Dvojí odpověď na základní otázku, 1. část

Dvojí odpověď na základní otázku 1. část

Na otázku „Co mám dělat?“ si odpovídají a musí odpovědět všichni lidé. Ale jen malá část na ni odpovídá ve formě vědecké filosofické etiky. Většina to činí nejprve a především ve svém praktickém postoji. Už zde získávají zkušenost s dobrem i se zlem, posuzují své jed-nání i jednání druhých. Tak získávají tzv. předfilosofické morální vědomí.

Předfilosofické morální vědomí zahrnuje poznání ve dvou oblastech, které jsou spolu úzce spojeny. První oblast se týká některých obecných prvků mravní skutečnosti, které jsou předpokladem mravního hodnocení. Druhá oblast obsahuje konkrétní hodnocení jednotlivých jednání.

Pokud jde o (předpokládané) obecné prvky mravní skutečnosti, hlavní jsou tyto (srov. A. Anzenbacher, Úvod do etiky, str. 14-17):

1. Svému vlastnímu jednání a jednání druhých lidí připisujeme mravní hodnotu.
2. Při hodnocení lidského jednání předpokládáme, že jednající osoby poznávají rozdíl mezi dobrem a zlem a že vědí, že dobro je nutno konat a zlo nekonat.
3. Předpokládáme, že jednající je pánem svého jednání, že jednání je dobrovolné, že jsme svobodní.
4. Jsme přesvědčeni, že otázka, co je dobré a zlé, může být předmětem diskursu.
5. Uznáváme tzv. zlaté pravidlo, uznáváme požadavek respektování lidí jako rovnocen-ných bytostí.