Vl. jm. Vladimír Vašek, nar. v Opavě, syn prof. Ant. Vaška (mor. nár. buditel, stal se nár. vyvrhelem <= pochyboval o pravost RKZ, doslova uštván k smrti). Finanční potíže => nedostudoval práva, poštovní úředník v Brně, chvíli i v Kyjově (b. Kyjov).
1898 těžce onemocněl => vydal své básně v redakci čas. Čas (Herben), autora nikdo neznal. Vznikl skandál (konkrétní místa, konkrétní lidé – markýz Gero = habs. arcivévoda Bedřich). Zrodila se legenda, věřilo se stylizaci Škaredý zjev, sám se maloval jako starý ještěr s faječkou. Indiskrétnost redaktora => prozrazení => odmlčel se. 1903 souhrnné vydání všech básní v Slezském číslu (příloha Času).
Sb. Slezské písně – kus Macharova a Nietzova titanismu, Šrámkova a Tomanova anarch. buřičství, Sovova impres. 51 básní +motto: „Co v duších prostých lidí lká, / při Olze, Odře, Ostravici, / (všichni byli lepší než já!) / jsem zkusil chybným veršem říci.“ Balady, ale nejsou zde nadpřirozené zjevy, soc., lyricko-epická.
Lyrika soc.vzdoru
B. Škaredý zjev – vlastní stylizace b., ztělesněná zloba, hněv, utrpení a bolest. B. Ostrava – nesmrtelný dělník pracuje už sto let, proměnil se v nezničitelný stroj, anarch. B. Kovkop.
Soc. balady
Čl. je určen okolnostmi. Balada Marička Magdónova – oba rodiče zemřeli, stará se o sourozence, chodí do panského lesa na dřevo, udána purkmistrem, policie ji odvede, děti zůstanou samy, Marička se vrhne do skalnatého údolí Ostravice a spáchá sebevraždu; nerýmované, daktyl.
Balada Kantor Halfar – popisuje odnárodňování Čechů, poněmčování, hr. nemohl dostat definitivní místo, stále jen pomocný učitel, učil česky, nepřizpůsobil se, oženil se, propadl melancholii, začal pít a oběsil se; ironie.
Bernard Žár – mladý muž, vystuduje, povznese z chudoby do lepší spol., je nevděčný => matka je trag. obětí. Balada Mojšl papírový – žid. otec, pův. zámožný, všechen majetek rozdá dětem, které ho opustí, ve stáří se živí sběrem starého papíru. B. Krásné pole.
Antická podobenství
Chce na nich ukázat problémy Slezska. B. Leonidas – spartský král (bitva u Thermophil).
Intimní lyrika
B. Červený květ – přirovnává se ke kaktusu, první báseň této sb., jakýsi úvod. Postaveno na kontrastu krásy a šerednosti. B. Jen jedenkrát – smutný příběh o zemi věčného mrazu a tmy, jen jedenkrát tam přišlo slunce, lidé se ho zalekly a schovali se, prosili mráz, aby se vrátil. Když pak vyšli ven a viděli všechnu tu krásu, litovali svých činů, ale boha slunce urazili a ten se už nikdy nevrátil. Tento příběh básník aplikuje na sebe, jednou v životě miloval, nedal to najevo => milá se vdala a víckrát ho láska nepotkala.
Další b.:
Protikonvenční pohled (Den Palackého, Praga caput regni), trag. tón (Já, Michalkovice, 70 000), zpodobuje vlastní osud (Motýl); Horník, Ty a já, Labutinka.
Sb. Stužkonoska modrá – nostalgická skladba, vzpomíná na dětství, kdy sbíral motýly a měl všechny, kromě stužkonosky modré, toužil po ní, ve stáří, kdy už po ničem netoužil ji najednou uviděl a ona mu zmizela. Snil o tom, že se všichni lidé budou mít dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat