František Gellner (1881 – 1914)

• Na první pohled cynický, drsný a zlý, ale uvnitř citlivý.

• R. 1914 nezemřel, ale ztratil se ve válce. Bohém – pití, ženy, anarch., nadaný výtvarník. Deziluze společná s Bezručem.

• V poezii tóny nihilismu (absolutní opření veškerých hodnot, nic na světě nemá smysl), výsměch a ironie vůči všemu, otevřená erotičnost, erotika však nemá hodnotu (narozdíl o Šrámka).

• Sb. Po nás ať přijde potopa! – staví se mezi lidi, kterým je všechno jedno. Podobenství o zakopané hřivně – zmařený talent. B. Perspektiva – zlidověla jako píseň, užívejme si, dokud jsme mladí, zítra umřem. B. Píseň zhýralého jinocha – smutný výsměch, pocit marnosti. B. Neděle – erotická, nálada vídeňské bohémské spol. „Marně vzněcuje člověk se, když v duši skepse ho mrazí“. Šrámek – erotika = naděje X Gellner – erotika = výsměch.

• Sb. Radosti života – alkohol a holky, cynik, výsměch. B. Všichni mi lhali – hořkost duše, cítí lítost, není úplně zkažený. B. Jsem člověk nemravný a zanedbaný. Gellner je revoluční pouze v tématice, forma konvenční – sonet, odmítá volný verš jamb.

• Posmrtně vydaná sb. Nové verše – zklidnění, bez provokací, sat., soc. balady plné soucitu. B. Babička Málka – chudá matka vydržovala ze svých peněz syna na studiích, on na to neměl a zbláznil se. Když umíral, řekl matce, že nikdy nesmí říci „r“, jinak jeho duše skončí v pekle. Všichni se jí pak posmívali: „Babičko řekněte trojník“. Psal i prózu – humoresky, romány – ne příliš dobré (r. Potulný národ), drama