Dvojí odpověď na základní otázku, 2. část
Existují tedy dvě formy poznání mravní skutečnosti: předfilosofické mravní vědomí a vědecká filosofická etika. Je otázka, jaký je mezi nimi vztah.
Zaprvé se ptáme, zda je možno filosofickou etiku vybudovat nezávisle na předfilosofickém mravním vědomí. Podle Aristotela filosofická etika nevychází z apriorních principů (EN 1095a30), nýbrž postupuje induktivně od jednotlivého morálního soudu k principům, na nichž onen soud spočívá. Tedy etika předpokládá mravní praxi. Nejprve víme, že určité způsoby chování jsou dobré, resp. špatné, a pak se tážeme po důvodech, proč jsou dobré, resp. špatné. (Srov. Ricken, obecná etika, str. 18-19)
Tedy tvrzení o mravních zásadách „se získávají induktivně ze struktury jednání, které patří k výchozí mravní zkušenosti… Indukce ovšem nezůstává stát empiristicky pouze u zkušenostního materiálu, nýbrž získává z něho pravé principy jednání jako předpoklady a priori pro etické poznání, tj. principy, které – když je rozum jednou nalezl – potom jsou uznávány vždy a předem pro každou další zkušenost“ (srov. H. Seidl, Sittengesetz und Freiheit, str. 176, 178).
Tedy etika předpokládá běžné morální vědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat