Dědické právo
Je souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zamřelé osoby na její právní nástupce, tzv. dědice.
Dědit mohou osoby fyzické i právnické. Nabytí vlastnictví zděděného majetku potvrzuje soud, který také provádí vypořádání, jestliže se dědici nedohodnou. Vlastnické právo přechází na dědice již dnem smrti zůstavitele, nikoliv až dnem právní moci.
Nedědí-li žádný dědic, připadá pozůstalost státu.
Odúmrť – není žádný dědic
Majetek se dědí buď:
1) ze zákona
2) ze závěti
3) z obou těchto důvodů (část majetku ze zákona a část ze závěti)
Platná závěť (poslední vůle, testament) se zřizuje formou notářského zápisu nebo ji může zůstavitel pořídit sám některým ze způsobů uvedených v zákoně, např. vlastnoručním napsáním a podepsáním.
Jestliže nenabývá dědictví dědic ze závěti, dědí ze zákona příbuzní a blízké osoby, podle stanoveného pořadí dědických skupin.
V první skupině dědí stejným dílem zůstavitelovy děti (manželské i nemanželské) a manžel (manželka). Nedědí-li některé dítě, připadá jeho podíl jeho dětem (vnoučata).
Nedědí-li potomci, dědí ve druhé skupině manžel (manželka), zůstavitelovi rodiče a osoby, které žili se zůstavitelem nejméně podobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli na zůstavitele odkázány výživou. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, ale manžel vždy nejméně polovinu dědictví.
Nedědí-li manžel, ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a osoby spolužijící za stejných podmínek spolužití jak jsou uvedeny ve druhé skupině. Nedědí-li některý ze sourozenců, připadá jeho dědický podíl jeho dětem.
Nedědí-li nikdo z dědiců ve třetí skupině, dědí ve čtvrté poslední skupině stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, připadá dědictví stejným dílem jejich dětem, tj. ve vztahu k zůstaviteli jeho tetám a strýcům.
Potomci jsou tzv. neopomenutelní dědicové. Dědí-li se ze závěti, nezletilí potomci musí dostat alespoň tolik, kolik by dědili ze zákon a zletilí, alespoň polovinu dědického podílu ze zákona.
Kdyby závěť tato práva neopomenutelných dědiců nerespektovala, byla by v této části neplatná. Zůstavitel může své potomky vydědit ze závažných důvodů, které jsou uvedeny v občanském zákoníku (např. to, že potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli pomoc v nemoci nebo stáří, že o něj neprojevuje opravdový zájem nebo že trvale vede nezřízený život).
Se zděděným majetkem přejímají dědicové i zůstavitelovi dluhy. Pouze však do výše ceny zděděného majetku. Dědic může dědictví odmítnout, ale nelze je odmítnout pouze zčásti nebo s výhradami, popř. s podmínkami. Takové prohlášení a odmítnutí dědictví by bylo neplatné. Z důvodu dědické nezpůsobilosti nedědí kdo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, členům jeho rodiny nebo jeho rodičům. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel odpustil.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Dědické právo
35) římské právo dědické – dědická posloupnost civilní a praetorská (hereditas) právní postavení dědice a jeho ochrana v římském právu, postavení spol 1
Právní ochrana dědice 2
36) Posloupnost testamentární I.: základní charakteristika dědění ze závěti, typy a formy testamentu 3
37) Posloupnost testamentární II.: obsah testamentu (prvek obligatorní (povinné – musí být obsaženy) a prvky fakultativní (nemusí je obsahovat pokaždé 4
Zrušení a neplatnost testamentu 5
Články na hledaný výraz "Dědické právo" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat