Psychologie osobnosti
- osobnost bývá v psychologii definována různě, a vždy podle toho, jaký osobní model je v pozadí definice a jakými metodami osobnost zkoumáme
- nejčastěji je definována jako celek duševního života člověka
- slovo osobnost je odvozeno od masky antických herců, v běžné řeči označovala persona také charakter nebo roli, sociální postavení a konečně také vlastnosti, které k němu dopomohly
- pro H.J Eysencka je osobnost poměrně stálá jednota charakteru, temperamentu, intelektu a těla,což umožňuje konečný výsledek našich zvyků
- Pro J.B. Watsona je konečný výsledek našich zvyků
První přístupy k osobnosti
- psychologie všedního dne vychází z naivních teorií osobnosti, které vznikly částečnou metodou „pokus o omyl“
- nejdříve jsem silně ovlivnění prvním dojmem a máme sklon přizpůsobovat své pozdější soudy o člověku tomuto prvnímu dojmu, tak, aby byly s tímto dojmem totožné. Toto přiřazení vlastnosti, které pokládáme za příčinu určitého chování, aniž bychom měli možnost kontroly, označujeme odborně jako proces atribuce. Vznikají zkreslení, která často působí jako předsudky
- atribuční chyba – tato chyba vzniká v důsledku tendence vidět příčinu chování druhých v určité dispozici, zatímco vlastní chování interpretovat jako závislé na situaci
- haló efekt – tendence usuzovat na základě jednotlivých vhodných znaků na přítomnost dalších podstatných znaků nebo na celou osobnost
- pygmalion efekt (Rosenthalův efekt) – vývoj, chování a výkon lidí je závislý na tom, co se od nich očekává
- projekce – při posuzování určitého člověka se může stát, že je posuzující ovlivněn předpokládanou podobností posuzovaného s jeho osobou, pak mu připisuje pozitivní vlastnosti, o kterých se domnívá, že je má on sám, nebo také negativní vlastnosti, které sám na sobě pociťuje
- kategorizace – zanedbáváme individuální jedinečnost a přisuzujeme postiženému charakterové vlastnosti, které obecně předpokládáme u většiny členů dané skupiny (učitelé – typický učitel)
- posuzování podle vnějších projevů – je také jednou ze strategií „naivních teorií osobnosti“
- mimika, gestikulace, držení těla = řeč těla – poselství, které doplňují řeč a slouží k neverbální komunikaci
Typologie osobnosti
- antičtí lékaři Hippokrates a Galenos rozlišovali 4 temperamenty-
1) lehkokrevný sangvinik
2) těžkokrevný melancholik
3) horkokrevný cholerik
4) chladnokrevný flegmatik
- podle těchto lékařů zdraví a nemoc závisí na vzájemném poměru jednotlivých složek (látek, sil apod.) v organismu. Jejich správný poměr, harmonické vyvážení se projevuje zdravím. Odchylky od optimálního poměru vedou k nemocem. Správný poměr, vyvážené smísení složek se latinsky vyjadřuje termínem TEMPERAMENTUM. Šlo o vyvážení čtyř předpokládaných hlavních tekutin v těle:
a) krev (sangius)
b) hlenu (flégma)
c) žluté žluči (cholé)
černé žluči (menania cholé)
- odchylky od optimálního vyvážení, od temperamentu, vedou také k výrazných psychickým rozdílům mezi lidmi. U Galenových následníků postupně došlo ke zjednodušenému učení o čtyřech temperamentech – u sagvinika převládá krev, u flegmatika hlen, u cholerika žluč, u melancholika černý žluč. Za schématem čtyř temperamentů však byla hlubší idea, vyjádřená již u Alkmaiona: pro zdraví a nemoc i pro adekvátní fungování psychických procesů a vlastností má základní význam přiměřený poměr, rovnováha jednotlivých složek lidské přirozenosti
- tyto 4 lze krátce charakterizovat:
sangvinik – bezstarostný, plný nadějí, žije pro daný okamžik, nemyslí na budoucnost
melancholik – bere vše velmi vážně, vždy nachází nějaké důvody ke znepokojení, vztahuje nepříjemné věci ke své osobě
cholerik – vznětlivý, impulzivní, ale pořádkumilovný, neústupný, chamtivý
flegmatik – v negativním smyslu má sklon k nečinnosti, tendenci soustředit se jen na nasycení a spánek, v pozitivním smyslu – rozvážný, stálý, snášenlivý, přemýšlivý
- C.G. Junga hovoří také o 2 formách lidské osobnosti:
1) intravertovaná osobnost – vyznačuje se váhavým, reflexním, do sebe staženým bytím, obtížně se schovává za nedůvěřivé pozorování
2) exravert – je vstřícná, otevřená a ochotná bytost, která se rychle vpraví do každé situace, snadno navazuje kontakty, bezstarostně a důvěřivě se pouští do riskantních situací
- jiný způsob rysového vyjádření osobnosti a jejích rozdílů je dimenzionální
- protiklady: citlivý X necitlivý
agresivní X neagresivní
svědomitý X nesvědomitý
- nechápe se jako dvojice ostře odlišených vlastností,ale jako dimenze, uvedené dvojice přídavných jmen vyjadřují krajní charakteristiky, mezi nimiž existuje řada přechodných forem
Modely osobnosti
- psychoanalytické modely osobnosti a příbuzné přístupy
- psychoanalýza Sigmunda Freuda – byl vídeňský neurolog a psychiatr, u svých pacientů opakovaně zjišťoval nezvadnuté problémy, společným podnětem těchto problémů byl rozpor mezi vnitřním, biologickými silami, zejména sexualitou a nátlakem zvenčí
- dosavadní psychiatrie a psychologie zdaleka nepostačovala k popisu a k vysvětlení terapeutických zkušeností – Freud byl nucen vytvořit nový obraz osobnosti
- jedním z nejdůležitějších objevů je nevědomí, vztah mezi vědomími a nevědomými částmi duševního života ilustruje Freud na srovnání s ledovcem v moři: neviditelný, nevědomý podíl je mnohem větší než vědomý a viditelný, určuje těžiště, druh a směr pohybu a tak i osud ledovce
- Freud nejprve formuloval model, ve kterém formuloval model, ve kterém člení psychický aparát na tři systémy: vědomí, předvědomí a nevědomí:
Vědomí: relativně malá část duševního dění, sumu toho co v daném okamžiku vnímáme a poznáváme
Předvědomí: všechny obsahy, které sice nejsou spontánně přítomné, ale můžeme si je uvědomit zapojením volního úsilí (např.: co jsem dělali před několika hodinami), je zásobníkem našich vzpomínek
Nevědomí: zahrnuje všechny pudy a pudová přání, která určují naše jednání,. Aniž bychom je pozorovali, obsahem nevědomí se mohou stát zážitky, pocity, přání prožívané jako ostudné, ohrožující nebo sociálně nepřijatelné, proto byly potlačeny do nevědomí, tyto obsahy si nelze uvědomit tak snadno jako u obsahů předvědomí, důvodem je cenzura.
- mnoho jevů lidského duševního života, především každé deformování, které Freud označil jako neurózu, však lze vysvětlit jen s pomocí diferencovanějšího modelu, proto Freud formuloval strukturální model se třemi psychickými instancemi:
a) Id – ono = zásobník pudů a energie
b) Ego – já = prostředník mezi nároky Id, pokyny Super ega a požadavky reality
c) Super ego – nadjá = funkce svědomí, sebepozorování, ideálního obrazu
Typologie osobnosti
- psychologický typ je charakterizován určitým komplexem znaků, který je společný skupině ivdividuí, při čemž se jednotlivé znaky mohou vyskytovat ve velmi rozdílném stupni:
1) pyknická postava: - středně vysoká, sražená postava
- krátký a silný krk, úzká a kulatá ramena
- krátký, silně vyklenutý hrudník, který přechází do tučného břicha
- měkké relativně krátké a široké končetiny, ale s jemnými kostmi
- obličej je měkký a vykazuje tendenci do šířky, kůže obličeje je lehce začervenalá, zatímco kůže těla většinou bílá a pastózní
- vlasy jemné, s přibývajícím stářím se projevuje skon k vytváření pleše
- oči jsou malé
2) leptosomní postava: - hubená, šlachovitá, většinou vysoká postava
- hrudník je plochý a dlouhý, žebra viditelně vystupují
- končetiny jsou dlouhé a tenké, ruce jemné s tenkými prsty
- bledý, úzký obličej s vlasy sahajícími daleko do čela, profil je tvrdý, řasy husté
- patří sem často hubené, slabší, ale i šlachovité a sportovní postavy
3) atletická postava: - velká, svalnatá postava se širokými rameny
- lichoběžníkový trup s úzkými boky
- muskulatura je mohutná a vystupuje plasticky
- kostní stavba je hrubá
- paže a dolní končetiny mohutné a hrubé
- tuhé a husté vlasy, které mají tendenci přerůstat do obličeje
- jedná se o čisté typy, které ve skutečnosti potkáte jen zřídka
Průměrné typy:
1) cyklothymní temperament
- velká citová vzrušivost a potřeba tyto pocity sdělovat
- citový život je labilní, nejnepatrnější podnět může vést k zvrácení stavu mysli
- pokud se ho zmocní hněv, je ochoten se brzy přemrštěně a srdečně usmiřovat
- v běžném životě je sympatický
- realisticky zamřený
- rádi se učí, milují pozemské prožitky a jsou společenské typy
2) schizothymní temperament
- ponořují se do sebe a proto mají málo kontaktu s okolím
- chování se často jeví rozporným
- jsou chladní na venek, ale o to citlivější uvnitř
3) viskózní temperament
Rozdíly mezi mužem a ženou.
MUŽ
Mužova osobnost je určována jeho schopností dosáhnout výsledků. Pro muže je velice důležité dosahovat svých cílů, protože je to jejich způsob, jak dokázat svou schopnost a mít díky tomu dobrý pocit. Muži jsou pyšní, že si dělají všechno sami. Nezávislost je symbolem výkonnosti, síly a schopnosti. Nabídnout muži nežádanou radu znamená předpokládat, že by na to, co má dělat, sám nepřišel, nebo že by to nedokázal. Potýká se se svými problémy zásadně sám, zřídka o nich hovoří, pokud nepotřebuje radu. Žádat o pomoc, když člověk může něco udělat sám se považuje za známku slabosti. Když však opravdu pomoc potřebuje, je známkou moudrosti, když ji sežene. Začít řeč o problému znamená pro muže žádat o radu a druhý muž se takovou příležitostí cítí poctěn.
Když žena zcela bez jakéhokoliv záměru projeví znepokojení, nebo se snaží nahlas ventilovat své všední problémy, muž se milně domnívá, že žádá nějakou odbornou radu. Začne jí radit, což je jeho způsob, jak projevit lásku a ochotu pomoci. Chce ženě pomoci vyřešit její problémy, alby se cítila lépe. Chce jí být užitečná. Má pocit, že jeho snaha může být oceněna a on sám se tak stane hodným její lásky, když je jeho schopností využito k řešení jejích problémů- Když však navrhne řešení a žena pořád ne a ne se uklidnit, je pro něho stále nesnadnější ji poslouchat, protože ona jeho řešení zřejmě odmítá – a on si připadá stále méně užitečný. Vůbec ho nenapadne, že by mohl poskytnou oporu už tím, že projeví pochopení a zájem. Neví, že pro ženu není hovor o problémech výzvou k navržení řešení ženy.
