19. stol.
- psych. – osamostatnění (oddělení od filozofie)
- k vědeckému modelu přírodních věd
- ústup od pojmu duše ( „psych. Bez duše)
- výzkum činnosti nervové soustavy X i odpor proti fyziologické psych.
Rudolf Hermann Lotze (1817-1881) – pokus o smíření metafyziky s přírodními vědami)
- vliv darwinismu – otázka vývoje a významu psych. fcí pro život => vznik psych. dítěte a zoopsych.
Herbert Spencer (1820 – 1903) – objektivní psych. – psychické fce jako projevy adaptace
životním podmínkám + sleduje jejich vývoj
subjektivní psych. – studuje stavy mysli, vědomí
- psychofyzika – přírodovědecké zkoumání experimentální metodou
Theodor Fechner ( 1801- 1887) – „vnější psychofyzika“ – vztahy mezi počitky a podněty
„vnitřní psychofyzika“ – vztahy mozku a duše
- asocianismus – základy již J. Locke, Th. Hobbes, D. Hume
John Mill (1824) + John Stuart Mill (1869)
- 2 základní psychologické koncepty => počitek – elementární psychický fenomén
asociace – základní psychologický princip
psych. dění – asociace počitků – vysvětlují složitější psych. jevy
- experimentální psych.
E. Weber + Th. Fechner => Weber-Fechnerův zákon – intenzita podnětu se zvětšuje řadou
geometrickou, intenzita vjemu řadou logaritmickou
H. von Helmholtz – analýza zrakových a sluchových vjemů
Wilhelm Wund (1832 – 1920)
-1879 – Lipsko –založení ústavu pro experimentální psych.=>uznání psych. jako samostatné vědy
- metodické východisko: psychofyzický paralelismus =duševní děje doprovázeny ději
fyziologickými X nedochází k vzájemnému působení, lze je
k sobě jen přiřazovat (např. počitky a pocity)
- psychologie = věda o bezprostřední zkušenosti
- 3 druhy asociací podle: dotyku
následnosti
podobnosti
- u citů 3 kvality: libost - nelibost
napětí – uvolnění
vzrušení – uklidnění
- empirická psych.
William James (1842 – 1912)
- uznání existence duše a její smrtelnosti X zavádění pojmu duše do psych. - nevhodné
- psych. = věda o stavu vědomí
- existence vědě dosud neznámé a obtížně přístupné nadvědomí => projev v náboženství a mystice
- marxismus
- vznik 40. léta 20.stol. jako filozofie praxe
- cíl: nastolení beztřídní společnosti => osvobození člověka od společenského útlaku, rozvoj
jeho schopností, sil
- člověk = „souhrn společenských vztahů“; základem vztahy vznikající při materiální výrobě
a dělbě práce
- zvulgarizován => marxismus-leninismus
Karl Marx (1818 – 1895 )
Friedrich Engels ( 1820 – 1895 )
- pokusy o výklad marxismu jako jednotné ideologie
2.pol. 19.stol. – odpor proti psych. „bez duše“
=> nový nástup idealismu
Franz Brentano (1834 – 1917)
- psych. – nutně empirická–nesmí být jako věda experimentální a pychofyziologie
- duševní jevy – utvářeny akty – nutno utvořit předmětem introspekce
- psychické jevy: představy
soudy
pocity
- vitalismus
- psych. jevy – ne mechanismy X účelně působící procesy, vystupující v jednotě s procesy fyziolog.
- životní procesy nelze vysvětlovat či převádět na fyzikální a chemické procesy
konec 19.stol.
-1. psych. časopis, 1. psycholog. společnost
- rozvíjení sporu o přírodovědeckou či duchovědnou podstatou psych.
- pozitivizmus
= vědecký empirismus, jehož základnu tvoří asociacismus a psychofyzický paralelismus
počátek 20. stol.
- 1. SV- pomoc při prosazování psych. => nová samostatná psych, pracoviště
- stále větší rozrůzněnost psych.
přírodovědecky pojatá psych.- naturalistické pojetí psychologie + vyloučení metafyziky z psych.
- počátky: reflexologie
V. M. Bachtěrev (1857 – 1927)
- činnost člověka je nutné studovat ve vztahu k vnějším příčinám a to se děje
cestou „přírodovědného studia“
I. P. Pavlov (1849 – 1936)
- 1904 – Nobelova cena za fyziologii trávení X pak studium podmíněných reflexů
- behaviorismus
- teze: všechno chování je naučené
- zkoumání procesu adaptace člověka na prostředí
John B. Watson ( 1878 – 1958)
- odsouzení pojmů vědomí a introspekce (do vědy nepatří)
- základní pravidlo behaviorismu: pozorování vztahů mezi podněty ( S- stimul) a
reakcemi ( R ) (= veškeré pozorovatelné chování)
- instinktivismus
William McDougall (1871 – 1938)
- důraz na rozhodující vliv instinktů a z nich odvozených emocí ( index 14 instinktů a
ke každému připojení emoce, která charakterizuje zážitkovou stránku instinktu)
- psychoanalýza ( hlubinná psych.)
- původně psychiatrická a léčebná metoda
Zikmund Freund (1856 – 1939)
- důraz na sexualitu = pud k slasti ( libido )
– libido na rodiče opačného pohlaví = Oidipovský komplex
- libido na sebe = narcismus
- objev dětské sexuality => orální fáze, anální fáze, genitální fáze
- lidské nevědomí = rozhodující zdroj jednání
- převážně určováno nevědomými motivy, které
vyjadřují z vědomí vytěsněné konflikty a traumata
- každý akt chování vyjadřuje něco potlačovaného ( snění, chybné úkony...)¨
- osobnost = dynamický celek života
- 3 složky: ID ( ono ) = neosobní pudové tendence fungující podle principu slasti
EGO ( já ) = celek nabytých zkušeností fungujících podle principu
reality
SUPEREGO ( nadjá ) = systém osobních hodnocení daný zvnitřněním
společenských norem
- pudy: pud pro zachování života (hlad)
pud k získávání slasti ( sex )
pud smrti (přidám později) - projev – agresivní tendence
- individuální psych.
Alfred Adler ( 1870 – 1937 )
- studium méněcennosti
- základ utváření lidské psychiky – sociální integrace jedince ( především touha po moci )
- nejsilnější činitel v duševním životě člověka = podvědomí – utváření životního plánu
( ve vědomí pouze odlesk )
- analytická psych.
Carl Gustav Jung ( 1875 – 1961)
- souvislost „hlubinných“ složek lidské psychiky s kulturním dědictvím lidstva, náboženstvím,
mýty... => nevědomí až k paměti lidstva
- teorie procesu individuace – vrcholem „psychické znovuzrození“ = harmonizace vědomých
a nevědomých složek , sjednocení protikladů => vytvoření skutečného JÁ ( SELBST )
- symbolem mandala
- osobnost = komplementární skladba mužských a ženských složek – jedna dominuje ve
vědomí, druhá v nevědomí
- životní energie – libido => z ní energie psychická – z napětí mezi protiklady
- nelze zničit, jen přemístit z jedné
činnosti na druhou
- 2 kategorie psychických fcí: racionální ( myšlení, cítění )
iracionální ( čití, intuice )
- 2 základní životní postoje: introvert – obrácen k sobě samému, , bohatá fantazie, samotář
extrovert – obrácen k vnějšímu světu, realista, pragmatik
ne přírodovědecky orientované:
- personalismus
William Stern ( 1871 – 1938 )
- zdůrazňování individuality => zakladatel diferenciální psych.
- pojem osoba ( person ) a věc ( sache ) – osoba nelze rozkládat jako věc => psych. nemůže
postupovat metodami přírodních věd
- gestaltismus
- vyčleňování útvarů a celků ve vnímání, cítění i myšlení
berlínská škola ( tvarová psych.)
- Wolfgang Köhler ( 1887 – 1967 ), Kurt Koffka ( 1886 – 1941 )
- studium uzavřených, učleněných útvarů
lipská škola ( celostní psych. )
- Felix Krueger ( 1874 – 1948 ), F. Sander ( 1889 – 1971 )
- studium neučleněných celků
- fenomenologická psych.
