OBČANSKÁ VÝCHOVA – ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD
TEORIE STÁTU A PRÁVA
Tematické okruhy:
1) Stát
2) Formy států
3) Demokratický stát
4) Dělba státní moci
5) Politika
1) STÁT
Pojem státu
Stát je (právem institucionalizovaná) forma organizace společnosti, která má na daném území suverénní (nejvyšší) moc nad státním územím i obyvatelstvem.
Z uvedené definice vyplývají tři základní definiční znaky státu:
1) státní moc (tj. schopnost státu prosazovat na svém území obecnou vůli, vyjádřenou v právním řádu, včetně prostředků donucení)
2) státní území (tj. prostor, v němž stát vykonává svou suverénní moc)
území státu zahrnuje: suchozemský povrch uvnitř státních hranic
vnitřní (vnitrozemské) vody (řeky, jezera, přehrady)
pobřežní (teritoriální) vody (užívá se také názvu pobřežní moře, tj. pás mořských vod, který bezprostředně přiléhá k pobřeží a vnitrozemským vodám; jeho šíře se pohybuje obvykle mezi třemi až dvanácti námořními mílemi)
prostor pod i nad (vzdušný prostor státu) suchozemskou i vodní částí státního území (horní hranice vzdušného prostoru je upravena obyčejovým právem: jedná se vzdálenost cca 100-120 kilometrů nad zemským povrchem, což jsou nejnižší oběžné dráhy kolem Země; území pod zemským povrchem je vymezeno v kuželovitém zúžení až do středu Země)
další prostory, upravené ustanoveními mezinárodního práva (území diplomatických misí v zahraničí, paluby lodí a letadel apod.)
3) obyvatelstvo (tj. osoby, které se na území státu nacházejí)
dělí se do tří skupin:
státní občané (též státní příslušníci)
cizinci (státní občané jiného státu)
bezdomovci (osoby, které nemají státní občanství žádného státu) a uprchlíci (osoby, kterým byl poskytnut azyl)
Symboly státu (státní suverenity)
Jedním z projevů státní suverenity je používání státních symbolů. Těmi jsou zpravidla státní vlajka, státní znak a státní hymna.
Ustanovení Článku 14 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, upravuje, že státními symboly České republiky jsou: velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky (prezidentská standarta), státní pečeť a státní hymna (celkem tedy sedm státních symbolů). Vedle právě uvedených jsou významnými, i když neoficiálními symboly české státnosti české korunovační klenoty, zejména pak Svatováclavská koruna ze 14. století.
Podobu státních symbolů České republiky upravuje Zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění pozdějších předpisů (nedílnou část tohoto zákona představuje přílohy s vyobrazením jednotlivých státních symbolů.)
Způsob užívání státních symbolů České republiky upravuje Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Porušení tohoto zákona je chápáno jako správní delikt (přestupek) se sankcí ve formě uložení pokuty až do výše 15 000 Kč.
Funkce státu
Tak jako jsou pro stát charakteristické určité znaky a symboly, jsou pro něj charakteristické také hlavní směry jeho činnosti. Ty jsou označovány jako funkce státu.
Funkce státu lze dělit podle různých hledisek. Nejčastější je dělení na funkce vnitřní a vnější, a dále na materiální a formální.
vnitřní a vnější funkce státu:
funkce vnitřní :zdokonalování ekonomiky (hospodářství) státu a zvyšování její (jeho) výkonnosti
zabezpečování individuálních potřeb příslušníků společnosti
rozvoj národních a kulturních tradic a hodnot
organizace a výstavba veřejného zdravotnictví, školství, umění, kultury, sociální péče, sportu apod.
tvorba a ochrana životního prostředí
funkce vnější:
ochrana státu před napadením
vytváření podmínek mírového soužití a realizace integračních procesů
mezinárodní pomoc a spolupráce (hospodářská, kulturní, politická, sportovní apod.) s jinými státy
materiální a formální funkce státu:
funkce materiální: zabezpečení reprodukce (jak zabezpečení funkce reprodukce mocenských struktur, tak zabezpečení funkce veřejné moci )
funkce formální: vydávání zákonů, uskutečňování státní správy a soudnictví
Vznik státu
V rámci úvah o vzniku (původu) států se rozlišuje prvotní a druhotná tvorba států.
Prvotní tvorba států:
Jedná se o zakládání států vůbec, jde o nejstarší známé státy (doloženy již cca 4 tisíce let př. n. l.). Nejsou přitom známy důvody, které k prvotní tvorbě státu vedly (zpravidla se udává „přirozená lidská společenská povaha“, „obrana společenství proti vnějšímu nepříteli“ nebo „stanovení a ochrana pravidel soužití členů společenství“, popřípadě kombinace uvedeného).
Druhotná tvorba států:
Jedná se o procesy vzniku, změn a zániku (již existujících) států. Důvody druhotné tvorby států jsou různé, nejčastěji k nim dochází válkami a revolucemi (viz rozpad bývalé Jugoslávie). Mírový proces je velmi vzácný (viz rozpad SSSR či rozdělení ČSFR na samostatnou Českou a Slovenskou republiku).
Vztah mezi státem a právem
Řízení společnosti ve většině států zpravidla probíhá prostřednictvím práva.
Zpočátku (ještě před samotnou prvotní tvorbou států) platilo právo nepsané (obyčejové). To se šířilo (tradovalo) se ústně a jednalo se zejména o právo trestní. Později, hlavně v souvislosti s (prvotní i druhotnou) tvorbou států docházelo k tzv. kodifikaci (zapsání) právních předpisů a stanovením, kdo a jakým způsobem může právní normy vytvářet a publikovat.
Systém práva, tedy systém právních norem, které obsahují zákazy, příkazy a dovolení, sice na jednu stranu svobodu (obyvatel) omezuje, na stranu druhou určitou oblast svobod nejen vymezuje, ale díky vynutitelnosti práva státními orgány – také garantuje (zaručuje). Do takto právně vymezené svobody pak nemůže zasahovat žádný subjekt (stát nevyjímaje).
Žádné komentáře:
Okomentovat