2. Pojem fyzická a právnická osoba

2. Pojem fyzická a právnická osoba

Fyzické osoby (lidé)

Mají dvojí právní způsobilost:
1) právní subjektivitu
2) způsobilost k právním úkonům

Právní subjektivita umožňuje jedinci být účastníkem právních vztahů, mít z nich práva a povinnosti, např. mít vlastnické právo.
Právní subjektivita člověka vzniká jeho narozením a zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého (soudní cestou), jestliže nezvěstná osoba s největší pravděpodobností již nežije, např. proto, že je pohřešována v souvislosti s havárií letadla, kterou nikdo z účastníků letu nepřežil.
Právní subjektivitu má i počaté dítě, narodí-li se živé, takže i dítě dosud nenarozené už může, např. zdědit majetek a mít jej ve vlastnictví.

Způsobilost k právním úkonům, to jest vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Na rozdíl od právní subjektivity vzniká v plném rozsahu až zletilostí, tj. dosažením věku 18 let, popř. uzavřením manželství jestliže soud mladistému staršímu než 16 let povolí uzavřít manželství.
Nezletilí jsou způsobilí pouze k právním úkonům přiměřeným rozumové vyspělosti odpovídající jejich věku (např. jsou platné jejich kupní smlouvy o drobných nákupech).
Soud může fyzické osoby ze závažných důvodů (např. pro duševní poruchu) zbavit způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti) nebo jejich způsobilost omezit. Za nesvéprávné a nezletilé osoby jednají jejich zákonní zástupci.

Právnické osoby

Právnické osoby jsou uměle vytvořené subjekty, složené z lidí a z majetku, které se stejně jako fyzické osoby účastní právnických vztahů.
Právnických osob je mnoho a velmi se od sebe liší svými organizačními strukturami a zaměřením své činnosti.
Podle činnosti lze rozlišit právnické osoby zaměřující se na:
1) podnikání (např. obchodní společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost)
2) právnické osoby, které se uplatňují mimo oblast hospodářského života (např.různé spolky a organizace kulturní, sportovní, zájmové, charitativní…)

Za právnické osoby se považují pouze takové organizační celky, které vznikly zákonným způsobem. Většinou vznikají na základě písemných smluv nebo zakládacích listin zápisem do evidence, tj. do obchodního nebo jiného rejstříku, zanikají po vymazání z této evidence zpravidla po likvidaci.
Právnické osoby jsou při právních úkonech zastupovány osobami fyzickými, které za ně jednají jejich jménem a na jejich účet buď přímo jako jejich orgány nebo nepřímo na základě písemné plné moci jako jejich zástupci.
Také fyzická osoba může být při svých právních úkonech zastupována zplnomocněným zástupcem, např. advokátem.
Právnickou osobou je i stát a jiné samosprávné územní celky (např. obce).


Právní skutečnosti

Právní skutečnosti jsou všechny okolnosti, s nimiž právní normy spojují vznik změny nebo zánik právních vztahů. Jde buď o události ovlivňující právní vztahy samočinně nebo o různá jednání, jimiž se na právní vztahy působí záměrně.
Podle toho se rozlišují právní skutečnosti:
a) objektivní
b) subjektivní

Právní skutečnosti objektivní
Jsou jimi různé události, které vyplývají z přírodních zákonitostí a ovlivňují vztahy (právní) nezávisle na vůli účastníků těchto vztahů, takovou událostí je např. narození dítěte (vzniká právní vztah mezi rodiči a dítětem), úmrtí člověka (zanikají rodinné vztahy, vznikají dědické vztahy), přírodní katastrofa (vzniká povinnost pojišťovny k plnění na základě této pojistné události), uplynutí času (dítě dosáhne zletilosti a končí jeho právní zastupování zákonnými zástupci).

Propadnutí, promlčení a vydržení práva

Uplynutí času je nejdůležitější právní skutečnost, protože se s ním spojují různé důležité právní následky, patří mezi ně:
a) propadnutí
b) promlčení
c) vydržení práva

ad a) Propadnutí
Trvání některých vztahů je omezeno lhůtami. Není-li subjektivní právo uplatněno ve stanovené lhůtě, dochází k jeho propadnutí neboli prekluzi, tím právní vztah zaniká, např. prekluzívními lhůtami jsou omezeny doby trvání nároků zodpovědnosti za vady koupených věcí. Po uplynutí lhůty (záruční doby) nárok už neexistuje. Došlo totiž k zániku práva na bezplatnou opravu.

ad b) Promlčení
Prekluzi se podobá promlčení práva. Uplynutím promlčecí doby však subjektivní právo nezaniká, pouze se oslabuje možnost jeho úspěšného prosazení, např. v majetkoprávním vztahu mezi věřitelem a dlužníkem promlčený dluh existuje stále. Věřitel však nemůže vynutit soudní cestou jeho splnění jestliže dlužník v soudním řízení uplatní námitku promlčení. Obecná promlčecí doba jsou 3 roky.

ad c) Vydržení práva
Při vydržení má uplynutí doby opačný účinek než při prekluzi nebo při promlčení. Nepřetržitým držením věci po stanovenou vydržecí dobu nabývá vlastnické právo tzv. oprávněný držitel. To je osoba, která se zřetelem ke všem okolnostem je v dobré víře, že jí věc po právu patří. Např. nepravý dědic, který neví, že měl dědit někdo jiný.

Právní skutečnosti subjektivní

Jsou jimi právní úkony nebo jiné projevy vůle, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle, např. uzavřením pracovní smlouvy.
Člověk svým jednáním vyvolává vznik, změnu nebo zánik určitých událostí.

Systém práva

Je to obsahové uspořádání právního řádu tak, že se právní předpisy podle obsahu zařazují do příslušných právních odvětví.
Obsahové roztřídění právních předpisů slouží především ke studijním účelům. Podle toho systému se zpracovávají učebnice a studují se jednotlivá právní odvětví.

Přehled a charakteristika nejdůležitějších právních odvětví:
1) Ústavní právo – jsou to ústavní normy o uspořádání a řízení státu, o nejvyšších orgánech státní moci a správy.
2) Správní právo – upravuje organizace a činnost státního administrativního aparátu.
3) Občanské právo – zahrnuje právní normy o majetkových záležitostech fyzických i právnických osob.
4) Obchodní právo – zahrnuje právní normy o podnikatelských a majetkových vztazích.
5) Pracovní právo – souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích, které s výkonem práce souvisejí.
6) Rodinné právo – upravuje vztahy mezi manželi, mezi rodiči a dětmi a vztahy při náhradní výchově dětí.
7) Trestní právo – vymezuje, která jednání jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají.
8) Finanční právo – upravuje peněžní záležitosti (velmi rozsáhlé vztahy ke státu).
9) Soudní právo – zahrnuje procesní právo ústavní, občanské, trestní a správní v trestním právu i postup vyšetřování trestných činů před zahájením soudního řízení.
10) Správní soudnictví – je přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudem.


Právní teorie

Rozlišujeme právo:
a) veřejné
b) soukromé

ad a) Veřejné právo tvoří právní předpisy vydané v zájmu celé společnosti (např. Ústavní právo, Správní právo, Trestní právo)

ad b) Soukromé právo tvoří předpisy vydané v zájmu jednotlivců (občanské, obchodní, rodinné, pracovní právo)