- z řeckého „faínoumenon“ = to, co se ukazuje
- hledání psychologických podstat
Edmund Husserl ( 1859 – 1938 )
- podstatou je to, co je v objektu stálé ve vztahu k jeho všem proměnám
- neobehaviorismus
- zásadní korekce behaviorismu
=> Eduard Ch. Tolman ( 1886 – 1959 )
- model S-R nedostačující => vložení organismu ( O ) => S – O - R
= komplex vnitřních činitelů
- chování – učenlivé = > kognitivní ( poznávací, hodnotící ) a záměrné
- motivací – dosažení pozitivního cíle nebo vyhnutí se negativnímu
Edward L. Thorndike ( 1874 – 1949 )
- behavioristický empirismus
- hlavně pedagogický psycholog, badatel v problematice učení
- experimenty se zvířaty
- zákony chování: 1. zákon pohotovosti ( organismus je puzen chovat se nějak v dané situaci )
2. zákon cviku ( reakce na situaci vede k získání určitých zkušeností )
3. zákon důsledku či efektu ( reakce, která vede k odměně se fixuje, která vede
k trestu se zeslabuje )
- pragmatismus
John Dewey (1859 – 1952 )
- psych. umění
- teorie utváření zvyků ( zvyky – hlavně sociální fce )
- vztahy zvyků a osobní morálky, vůle a charakteru
Ernst Kretchmer ( 1888 – 1964 )
- typologie – na základě poznatků o relacích mezi typy stavby těla a typy charakteru
- topologická psych.
- USA
- jako pokus o tzv. dynamickou psych. zaměřenou na výklad chování osobnosti v jejím životním
poli
Kurt Lewis ( 1890 – 1977 )
- zakladatel
- typologie konfliktů
- teorie volního jednání
Georg H. Mead ( 1863 – 1931 )
- sociální behaviorismus a symbolický interakcionismus (pojetí chápající sociální interakci jako
komunikaci symbolů )
- teorie utváření jaství v procesu sociální interakce
Burrhus F. Skinner ( 1804 – 1900 )
- USA
- „ radikální behaviorismus“
- experimenty => chování řízeno naučenými odměnami a tresty, upevňuje se nebo opakuje a
vyhasíná podle toho zda došlo k dosažení odměny nebo trestu
- poznání zákonitostí procesu učení
Gordon W. Allport ( 1897 – 1967 )
- 1. systematik psych. osobnosti
= organizace individuální dynamické struktury; jako celek určuje
chování individua
- motivy- určují cíl jednání, situace – jeho způsob => stejných cílů dosahuje jedinec v různých
situacích různými způsoby
Philip Lersch ( 1848 – 1972 )
- Německo
- psych. výrazu, pohlavních rozdílů, filozofická antropologie,sociální psych.
- charakterologie => charakter = dispozice vykazující se v aktuálním duševním životě
po 2. SV – amerikanizace psych.
Jean Piaget ( 1896 – 1980 )
- Švýcarsko
- hlavně psych. dítěte, psych. a vývoj inteligence ( určován interakcí vrozených struktur
s vnějšími vlivy )
Clark L. Hull ( 1884 – 1952 )
- chování je fcí popudu a zvyku; popud určuje jeho intenzitu, zvyk jeho směr
- výsledkem učení – zvyk o určité intenzitě
Orval H. Mowrer ( 1907 – 1982 )
- organismy – 2 druhy reakcí: otevřená behaviorální
skrytá emociální
=> rozhodující činitel učení = emoce
neopsychoanalýza (= nové cesty v psychoanalýze )
Harry S. Sulivan ( 1892 – 1949 )
- zavedl koncept lidských vztahů do psychiatrie a sociální psych.
K. Horneyová ( 1885 – 1952 )
humanistická psych.
- pokus vrátit se k antropocentrické psych.
- vliv existencionalismu a německých emigrantů v USA
- výrazná pozice behaviorismu
- znovuzavedení pojmů vůle, city, snění
Abraham H. Maslow ( 1908 – 1970 )
- zakladatel, představitel americké klinické pssych.
- teorie sebeaktualizace ( člověk touží být tím, kým může být)
- sebeaktualizující se jedinec – tvořivost, potřeba estetických dojmů, poznání
transpersonální psych.
- zkušenosti, které vystupují mimo rámec empiricky pojaté osobnosti a empiricky pojatého času
a prostoru ( navozování změněných stavů pomocí drog, východní ezoterní hnutí )
- představitelé: Ch. T. Tart
K. Wilbert
S. Crof
- sbližování transpersonální psych. s parapsych. a okultismem => šarlatánské metody léčení, sekty
kognitivní psych.
- zabývá se kognitivními procesy ( resp. procesy příjmu, zpracování, uchování a vybavení informací
=> vznik kognitivistické psych.
- kognitivní procesy považuje za podstatně určující fenomény
POUŽITÁ LITERATURA:
Nakonečný, Milan, Průvodce dějinami psychologie, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1995
Kolektiv autorů, Všeobecná encyklopedie, Diderot, Praha 1999
Marek, A. M., Psychologie, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2000
Žádné komentáře:
Okomentovat