10. Statusové věci podle správního práva

10. Statusové věci podle správního práva

Věci statusové

Aby mohla být každá osoba identifikována, musí mít jméno, zahrnující osobní jméno a příjmení.
Každý má právo, ale také povinnost užívat jméno zapsané v matrice.
Změnu může povolit, jsou-li k tomu velmi závažné důvody obecní úřad.
Určování jména a příjmení u dětí se řídí podle předpisů rodinného práva. Ochrana jména každé osoby je zajištěna občanským zákoníkem.
Občanům ČR, ale i některým dalším osobám (např. těm, které zde mají trvalý pobyt) je určováno pro statistické a evidenční účely okresním oddělením českého statistického úřadu rodné číslo.
Každý občan, který dosáhl věku 15 let, musí mít občanský průkaz, ten je veřejnou listinou, kterou občan prokazuje svoji totožnost, státní občanství, místo pobytu a jiné právně významné skutečnosti.
Významné postavení k zajišťování statusových věcí sehrávají matriky. Ty jsou vedeny obecnými (městskými) úřady pro stanovený matričný obvod. Jejich účelem je vedení údajů o narození (kniha narození) uzavření manželství (kniha manželství) a úmrtí (kniha úmrtí). Do knihy narození se zapisují všechny děti narozené v daném matričním obvodu (včetně mrtvých a nalezených) bez ohledu na jejich státní příslušnost.
Do knihy manželství se zapisují údaje o uzavření manželství, tedy oznámení snoubenců, jejich rodičů, dohoda o příjmení manželů atd.
Do knihy úmrtí se zapisují údaje o osobách, které v matričním obvodu zemřeli nebo tam byly nalezeny jejich ostatky.
Předpisy o hlášení k pobytu rozlišují pobyt trvalý a přechodný. Trvalý je v místě stálého bydliště občana, zpravidla tam kde má rodinu či zaměstnání. Každý občan může mít u nás pouze jeden trvalý pobyt. Ten je třeba ohlašovat (zpravidla obecnímu úřadu) hlásit do 3 dnů po ubytování. Ohlašovací povinnost mají osoby starší 15 let.
Přechodný pobyt má občan mimo objekt svého trvalého pobytu. Většinou tam, kde se dočasně zdržuje z důvodů pracovních, studijních, rekreačních atd.
Pojem státní občanství se zpravidla chápe jako určitý trvalý vztah občana a státu, jehož obsahem jsou práva a povinnosti stanovené v předpisech ústavního a správního práva a v mezinárodních smlouvách.
Podle ústavy ČR nikdo nesmí být proti své vůli zbaven státního občanství.

Toho se nabývá:
1) narozením
2) osvojením
3) určením otcovství
4) nalezením na území republiky
5) opcí (prohlášením)
6) udělením

Pozbýt může státní občanství ČR ten občan, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem jiného státu. Může tak učinit před naším zastupitelským úřadem v cizině prohlášením, že se vzdává státního občanství ČR. Pozbývá je i ten občan, který na vlastní žádost nabyl cizí občanství, pokud se tak ovšem nestalo v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením.
Každý občan ČR má právo svobodně vycestovat do zahraničí a právo svobodně se opět vrátit do republiky. Jednou z podmínek využití tohoto práva je, že má platný cestovní doklad.
Tím může být cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz (k jednotlivé cestě, zejména k návratu do republiky), popř. jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy. Vydání cestovního dokladu může být odepřeno jen z důvodů v zákoně přesně uvedených (např. z důvodů trestního stíhání). Rovněž za splnění přesně stanovených podmínek může být cestovní doklad zadržen (např. orgány pasové kontroly) nebo již vydaný odňat (cestovní pas).

Cizinci a uprchlíci

Cizincem je každý, kdo není občanem ČR, může to být občan několika jiných států nebo osoba bez státního občanství. Na území našeho státu může cizinec legálně vstoupit, pobývat zde a po skončení pobytu vycestovat pouze s platným pasem, opatřeným vízem ČR. Vláda stanoví případy, kdy se vízum ke vstupu do naší republiky nevyžaduje.

