3) DEMOKRATICKÝ STÁT
Demokracie přímá a nepřímá
Ve státech s demokratickou formou vlády (demokratickým režimem) o veřejných záležitostech občané rozhodují buďto sami nebo prostřednictvím svých zástupců, volených na určité období. Z tohoto hlediska se tedy demokracie rozlišuje na: přímou a nepřímou (zastupitelskou). V současnosti se přímá demokracie realizuje vzácně (přežívá nejčastěji ve formě referenda, tradičně uplatňovaného ve Švýcarsku nebo ve Spojených státech amerických), převažuje demokracie nepřímá (zastupitelská). Základním předpokladem pro její uplatnění jsou spravedlivé volby.
Demokratické volby
Pojmem volby se v podmínkách zastupitelské demokracie rozumí akt, při kterém volí právoplatní voliči své zástupce (reprezentanty) do určitých funkcí nebo orgánů. Rozlišujeme volby parlamentní (tj. v České republice do Poslanecké sněmovny a do Senátu), prezidentské a komunální (volba poslanců do místních samospráv v obcích).
(Kromě voleb se lze v některých případech setkat také s jinými způsoby určování toho, kdo bude vykonávat funkce nebo zastávat úřady: jmenování (např. vlády prezidentem), rotace (např. předsedající země Evropské unie), losování (zejména v případě rovnosti získaných hlasů), výjimečně též dědictví (např. některých mandátů v Britské Sněmovně lordů).)
Volby se ve státech s demokratickou formou vlády konají podle zásad všeobecného (právo volit mají všichni občané, kteří dosáhli předepsané věkové hranice), rovného (jeden občan = jeden hlas o stejné váze), přímého (volen přímo zástupce, nikoliv volitel zástupce: opak viz volby prezidenta Spojených států amerických) a tajného volebního práva (nesmí být zjistitelné, zda a jak občan volil).
Rozlišuje se zde tzv. aktivní a pasivní volební právo. Aktivní volební právo znamená právo volit (omezeno v podstatě pouze státním občanstvím a dosažením určité věkové hranice). Pasivní volební právo pak znamená právo být do určité funkce zvolen (zde existuje více omezení: vedle státního občanství a věkové hranice také výkon trestu odnětí svobody apod.).
Volební systémy
Volebním systémem se rozumí právním předpisem (Ústavou, resp. příslušným zákonem) stanovený způsob voleb do zastupitelských sborů. Rozlišují se dva základní volební systémy: systém poměrného zastoupení (proporcionální) a systém většinového zastoupení (majoritní).
Podle zásad poměrného volebního systému voliči neodevzdávají hlasy přímo kandidátům (fyzickým osobám), ale volí kandidátní listinu (tedy seznam kandidátů sestavený politickou stranou, hnutím nebo koalicí). Výsledkem voleb jsou poměry počtu hlasů pro jednotlivé politické organizace. Poměr těchto hlasů je následně (podle různých matematických modelů) přepočítán na mandáty (křesla), které obsadí již konkrétní osoby, a sice v pořadí, na jakém byli uvedeni na kandidátní listině. V České republice jsou takto voleni členové Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Podle zásad většinového volebního systému se volí přímo kandidáti (fyzické osoby). Vítězem voleb je zde ten, kdo obdržel nadpoloviční (či prostou) většinu hlasů. V České republice jsou takto voleni členové Senátu Parlamentu.
Žádné komentáře:
Okomentovat