6. Vlastnické právo podle občanského zákoníku

6. Vlastnické právo podle občanského zákoníku, podílové spoluvlastnictví, společné jmění manželů

Občanské právo, věcná práva, vlastnictví

Odvětví občanského práva zahrnuje právní normy uplatňující majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy vyplývající z práva fyzických osob na ochranu osobnosti. Z práva na ochranu osobnosti vyplývají např. v některých případech nároky na peněžité náhrady na protiprávní zveřejňování soukromých písemností, podobizen nebo obrazových a zvukových záznamů.
Hlavním pramenem obecního právaje občanský zákoník, po novelizacích zveřejněný pod číslem 47/1992 Sb.
Zákoník je zákon, který obsahuje právní normy celého právního odvětví nebo jeho podstatné části.
V českém právním řádu je v zákonících systematicky uspořádané také právo obchodní a pracovní.

Majetkové vztahy

V občanském zákoníku jsou rozděleny na práva věcná a práva závazková. Kdo má věcné právo, např. právo vlastnické, tomu právní normy zajišťují ochranu užívání věci bez spojitosti s nějakou povinností jiné konkrétní osoby. Všem ostatním osobám je pouze zakázáno zasahovat do výkonu cizího věcného práva.
Závazkové, neboli obligační právo upravuje vztahy v nichž se jedná o práva a povinnosti mezi konkrétními osobami, mezi věřiteli a dlužníky.
Obligace = závazek
V majetkových vztazích se rozlišují věci hmotné a nehmotné.
Majetek osoby mohou tvořit nejen její hmotné věci k nimž má vlastnické právo, ale i majetková práva k nehmotným věcem (např. k vynálezu nebo ke zlepšovacímu návrhu), považovaná za tzv. duševní vlastnictví.
Nehmotné součásti majetku jsou i pohledávky.
Celková hodnota majetku určité osoby se však snižuje o její dluhy. Převyšují-li dluhy hodnotu majetku, je osoba předlužena a je zpravidla platby neschopná neboli insolventní.

Majetek

Hmotné věci se třídí podle různých hledisek, právní význam má zejména rozeznávání věcí movitých a nemovitých a věcí dělitelných a nedělitelných. Věci movité a nemovité se rozlišují podle možnosti jejich přemístění.
Movité lze přemístit beze změny jejich podstaty.
Nemovité věci jsou pozemky, tj. ohraničené části zemského povrchu, stromy a trvalé porosty, budovy a jiné stavby spojené se zemí pevným základem.

Vlastnické právo

Nejvýznamnější věcné právo.
Vlastník má nejvyšší a úplnou moc nad věcí, která je předmětem jeho vlastnického práva. Může svojí věc držet, užívat, sklízet její plody, disponovat s ní a domáhat se vydání své věci na každém, kdo mu ji neprávem zadržuje.
Lze ho získat zejména smlouvou (např. kupní, darovací, směnnou), děděním, vydržením nebo rozhodnutím státního orgánu.
Nálezem cizí ztracené věci nálezce nenabývá vlastnictví, je povinen vydat věc vlastníkovi, popř. státnímu orgánu. Nálezce má nárok pouze na náhradu nutných výdajů a na nálezné ve výši 10% z ceny nalezené věci.
Vlastnické právo nelze vykonávat libovolně, bez ohledu na práva ostatních osob, je nepřípustné obtěžovat sousedy nadmíru přiměřenou poměrům, např. hlukem, zápachem, prachem, kouřem, odpady nebo stísněním. Vlastník také nesmí nechat svá chovaná zvířata vnikat na sousední pozemky. Zákon sice neukládá všeobecnou povinnost oplocovat pozemky, ale v případě potřeby to vlastníkovi může nařídit soud. Vlastník musí dovolit vstup na svůj pozemek, popř. stavbu, jestliže to vyžaduje údržba a obhospodařování sousedního pozemku nebo stavby. Také je povinen umožnit, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla za náhradu použita jeho věc, např. auto. Stát může proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit ve veřejném zájmu a za náhradu.
Patří-li věc dvěma nebo více vlastníkům, jejich spoluvlastnictví je buď podílové nebo společné jmění manželů.
V podílovém spoluvlastnictví je velikost podílů mírou, podle které se rozdělují mezi spoluvlastníky jejich práva a povinnosti. Např. spoluvlastníci pronajatého domu v tomto poměru uhrazují náklady a rozdělují si výnosy.
Spoluvlastník může svůj podíl volně převést pouze na blízké osoby, tj. manželka, příbuzné v přímé linii (rodiče – děti) a na sourozence. V jiných případech mají spoluvlastníci překupní právo. Podílové spoluvlastnictví lze zrušit nebo vypořádat buď dohodou nebo rozhodnutím soudu.


Společné jmění manželů

Může existovat pouze mezi manželi ve vztahu k majetku získanému za trvání manželství s výjimkou věcí, které některý z manželů :
- dostal darem
- zdědil
- které slouží k jeho osobní potřebě
- využívá k výkonu své práce (povolání)
- které získal podle předpisů o restituci majetku, jestliže tento vrácený majetek měl ve svém vlastnictví už před uzavřením manželství

Každý z manželů může sám vyřizovat běžné záležitosti týkající se společného majetku v ostatních záležitostech je nutný souhlas obou manželů.
Společné jmění manželů zaniká rozhodnutím soudu jsou-li k tomu závažné důvody. Spravedlivé rozdělení majetku po zrušení společného jmění bývá velmi obtížné. Společné jmění manželů už není jedinou bezvýhradně uplatňovanou formou v uspořádání majetkových vztahů mezi manželi. Za podmínek v občanském zákoníku mají manželé i jiné možnosti.