nářek duchů nad Vilémovou smrtí
4.zpěv-autostylizace ztotožnění autora s dějem poutník=Mácha, touha po dokonalosti, ráji
-čas smívá rány(koloběh)
„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“- 4.zpěv
„Bez konce láska je!- Zklamánať láska má!“
filozofický konec:nekonečnost lásky, zamyšlení nad tragikou lidského osudu
-inspirovali se:malíři: Svolinský, Švabinský, Zrzavý
divadlo:E.F.Burian D34
-Mácha pracuje promyšleně
děj tvoří Máchovi východisko k hlubokým filosofickým reflexím i ke kritice společnosti, v níž oba mladí lidé zahynuli ne vlastní vinou, dospívá i ke kritice náboženství a Boha, který to připustí.
děj přerůstá v tragédii obecně lidskou, což podtrhují slova závěrečného politování, které je určeno i samotnému autorovi:“Hynku!Viléme!Jarmilo!
jedinou jistotou zůstává odsouzenci i básníkovi země!
Žádné komentáře:
Okomentovat