam postavit? Myslím tedy pouze o ideách.