Generace buřičů
navazují na českou modernu, verš prostší, čerpají z české moderny, začínají jako anarchisti, ale odklonili se, zabývají se společenskými otázkami, staví se proti společenskému řádu a vyžadují svobodu jedince
Josef Svatopluk Machar – viz ot. č. 19.
Protispolečenští buřiči
Skupina básníků vystupujících ostře kriticky proti společnosti, někteří byli anarchisté. Inspirovali se J. S. Macharem. Pohrdali společností, snažili se ji provokovat a pociťovali vůči ní zhnusení. Provokovali výsměchem, ale i způsobem života.
V. Dyk, P. Bezruč, S. K. Neumann, F.. Gellner, K. Toman, F. Šrámek, J. Hašek (prozaik, viz ot. č. 21)
Každý básník nakonec většinou dospívá od pocity k pohrdání k nějaké pozitivní hodnotě, kterou stojí za to bránit: Dyk – vlastenectví, obrana vlasti; Toman – domov, rodina, venkov; Neumann – komunismus; X Šrámek – plny smyslový a smyslný život; Gellner – padl v 1. sv. válce; Bezruč se uzavřel před světem.
Viktor Dyk (1877 – 1931)
narozen v obci Pšovka u Mělníka. Studoval práva a už jako student se zapojil do politiky (strana radikálně pokroková, jedním z jeho pol. soupeřů byl i TGM).
za války se účastnil protirak. odboje => vězněn. Po válce se věnoval politické činnosti . poslanec a senátor strany národně demokratické (pravice).
zemřel nešťastnou náhodou na dovolené v Jugoslávii, kdy nemohl utéct před přílivem a utopil se.
v jeho díle je téma vzdoru proti spol., osudu, vzdoru. „S tím se musí něco dělat, s tím se ale nedá nic dělat!“ – mučivý pocit ho nutí něco udělat, něco velkého a zároveň je tu nedostatek sil. Rom. rozervanost, svár rozumu a citu, srdce pobouřeno, ale rozum se vysmívá. Mučivý sebetrýznivý tón plný ironie i sebeironie je už v prvních sb.
Žádné komentáře:
Okomentovat