ŽENA
Osobnost ženy je určována city a kvalitou jejích vztahů. Ženy věnují větší úsilí snaze žít spolu v harmonii, pospolitosti a láskyplné spolupráci, než stavbě dálnic a výškových budov. Vztah je pro ně důležitější, něž práce a technika. V mnoha směrech je svět žen pravým opakem světa mužů. Nenosí uniformy jako muži (aby dokázali svou schopnost). Naopak se těší strojit se každý den jinak podle toho, jak se cítí. Osobní vyjádření zejména v citech je pro ně velice důležité. Jsou schopny se dokonce převlékat několikrát denně, když se jejich nálada mění. Komunikace je pro ně věcí prvotní důležitosti. Projevovat osobní pocity je důležitější něž dosahovat cílů a úspěchu. Rozmlouvat a udržovat vztahy s druhými je pro ně zdrojem nesmírného uspokojení, které je nesrovnatelné s uspokojením, které cítí muži, když zvítězí v závodě, dosáhnou nějakého cíle, nebo vyřeší nějaký problém Ženy jsou orientovány na vztah. Více jim záleží na vyjádření laskavosti, lásky a péče. Ženy se více zajímají o psychologii, rozvoj osobnosti, duchovna a všeho, co může podporovat život,k zdraví a růst. Ženy jsou velmi intuitivní. Nabídnout pomoc a oporu jiné ženě bez požádání je projevem velké lásky. Nabídnout pomoc se mezi ženami nepovažuje za dotěrnost a požádat o pomoc není projevem slabosti. Muž se ovšem může cítit dotčen, když mu žena nabídne radu, protože to chápe jako projev nedůvěry v jeho schopnost vyřešit to sám. Muži jsou na toto velmi citliví, o čemž žena nemá ponětí, protože jí samotné, nabídnutá pomoc dává pocit, že je hýčkaná a milována. Obecně vzato, když žena nabídne nevyžádanou radu, nebo se snaží muži pomoci, nemá ponětí, jak nezaslouženě kritický a nemilující mu může připadat. Mezi ženami je projevem péče radit a navrhovat. Mají v povaze touhu věci zlepšovat. Poskytnout radu a konstuktivní kritiku je aktem lásky. Muži jsou orientováni spíše na řešení. Pakliže něco funguje, je jejich heslem neměnit to. Nic napravovat dokut se to nerozbilo.
Když se žena snaží muže zlepšit. Cítí to oni jako snahu opravit ho. Přijímá to jako sdělení, že je porouchaný. Přitom ženu vůbec nenapadne, že její láskyplná snaha pomoci mu, ho může ponižovat. Mylně se domnívá, že mu prostě pomáhá růst.
A z této hordy základních informací se odvíjí dalších spousta nedorozumění. Muž se snaží změnit ženiny pocity, když je v koncích tím, že se změní v pana Zařídila a nabídneš jí řešení jejích problémů, které znehodnotí její city.
Žena se snaží změnit mužovo chování, když se dopouští chyb, tím že se změní ve výbor pro nápravu domácích záležitostí a nabízí nevyžádané rady a kritiku.
Proč se nám partner brání? Je to nespíš proto, že k němu přistupujeme v nevhodnou chvíli, nebo nevhodným způsobem.
Muži a ženy se také velmi liší při vypořádání se stresem Aby se muži cítili lépe, odeberou se do svých soukromých pokojů, ať pomyslných, nebo skutečných, kde řeší své problémy o samotě.
Žena naproti tomu řeší své problémy tak, že se scházejí a otevřeně o svých problémech hovoří, aby se cítily lépe. Pokud se takový unavený pár sejde doma, žena chce mluvit, ale muž si nejlépe odpočine, když se od svých problémů odreaguje. Tak vzniká další nedorozumění. Muž si myslí o ženě že moc mluví, kdežto žena si připadá zanedbávaná. Pokud oba nepochopí včas, čím se od sebe oba liší, budou se navzájem stále odcizovat.
Motivace
Muž motivuje a posiluje, když mají pocit, že je někdo potřebuje.
Ženy motivuje a posiluje, když mají pocit, že je někdo hýčká.
Žádné komentáře:
Okomentovat