Kateřině II., (1729-1796) náleží v historii místo nesporně významné.

Jakkoli byla ve své době uznávanou osvícenou panovnici" a velkou vladařkou, jež si úspěšně vedla i ve válečných taženích, v samotné carské rodině ji nazývali „temnou ženou". Kateřininy Paměti byly ihned po její smrti na příkaz následníka trůnu Pavla I. zapečetěny a přísně stře¬ženy ve státním archivu v Petěrburgu. Zveřejnění se dočkaly díky indiskreci vysokých státních úředníků teprve po více než padesáti letech. Poprvé vyšly v Londýně v roce 1858, o rok později pak i v Moskvě.

Paměti carevny Kateřiny II. začínají jejím příchodem do Ruska v roce 1744, kdy byla povolána na ruský dvůr, aby se stala manželkou budoucího cara Petra III. Původem princezna z nevý¬znamného a chudého německého kní¬žectví anhaltsko-zerbtského přestoupila v Rusku na pravoslaví a přijala jméno Kateřina Alexejevna. Bylo jí tehdy pat¬náct let, následníkovi trůnu o dva roky
Kateřina líčí svůj život na ruském dvo^-ře"se všemi jeho zvyky a komplikovaný¬mi vztahy, otevřeně píše o svém manžel¬ství. Svého manžela Petra, budoucího ruského cara, představuje jako dětinské¬ho a poněkud hloupého člověka, milují¬cího pouze své vojáky, popřípadě ještě i některou z dvorních dam.

Mladá a ctižádostivá Kateřina je však ochotna trpělivě snášet dvorské intriky i nevydařené manželství, protože -jak se na několika místech svěřuje - ruská ko¬runa jí za to stojí. Postavení u dvora si upevňuje početím syna - následníka trůnu. Pozornému čtenáři jistě neujde, že nikoli z lože manželského.
O státním převratu, své přímé či nepří¬mé účasti na spiknutí proti Petrovi III. se už v Pamětech nezmiňuje. Pro dokres¬lení portrétu carevny Kateřiny II. je pro¬to v příloze k Pamětem uveden dopis, v němž události, které ji vynesly na ruský trůn, popisuje důvěrnému příteli, pozděj¬šímu polskému králi Stanislavu Ponia-towskému.