3. Ústavní právo, Ústava ČR, Listina základních práv a svobod

3. Ústavní právo, Ústava ČR, Listina základních práv a svobod


Ústavní právo

Odvětví ústavního práva, tvoří je souhrn právních norem upravující především:
a) formy a druhy moci
b) oblast státní moci
c) rozdělení a výkon státní moci
d) základní práva a povinnosti občanů

Prameny ústavního práva jsou ústavní zákony. Mají největší právní sílu.
Ústava je nejvyšší zákon státu.
Ústavní zákony Ústavu mění a doplňují.
Hlavní prameny ústavního práva ČR jsou:
a) ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava ČR
b) Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.

Ústava ČR

Obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků rozdělených do 8 částí nazvaných hlavy, které jsou nadepsány:
1) Základní ustanovení
2) Moc zákonodárná
3) Moc výkonná
4) Moc soudní
5) Nejvyšší kontrolní úřad
6) Česká národní banka
7) Územní samospráva
8) Přechodná a závěrečná ustanovení

Ad 1) Základní ustanovení Ústavy ČR obsahují mimo jiné charakteristiku ČR jako:
a) svrchovaného
b) jednotného
c) demokratického právního státu, v němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů státní moci:
a) zákonodárné
b) výkonné
c) soudní


Listina základních práv a svobod

Je součástí ústavního pořádku ČR.
Vznikla na základě Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté a vyhlášené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. 12. 1948.
ČR se řadí mezi demokratické právní státy, které nezacházejí se svými občany libovolně, ale respektují přirozená základní lidská práva a svobody.

Patří mezi ně např.:
a) právo na život, nepřípustnost trestu smrti
b) právo na osobní svobodu, takže každý může činit, co nemá zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá
c) svoboda pohybu, pobytu, myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby, což znamená, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodu překročení zákona a zákonným způsobem, nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo při jeho náboženských vyznání
d) každý má právo vlastnit majetek, zaručuje se dědění majetku
e) mezi politická práva patří zejména nepřípustnost
f) právo svobodně se sdružovat a podílet se na správě veřejných věcí buď přímo anebo svobodnou volbou svých zástupců
Nikdo nemůže být zbaven proti své vůli státního občanství.

Listina základních práv a svobod také obsahuje práva:
a) hospodářské
b) sociální a kulturní
c) národnostních menšin
d) na soudní a jinou právní ochranu

Hospodářská a sociální práva jsou např. právo na svobodu a volbu povolání, podnikat, sdružovat se zájmových a odborových organizacích, na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, na hmotné zabezpečení při stáří a při nezpůsobilosti k práci, ochranu zdraví, právo žen, mladistvých a osob zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
Za kulturní práva se považují např. právo na vzdělání, zákonná ochrana práv k výsledkům tvůrčí dušení činnosti, právo přístupu ke kulturním bohatstvím právo na příznivé životní podmínky.
Občanům tvořícím národnostní menšiny je mimo jiné zamčena možnost sdružovat se v národnostních sdruženích, rozvíjet vlastní kulturu, rozšiřovat a přijímat informace ve svých mateřských jazycích.
Právo na soudní a jinou právní ochranu spočívá v možnosti domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu popř. U jiného státního orgánu. Každý má také právo na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány.Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jimiž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

Listina základních práv a svobod obsahuje celkem 44 článků. Většina z nich je stručná, počítá se s tím, že podrobnosti stanoví jednotlivé zákony.