Cizinec může na území republiky pobývat krátkodobě (do 180 dnů) a to na základě víza uděleného v cizině naším konzulárním úřadem a v Tuzemsku ministerstvem zahraničí. Dlouhodobě může cizinec u nás pobývat po dobu stanovenou v povolení (zpravidla po dobu studia, stáže apod.) nejdéle však 1 rok. K žádosti cizince může být tato doba prodloužena a to opakovaně, nejdéle však zase na 1 rok.

Cizinec může obdržet povolení k trvalému pobytu, jsou-li proto vážné důvody, jako např. odloučení rodiny, svěření dítěte do náhradní rodinné péče, jiné humanitární důvody nebo i zahraničněpolitické zájmy ČR.

Statut (postavení) uprchlíka s nímž je spojeno právo azylu může získat cizinec (zároveň pak jeho manželka a děti nezletilé), který má ve státě jehož je občanem důvodný strach z pronásledování z důvodů rasových, náboženských, národnostních, politického přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Po dobu řízení o žádosti o přiznání postavení uprchlíka je žadatel povinen zdržovat se v uprchlickém táboře a plnit stanovené povinnosti (např. se podrobovat karanténním opatřením).

Pokud ministerstvo vnitra přizná žadateli postavení uprchlíka, vydá mu doklad totožnosti a na žádost i cestovní pas. Uprchlík má pak v zásadě stejné postavení jako občan ČR, kromě volebního práva, branné povinnosti a omezení při výdělečné činnosti a nabývání nemovitého majetku.
Postavení uprchlíka se přiznává na dobu neurčitou, ale může mít v zákonech stanovených případech odňato. Zásadně však nesmí být vydán do státu, kde by byl ohrožen jeho život nebo zdraví z důvodů, pro které lze přiznat postavení uprchlíka.


Přestupky (přestupkové právo)

Protispolečenská jednání, která nedosahují intenzity trestných činů jsou posuzována jako přestupky (podle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích).
Přestupek je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně.
K odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění. Platí zde opačná zásada než při posuzování odpovědnosti za trestný čin. Přestupkový zákon rozlišuje nedbalost vědomou a nevědomou a úmysl přímý a nepřímý.
Základní formy viny jsou:
1) úmysl
2) nedbalost

Za úmyslné se považuje jednání pachatele, který chtěl porušit zákon. Naproti tomu nedbalý pachatel, buď věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale spoléhal na to, že k tomu nedojde (nedbalost vědomá).
Vědomou nedbalostí je např. vinen řidič, jestliže způsobil havárii porušením předpisů které znal.
Nevědomou nedbalostí je vinen např. zaměstnanec, který způsobil havárii výrobního zařízení, protože si neprostudoval předpisy, které si prostudovat měl a mohl.

Vynětí z působnosti přestupkového zákona

Dopustí-li se některé osoby jednání, které nese znaky přestupku, nelze toto jednání jako přestupek projednávat a těmto osobám uložit sankci. Jde např. o osoby používající diplomatické výsady a imunitu zástupce, vojáky, příslušníky BIS, policisty, příslušníky vězeňské služby a vězně. Přestupky těchto osob se projednávají po.dle zvláštních předpisů.
Odpovědnost za přestupek zaniká a nelze jej projednat, jestliže od jeho spáchání uplynul 1 rok nebo se na něj vztahuje amnestie vyhlášená vládou.
Podstata přestupku spočívá např. v jednání proti pořádku ve státní správě, proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (nezastavení na STOPCE), na úseku dopravy a silničního hospodářství, na úseku podnikání, financí, zdravotnictví, úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, na úseku školství a výchovy mládeže, ochrany životního prostředí, proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku atd.
Za přestupek lze uložit sankci a to:
1) napomenutí
2) pokutu
3) zákaz činnosti
4) propadnutí majetku
Výsledkem přestupkového řízení může být i uložení ochranného opatření (nejde o sankci).
Mezi než patří:
1) omezující opatření
2) zabrání věci

ad1) Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti v nichž se prodávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky. Tato opatření lze uložit jen společně se sankcí za některé vyjmenované přestupky a to na dobu 1 roku.

Výše pokuty v blokovém řízení může činit až 1000 Kč, v příkazním řízení až 4000 Kč.

Přestupek se projedná v řízení podle správního řádu orgánem obce, okresního úřadu nebo jinými správními orgány.
Orgány policie ČR projednávají přestupky spáchané porušením předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Obce a okresní úřady si k projednání přestupků zřizují zvláštní komise.

Proti rozhodnutí o přestupku lze podat odvolání. Některá rozhodnutí o přestupku podléhají přezkumné pravomoci soudu.
Zvláštním druhem řízení o přestupku je blokové řízení. Tak je možno projednat přestupek uložením pokuty (žádné jiné sankce), jestliže je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva pachateli přestupku a ten je navíc ochoten pokutu na místě zaplatit. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny a je v blokovém řízení uložena pokuta, nelze se již proti tomuto rozhodnutí odvolat.

V blokovém řízení mohou ukládat a vybírat pokuty orgány policie, hygienické služby, státního odborného dozoru nad bezpečností práce a dále např. rybářská stráž, myslivecká stráž atd. Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení.

Dalším zvláštním druhem řízení o přestupcích je příkazní řízení. V něm lze přestupek projednat tehdy, není-li pochybnosti o tom, že obviněný se přestupku skutečně dopustil a věc přitom nebyla vyřízena v blokovém řízení, pak může správní orgán bez dalšího řízení vydat příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty. Proti vydanému příkazu lze vydaný příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řádném řízení.

Správní řízení

Řízení neboli proces před správními orgány upravuje zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád). Správní řád upravuje postup v řízení o přestupcích v němž o právech a povinnostech fyzických i právnických osob rozhodují v oblasti státní správy obecní úřady a jiné orgány státní správy, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (např. Český báňský úřad, Český úřad bezpečnosti práce atd.). Mezi jiné orgány státní správy patří okresní úřady, úřady práce, vojenské správy, správy sociálního zabezpečení atd.
Ve správním řízení se rovněž rozhoduje o tom, zda byl spáchán přestupek o uložení sankce za něj. Účastníkem řízení je ten, po jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být jednáno nebo jehož práva, chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. původce nějaké škody a ten, jemuž škoda byla způsobena). Účastníkem může být ve svých právech či povinnostech přímo dotčen, dokud se neprokáže opak.

Zahájení řízení

Na návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu. K projednání věci může správní orgán nařídit jednání, které je až na výjimky neveřejné.
Při projednávání věci provádí správní orgán dokazování (listinou, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním).

Správní řád

Správní řád ukládá správnímu orgánu, který rozhoduje o přestupku, rozhodnout bezodkladně. Pro vyřízení věcí, které nejsou jednoduché a nelze je rozhodnout bezodkladně stanoví zákon správnímu orgánu lhůtu 30 dnů a pro rozhodnutí zvlášť složitých případů lhůtu 60 dnů. Překročení těchto lhůtu připouští správní řád jen ve výjimečných případech. O prodloužení lhůty musí správní orgán, který o přestupku rozhoduje, požádat odvolací orgán, popř. orgán, který rozhoduje o rozkladu. O tom, že nemůže rozhodnout ve stanovených lhůtách musí správní orgán uvědomit účastníka řízení.
Výsledkem projednávání věci správním orgánem je správní rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat řádný opravný prostředek jímž je odvolání. Odolání se podává ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí.
Správní orgán má možnost autoremedůry = správní orgán, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal, může o tomto odvolání sám rozhodnout, jestliže podanému odvolání vyhoví a jestliže se rozhodnutí netýká jiného účastníka řízení než odvolatele, nebo jestliže s tím ostatní účastníci souhlasí.
Pokud správní orgán nerozhodne sám v rámci autoremedůry nebo nejsou-li podmínky pro použití autoremedůry splněny, postoupí věc odvolacímu orgánu. Tím je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený tomu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
Proti rozhodnutí, které vydal v 1. stupni Ústřední orgán státní správy (ministerstvo) je řádným opravným prostředkem, který lze podat opět ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí. O rozkladu rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy (např. ministerstvo) na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.
Mimořádnými opravnými prostředky, které lze podat proti již pravomocným rozhodnutím správního orgánu zákon připouští:
1) obnovu řízení
2) přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

Správní rozhodnutí podléhají přezkumu soudem. Výkon správní rozhodnutí (exekuci) provádí buď správní orgán nebo soud.