-oproti Dürenmatovi je abstraktnější, filozofičtější, imaginace
-dílo: Židle (Tragická fraška)
rysy: svět se mu jeví jako vyprázdněný, pustý, realita nereálnou, svůj svět vyjadřuje přes postavy, které bloudí světem , postavy nemají nic vlastního kromě svých úzkostí a výčitek, prázdnoty svých životů
ukázka:hl. hrdinové – stařenka, stařeček a řečník; chtějí po sobě něco zanechat ale řečník je hluchoněmý => absurdita
-cit. „Svět je mi nepochopitelný a čekám, že mi ho někdo vyloží.“
Plešatá zpěvačka (tzv. antihra)
Manželé Smithovi se ve svém domě na londýnském předměstí nudí. Očekávají návštěvu manželů Martinových. Když se konečně dočkají, začnou si s Martinovými povídat a se stále se zvyšující agresivitou si vyměňují bezobsažná otřepaná jazyková klišé. Do tohoto podivného světa kolektivní osamělosti přichází velitel hasičů, aby včas uhasil požár, který má podle jeho představ vypuknout na několika místech ve městě. I když nikde nehoří, setrvá u Smithových a roztáčí s nimi slovní kolotoč nesmyslů, který už není v lidských silách zastavit. V závěru hry jsou Martinovi usazeni stejně jako na začátku a fantasmagorie, která právě skončila, může začít znovu.
Jazyk v této "antihře" se úplně odděluje od své funkce. Neumožňuje dorozumění mezi lidmi, je nesmyslný a samoúčelný. Hybným motorem hry je touha každé z postav stůj co stůj uplatnit svou dávku bezesmyslných otřepaných nic nesdělujících pravd
Žádné komentáře:
Okomentovat