9. Právo duševního vlastnictví
Výraz vlastnické právo se používá ve spojitosti s hmotnými věcmi. Není však rozdíl mezi vlastnictvím hmotných věcí a právem k nehmotným produktům duševní práce, které mají majetkovou hodnotu. Vlastnictví k těmto produktům se nazývá právo duševního vlastnictví.
Nejdůležitějšími prameny práva duševního vlastnictví jsou předpisy občanskoprávní a obchodněprávní.
V občanském právu je hlavním pramenem zákon o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon). Podle tohoto zákona mají autoři děl literárních, vědeckých a uměleckých právo na ochranu svého autorství a na nedotknutelnost svého díla, právo s dílem nakládat a rozhodnout o jeho uveřejnění, udílet souhlas k jeho užití a právo na odměnu za tvůrčí práci. Právo na ochranu autorství je nepřevoditelné, autor může přenést na jinou osobu pouze právo k užití díla. Autorské právo trvá po dobu autorova života a 50 let po jeho smrti, kterou toto právo přechází na autorovi dědice. Za porušení svého práva má autor nárok na přiměřené zadostiučinění (v závažných případech peněžité). Kromě toho se může domáhat také odškodnění, jestliže mu vznikla majetková škoda. V obchodním právu je hlavním pramenem zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Tyto vztahy se nazývají průmyslové vlastnictví.
Držba
Držba je faktické ovládání věci.
Osoba, která ovládá věc má buď k této věci vlastnické právo anebo držitel věci není jejím vlastníkem.
Jestliže držitel není, ale nakládá s věcí, jako by mu patřila, jeho držba je buď:
1) oprávněná
2) neoprávněná
ad1) Oprávněný držitel se domnívá, že mu věc po právu patří, např. proto, že jí koupil a neví, že prodávající nebyl jejím vlastníkem (např. koupil kradené kolo nebo nepravý dědic neví, že měl dědit někdo jiný). Oprávněný držitel si může ponechat plody a užitky z věci za dobu oprávněné držby. Při vydání věci vlastníkovi má nárok na náhradu nákladů, které na věc účelně vynaložil.
Oprávněný držitel nabývá k věci vlastnické právo vydržením, tj. dlouhodobou, nepřetržitou, oprávněnou držbou.
U movitých věci je vydržecí doba 3 roky, u nemovitostí 10 let.
ad2) Neoprávněný držitel je osoba, která s ohledem na veškeré okolnosti nemůže přepokládat, že má k věci vlastnické právo, takový držitel, jímž je např. nálezce, je povinen vydat věc vlastníkovi i s plody a užitky a nahradit škodu, jestliže vlastníkovi neoprávněnou držbou nějaká vznikla.
Věcná práva k cizím věcem
1) Věcná břemena
(Někdo je vlastníkem nějaké věci, ale má nějakou povinnost vůči té věci).
Věcná břemena omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného tak, že vlastník je povinen něco strpět (např. cestu přes svůj pozemek), nebo něco konat (např. pečovat o pramen a studnu na svém pozemku.
Právo odpovídající věcnému břemenu může být spojeno buď s vlastnictvím určité nemovitosti (např. s vlastnictvím pozemku, který jinak není přístupný je spojeno právo cesty přes sousední pozemek) nebo může toto právo patřit určité osobě (např. původní vlastníci mají právo doživotního bezplatného bydlení v prodaném domě).
Věcná břemena vznikají většinou písemnými smlouvami nebo v dědickém řízení.
Právo odpovídající věcnému břemenu lze získat také vydržením, smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti.
Věcná břemena zanikají písemnými smlouvami, rozhodnutími příslušných orgánů (např. soudů) nebo ze zákona.
Věcné břemeno zaniká také tehdy, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo nemovitosti.
Patří-li právo vyplívající z věcného břemene určité osobě, věcné břemeno zaniká nejpozději smrtí.
K právní účinnosti vzniku a zániku věcných břemen se vyžaduje vklad do katastru.
2) Zástavní právo
Zástava je věc určená k zajištění pohledávky. Zástavní právo umožňuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky ze zástavy, jestliže dlužník včas nesplní svůj dluh. Zástavní právo vzniká písemnou smlouvou mezi věřitelem a dlužníkem nebo schválenou dědickou dohodou nebo ze zákona.
Movitá zástava se odevzdává zástavnímu věřiteli nebo jiné osobě k uschování. Zastavení nemovitosti se nazývá hypotéka. Zástavní právo na nemovitost se vkládá do katastru (zapisuje se k nemovitosti). Zastavená může být nejen hmotná věc, ale i pohledávka, jejímž předmětem je majetková hodnota. Může to být např. pohledávka týkající se zaplacení peněžité částky.
3) Zadržovací právo
Na rozdíl od smlouvy o zástavě, uplatnění zadržovacího práva je jednostranný právní akt.
Věřitel může k zajištění své splatné peněžité pohledávky zadržet movitou věc dlužníka, dokud dlužník nezaplatí nebo dokud neposkytne věřiteli jinou dostatečnou jistotu.
Předmětem zadržovacího práva může být pouze movitá věc, kterou věřitel již má u sebe a byl by jinak povinen ji dlužníkovi vydat např. automechanik má právo zadržet opravené auto, dokud mu zákazník nezaplatí dlužnou částku za opravu.
Nelze zadržovat věc svémocně nebo lstivě dlužníkovi odňatou.
Věřitel je povinen (mechanik) dlužníka neprodleně vyrozumět o zadržení věci a o důvodech. Na základě uplatněného zadržovacího práva má věřitel při výkonu soudního rozhodnutí přednost před jinými věřiteli při uspokojení pohledávky za ceny prodané zadržované věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat