Dělení idejí
a) vrozené ideje – s těmi si filosofie ani psychologie neví rady. Jsou tohoto typu: člověk je při narození vybaven různými ideami vyššími. Člověk si je nemůže vytvořit ze sebe sama. Např. idea Boha, Bůh je idea vrozená, protože já duch si nemohu vytvořit dokonalejší ideu než jsem já sám. Idea hmoty (rozprostraněné substance) je idea vrozená. Já jsem myšlení, duch, tedy nemohu v sobě vytvořit opak sebe sama, ducha – rozprostraněnost, hmotu.
Jsou ideje Bůh, rozprostraněnost pravdivé? Bůh je naprosto dokonalá pravdivá bytost. Mezi vrozené ideje dále patří všechny matematické pravdy, pojmy (matematika byla nedotknutelná)
b) ideje předmětů vnějšího světa – idea hmoty – existuje něco mimo subjektivní svět. Je to objektivní realizace rozprostraněnosti. Člověk poznává svým rozumem z vnějšího světa pouze ideje. Stůl nelze dát do hlavy (rozumu). Ideje rozprostraněnosti v sobě nemáme od Boha, ale z kontaktu s těmito věcmi. Jejich existence je závislá na Bohu.
c) ideje vytvořené rozumem – já myslím o tom, že myslím. Myslím o myšlení. Myslím o tom, že mluvím – řeč je pouze prostředkem myšlení (myslím o mluvení), o myšlení.
Argument „zlého démona.“
Co když mě Bůh klame, nebo zlý démon vše zařídil tak, že vůbec nic není (rozprostraněnost, tvar, země, ani nebe, velikost ani místo), ale že přesto se mi všechno jeví, že existuje. To řeší argumentem tzv. argumentem božím „...Ale Bůh snad nechtěl, abych byl tak velice klamán. Vždyť je nazýván nejvýše dobrým.“ Tato „pravdivost boží“ nám garantuje jistotu světa, který nám ideje prezentují.
Žádné komentáře:
Okomentovat